• Menu
  • Menu

Skialpový výlet do Pyrenejí

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Španělsko » Skialpový výlet do Pyrenejí

Refugi Ulldeter

Dnešní výlet nás zavede trochu mimo mé dosavadní působiště, a to do Gironské části Pyrenejí. V pátek se slavilo, v sobotu relax a v neděli v 6 ráno sraz a v 6:30 odjezd směr Pyreneje. Cesou dáváme zastávku na snídani a kafe a něco kolem 10 dorážíme na parkoviště lyžařského střediska Valter 2000. Je tu překvapivě málo sněhu, což je fakt divný, protože zbytek Pyrenejí ho má až až… No co připevňujem lyže a sněžnice na batohy a začínáme dupat na Refugi Ulldeter. Mírné stoupání údolím se rychle mění ve vydatnou ranní rozcvičku a cca za půl hodky docházíme k chatě. Stav sněhové pokrývky se tu trochu zlepšil, tak sundávám lyže z batohů a poprvé v životě na ně zkoušim lepit tulení pásy a dostat se do skialpového vázání. Pak už mastím nahoru, stoupání je ok, občas je spíš těžký najít sníh, jednou hážu menší tlamu na ledu…. Závěrečná část výstupu do sedla Coll de Marrana je o poznání prudší a užší, tedy čas naučit se na skialpech i zatáčet, upřímně moc mi to nejde, první pokusy sou docela zoufalý a trvá mi to:-(

Náš cíl Bastiens a Freser

Docházím jako poslední a v sedle dáváme pauzu, pak pokračujem nejdřív traverzem pod nejvyšší horou této části Pyrenejí- Bastiments a potom kousek sjedem do údolíčka pod sedlem mezi horama Bastients a Freser (náš dnešní cíl).  Sjezd je docela výživný, pač mám problém s vázáním a vždycky když zatížím levou lyži, tak mi vyhodí. Když se po pátý válím ve sněhu, začíná moje nadšení z tohoto sportu trochu ochabovat. Nakonec se nějak dokloužu ke zbytku skupiny, kde mi kamarád jednocentem vázko přítáhne 🙂

Ted už zbývá jen vydupat až nahoru,…. to se hezky řekne, ale cesta do sedla mi zase dává nezvykle zabrat, nevim, kam se poděla moje fyzička…. i když určitá místa mě napadají 🙂 Taky si nadávám, že sem si nevzala víc vody. Teprve dupem nahoru a já sem už nasuchu a přestože je půlka února, sluníčko má docela sílu a slušně ze mě teče. Ufff, nakonec asi po půlhodince dupání stanu v sedle. Naštěstí dáváme docela dlouhou pauzu, na jídlo a na focení, otvírají se tu nádherný výhledy na druhou stranu hřebene!!!!, tak můžu docela vydechnout. Tady musí lyže a sněžnice zpátky na batohy a dál pokračujem po svých. Cesta totiž pokračuje po hřebeni, který je celý vyfoukaný a bez sněhu, jen samej šutr 😀 Dupat v lyžácích je docela zajímavý, trochu klopýtám a některý lezečtější části mi trvají dýl než sem zvyklá….. skialpový lyžáky sou sice měkčí a rovnější, ale stejně…furt lyžáky, přijde mi, že se motám jak trotl ( a lyže na batohu tomu moc nepřidávaj).

skialpový výlet
skialpový výlet

Cestu sem úplně nenašla, prostě dem kudy to půstí a přestože mi přišlo, že vrchol je kousek, zase takový kousek to nebylo a myslim, že nám to vzalo další minimálně půl hodinku. Každopádně nahoře je to pecka, na všechny strany se otvírají úžasný výhledy do okolí. Jako vždycky svačíme, fotíme, kocháme se a užíváme  nádherný den. Řekla bych, že tak kolem půl třetí usuzujem, že pokud nechcem zatmět, tak bysme si měli trochu pohnout. Sněžnicová část se vrací stejnou cestou jako sme přišli a skialpová (tedy i já 🙂 ) sejde kousek níž po druhý straně hory, nasadí lyže a zkouší sjet kopeček.  Začátek je trochu náročný, sníh je tu firnovatý, kopec trochu prudší a moje půjčené Kässtle, dlouhý 185 cm a navíc skoro bez hran mi na jistotě taky moc nepřidávají :-)) Prvních pár obloučků je docela opatrnejch, kousek sjedem, pak traverzík a nakonec potkáváme nejlepší část dne, kde se vzal tu se vzal luxusní kopec s luxusním prašánkem- tenhle sjezd byl fakt super!!! ..jen mohl bejt delší. Dole nasazujem tulení pásy a dem na místo srazu se zbytkem skupiny, cestou se začíná měnit počasí a přichází mraky, které zhoršují viditelnost.

skialpový výlet
skialpový výlet

Původní meeting point zbytek skupiny trochu netrefil, a tak se potkáváme až v sedle Coll de Marrana. Odsud už zbývá jen závěrečný sjezd dolů k parkáči. Ze sedla k chatě se jelo v pohodě, od chaty už to bylo trochu horší, protože stopa byla rozdupaná a umrzlá, tak sme to radši vzali trochu oklikou lesem (čimž sme si taky moc nepomohli) a finální čekání na sněžničáře nám zpříjemnil kamzík promenádující se u potoka. Den sme zakončili jak jinak než v baru u pifkaaa 😀

Ifca

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *