• Menu
  • Menu

Venezuela 1.

 Venezuela 

Ztracený svět. A je to tady. Po zakoupení průvodce, mapy a dlouhém plánování cesty se konečně uskuteční naše další cesta po Jižní Americe. Volba padla tentokrát na Venezuelu. Čím víc jsem se o této zemi dozvídala, tím víc rostla moje obava o naší bezpečnost. Navíc ve Venezuele probíhají volby na prezidenta. Volby skončily 8. 10. a my 10.10. odlétáme. V tisku jsem si přečetla že Hugo Chávez bude i dalších šest let prezidentem Venezuely. Ve volbách získal 54 procent hlasů a těsně tak porazil svého soupeře Henriqua Caprilese, který byl po  14 letech prvním Chávezovým rovnocenným protivníkem z řad opozice. Pro Venezuelu je to prohra a konec nadějí na změny, ale pro nás otevřená cesta do „Ztraceného světa“ stolových hor.

Venezuela

Odlet s Lufthansou přes Frankfurt proběhl bez problémů. Z Frankfurtu do Caracasu je to 8 083 km. Sedíme za sebou a každá máme 3 sedačky pro sebe. Objednaly jsme si s Jankou vínko a připíjíme si na nové dobrodružství. Těch 9 a půl hodiny uteklo jako nic. Po kuřeti, dortíku a kávičce se natáhneme na naše téměř business sedadla a snažíme se něco naspat. Vedle Janky přes uličku sedí modlící se Buddhista a pořád klape náramkem při modlení. Z mé strany mám přiopilé dva Bělorusy. Do letadla si přinesli vodku a jen co jsme se odlepili od země, už se napájeli. Když už jsem začala usínat, letuška přináší Imigration Card. Konečně usínám a probudí mě Němec, že chce půjčit propisku. To už je se spaním konec. Janka chrní jako mimino. Před přistání nám dají najíst a vyberou vyplněné papíry. Jsme v Caracasu. Je něco po 3pm. Vyzvedneme si zavazadla a projdeme pasovkou. Naše bágly jdou opět přes rentgeny. Vyjdeme před terminál a jdeme se podívat, zda je nějaká možnost, koupit si letenku na východ od Caracasu. Terminál pro vnitrostátní lety je nedaleko, ale i tak se nás ujímá nosič zavazadel a hned za rohem nám nabízí výměnu peněz. Musely jsme vyměnit pár euro na začátek. Kurz je to mizerný, ale pořad je to dvakrát tolik než v bance. Po hodině snahy a strašných zmatcích zakoupit letenky, to vzdáváme a jdeme si najít odvoz do města a pak dál na nádraží. Nabízí se odvoz taxíkem, ale za šílenou částku. Jedeme proto raději minibusem do centra. Ve městě neskutečné zácpy. Po cestě míjíme nabourané motorky a na zemi leží mrtvola. Řidič busu nás někde vysadil. Řekla bych, že to ani nebyla zastávka autobusu. Bezradně stojíme u silnice. Smog, troubení, blázinec. Naštěstí je nás ujal Ital, který tu žije několik let a má stejnou cestu.  Nastoupili jsme spolu do stopnutého auta a odjeli na Terminal Oriente. Chtěly jsme na jiný terminál, kde jezdi lepší společnost, ale nějak nás ten zmatek semlel, že jsme skončily jinde, ale alespoň na správné straně Caracasu.

Cumaná

 Ve dvě ráno jsme v Cumaná. Taxíkem jedeme k jedinému hotelu, kde je otevřeno v noci. Mám pocit, že je to hodinový hotel. V recepci na nás koukají s nevraživostí, ale dají nám pokoj. Hotel se jmenuje     Guaiqueri. Jana si v recepci zapomněla batůžek s penězi, ale do dvou minut je zpět v recepci a ještě tam byl. Pokoj byl hrozný se studenou vodou. Vytáhly jsme si raději svoje spacáky a snažily se něco naspat. Ráno si uděláme kávu z našich zásob a jdeme hledat lepší ubytováni. Najdeme Posadu Bubulina. Paní majitelka Rosa má zavřeno a nepřijímá hosty. Když ale zjistí, že jsme z Evropy a dvě ženy na cestě, tak nám dává pokojík. Paní Rosa je Maďarka a bere jen skupiny organizované cestovními kancelářemi. Mluví španělsky, anglicky, maďarsky a německy. Byla moc milá. Jdeme s Jankou na snídani a udělat pár fotek města Cumaná. Cumaná je hlavní město provincie Sucre. Leží u řeky Manzanares ústící do Karibského moře. Cumaná bylo první město na jihoamerické pevnině založené Evropany. V roce 1515 jej založily františkánští mniši. Město bylo několikrát znovu zakládáno. Důvodem bylo opakované úspěšné napadání původními obyvateli, ale také ničivá zemětřesení.

Cumaná

Kupujeme si lístky do Cumaná a nasedáme do chicken bus. Je to šílená sedmihodinová jízda. Klimatizace tu znamená otevřená okna a vedle řidiče jsou obrovské reproduktory a na plné pecky vyhrávají salsu.. Domorodci jsou rozvalení po jednom na sedačkách. Nesedíme s Jankou vedle sebe. Mám pro sebe jenom  půl sedačky, protože chlápek vedle mě se rozvaluje. Sedím naproti repráku a upadám do agonie. Hudbu do nás ládují  po celou dobu jízdy. Jsme utahané, špinavé. Jednou zastavili na záchod. Jdeme si alespoň umýt ruce.

Posada Bubulina – Mr. Rosa

V současnosti je Cumaná sídlem univerzity Universidad del Oriente       a také rušným venezuelským přístavem. Cumaná leží nedaleko Národního parku Mochima. Turistickými zajímavostmi Cumaná jsou koloniální stavby, španělské pevnosti Castillo de San Antonio de la Eminencia, Castillo de Santa Maria de la Cabezači muzeum Museo del Mar s námořními artefakty.

Cumaná

Trochu jsme si prohlédly město. Rosa nás varovala, abychom nechodily s fotoaparátem po ulici a hlavně nešly sami na pevnost Castillo de Santa Maria dela Cabeza.

Cestopis následující den

 

Dana Dajdulka
Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *