• Menu
  • Menu

La Pobla de Segur – brána do Pyrenejí

Ifca
Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Španělsko » La Pobla de Segur – brána do Pyrenejí

Tip na výlet v Pyrenejích

Městečko La Pobla de Segur je nazýváno bránou do Pyrenejí. Je obklopena kopečkama kolem 1300 m.n.m., Vzhledem k atraktivnosti blízkých hor se tu zastavíte spíš na nebo pro jídlo, než aby ste si proběhli okolí, ale pokud tu přeci jen chvilku zůstanete, ať už na trochu delší procházku s dětma nebo jejich trénink na vyšší kopečky, tenhle výlet nevynechejte.

 

Putování začínám přímo ve městečku, kousek za radnicí a fotbalovým hřištěm. Na začátku je informační cedule a ukazatele. Začíná se stoupat po cestě pro auta, ale vzápětí se odpočuje doleva podél plotu, začátek stoupání je poměrně prudký, brzo potkáte vybetonovanu strouhu s vodou, která mi připoměla Madeiru a její levády. Tady vás značka napojí na prašnou cestu, po které za 15-20 min. dojdete k malé, už nepoužívané, vodní elektrárně, místo se jmenuje Cabana de l´Altisent a cesta se tu začíná narovnávat, vejdete do lesa, kde krásně voní borovice a když z něho vyjdete vidíte před sebou další cíl- skálu Roca Foradada (to nejvyšší před váma s katalánskou vlajkou).

Tady už je cestička kamenitá a postupně se mění v trochu prudší stoupání. Někdy se mi značka na chvilku ztratila, ale myslim, že to bylo spíš častým focením, než špatným značením, protože sem ji vždycky rychle znovu potkala. Po asi 40 min. sem nahoře u katalánské vlajky a zabetonovanýho soudku s vrcholovou knížkou. Zatimco se snažim vymyslet něco inteligentního, nejlépe v katalánštině, co tam napsat svačim a kochám se užásnými výhledy do okolí. Je skoro bezvětří, jasný a slunný den a cca 10°C, ideální.

Po pauze se vydávám velmi mírným stoupáním po hřebení směr Montsor (opuštěná vesnička- cca 1,5 cesty). Cestou mě provází výhledy  do údolí a na zasněžené vrcholky Pyrenejí v pozadí 🙂 V jednu chvíli je zábavným zpestřením asi dvoumetrové místečko s řetězem a kramlema. Jinak jsem v zásadě stále mírně stoupala nebo šla po rovině, až sem narazila na nezpevněnou lesní silnici.  Odtud se dá jít buď po pěšina mezi stromy prudčeji nahoru nebo mírněji po cestě….já beru pěšinu 🙂 Ve stínu stromů se dá ještě občas potkat jinovatka, ale na sluníčku musí být už kol  15 °C, jdu v tričku a nakonec si vykasávám i kalhoty (je jasný, že zejtra na kolo v kraťasech!) po chvilce vycházim na lesní silnici, která mě vede na druhou stranu kopce dolů do opuštěné vesnice.

 

Je zajímavý procházet se mezi polorozbořenými domy a přemýšlet kdy a jak tu asi žili lidi, jediná jakž takž zachovaná stavba, kam i vejdu je kostelík. Uvnitř nic není a výstup  do zvonice radší vzhledem ke stavu schodiště vzdávám , vedle kostelíku jsou zbytky hřbitova s asi 3-mi kříži. Nádherný den, ale trochu ponurý pohled, tak  radši sedám na louku na sluníčko a svačim a fotim. Koukám, že zprava (odkud jsem přišla) vede nějaká cestička i traverzem, ještěže jsem ji nepotkala….přišla bych o výhledy!!

Pak pokračuju v cestě,… ještě kousíček klesnu, vyfotim si koníky a po chviličce odbočim doprava na pěšinu, kde se jde nejdřiv po rovině a pak se začíná klesat. Klesání je tady v pohodě, takže dost času na obdivování okolí,

ke konci je klesání trochu prudší, občas se musí dávat pozor, aby v suti neujela noha. S výškou samozřejmě ztrácim i výhledy, takže sem ráda když dorazim na hlavní silníci N 240, kde trasa končí. Je tu parkoviště s lavičkama, tak dodržuju pitný režim a vydávám se po hlavní zpátky do  městečka La Pobla de Segur (cca 300m). Silnice nepatří k těm nejfrekventovanějším a ten kousek je stejně jedno. Cesta mi celkem trvala asi 4,5 hod., ale hodně sem se flákala. V městečku pak stojí za zastávku budova radnice (Ajuntament) a parčík s “oblečenýma“ stromama. Další kroky vedou na zasloužený kafe, kde mě nabírá přítel a spolu mastíme domů, nejnebezpečnější část dne, protože řídim já 🙂

Ifca
Ifca

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *