Vídeň s dětmi – Prater

Na tenhle výlet vyrazilo osm dospívajících holek a tři dospěláci (z toho jeden odvážný chlap), přičemž hlavním cílem výpravy byla návštěva Pratru. V úterý jsme vyjeli před devátou hodinou ranní z Trutnova přímým vlakem Českých drah Krakonoš do Prahy. Tam jsme měli cca hodinku na přestup na vlak RegioJet směřující do Budapešti. Celkem nás při rozpočítání vyšla cesta cca na 900,-Kč.

Cesta vlakem nám utekla, i když internet zlobil, ale uspokojili jsme se dobrým a cenově přijatelným jídlem. Po příjezdu na hlavní vídeňské vlakové nádraží jsme si koupili lístky do metra (dospělý 2,40 EUR, děti 1,20 EUR) a přesunuli se 2 zastávky na Reumannplatz, odkud jsme šly pár minut pěšky do našeho ubytování 3 Bedroom Penthouse. Měli jsme pronajatý celý třípokojový byt v posledním patře a vyšlo nás to na 680,- Kč/osoba a dvě noci. S ubytováním jsme byli moc spokojení, měli jsme i malou terasu; jediné, co byl trošku problém, že jsme na 11 lidí měli jen jednu koupelnu a jeden záchod.

Když jsme se ubytovali, vyrazili jsme ještě do nedaleké Billy, kde jsme nakoupili jídlo na snídaně. Někteří si na večeři koupili pizzu a ostatní kebab – vše jsme si snědli na ubytování.

Ráno jsme se nasnídali doma a metrem U1 jsme se přesunuli na zastávku Praterstern. Došli jsme do areálu Pratru, kde jsme byli skoro sami – byli jsme tady totiž moc brzo, atrakce se měly začít otevírat až v 11 hod. Vrátili jsme se proto k metru, kde jsme si v McDonalds koupili svačinu a do Pratru se vrátili později.

Holky si užily několik hodin ježděním po všemožných atrakcích, které většinou stály 5 EUR. Když už byly z dovádění unavené, rozhodli jsme se, že se přesuneme do centra města a uděláme si procházku kolem nejznámějších vídeňských památek.

Metrem jsme přejely na Karlsplatz, kousek odtud si dali oběd a prošly Vídeň na trase Maria-Theresien Platz,Rathausplatz (kdybychom to věděli, naobědvali bychom se až tady, protože tady měli mnohem zajímavější výběr jídel), Hofburg, Katedrála svatého Štěpána. Chtěli jsme se cestou stavit v Justizcafé (https://justizcafe.at/), odkud je hezký výhled na město, ale přišli jsme k němu až těsně před čtvrtou, kdy zavírali. Stejně tak jsme nešli do Café Sacher (ttps://www.sacher.com/de/wp-content/uploads/sites/2/2022/03/speisekarte-cafe-wien-2022.pdf), ale na sacher jsme si zašli do kavárny přímo před katedrálou sv. Štěpána.

Od katedrály jsme pak jeli kousek metrem, abychom se přiblížili k Belvederu – tady už nás ale únava dost zmáhala, takže jsme se doplazili k metru u vlakového nádraží a vrátili se na ubytování.

Vlak do Prahy nám měl odjíždět v 10:39 hod., ale už při odjezdu měl zpoždění cca 45 minut a bylo jasné, že když to nedožene, budeme mít velké problémy stihnout přestup na vlak do Trutnova. Celá zpáteční cesta byla trochu zakletá – ve vlaku nešla klimatizace a nebyl ani palubní servis, takže jsme si nemohli koupit nic k jídlu, resp. servis začal fungovat až cca od poloviny cesty – jenže z objednaných 6 plněných knedlíků nám donesli jen 3 s tím, že mají vyprodáno.

Těsně před Kolínem jsme se rozhodli improvizovat a z vlaku narychlo vystoupili. Zrušila jsem naše jízdenky z Prahy do Trutnova a místo toho jsme jeli z Kolína do Hradce Králové, z Hradce Králové do Pardubic a z Pardubic do Trutnova. Zvlášť přestup v Hradci byl hodně na knop, ale nakonec jsme doma byli o hodinu dřív, než bylo původně plánováno.