Pepř, rybí omáčka a perly
Ráno se jdeme vykoupat na pláž Long Beach. Vydržíme to pár minut, tohle koupání nás teda moc nebaví, dnes je tady moře dost zakalené. Nasnídáme se na terase, zabalíme a bágly si necháme v recepci. Do Saigonu letíme až večer a tak si půjčujeme motorky a jedeme ještě prozkoumat ostrov Phu Quoc.
Pepřová farma – Tuan Viet Pepper Farm
Jedeme na pepřovou farmu, kterých je tady na ostrově více. Překvapilo nás, jak pepř roste. Přímo u silnice v řadách vysoké keře, na nich na stonkách kuličky pepře. Vedle plantáže je pepř na hromadách a tady se suší. V malé prodejně pepř můžeme ochutnat, kupujeme černý i bílý. Ten ve skle vydržel, ale ten „čerstvý“ naši cestu po Asii nevydržel a zplesnivěl. Pepř má své speciální aroma a patří k typickým plodinám ostrova Phu Quoc.
Rybí omáčka – Huynh Khoa Fish sauce Factory
Pokračujeme dále za další specialitou ostrova a to je výroba rybí omáčky. Přijíždíme do velkého dvora, kde stojí před moderní prodejnou nejluxusnější typ Mercedesu. Mladý syn majitelů farmy /kterou rodina provozuje třetí generaci/ nás s úsměvem vede do haly, kde jsou obrovské kádě s touto vietnamskou delikatesou.
Omáčka se vyrábí fermentací ryb s mořskou solí. Tady na farmě se omáčka vyrábí z ančoviček. Nasolené ančovičky se nasypou do obrovských, ručně dělaných kádí. Na jejich výrobu je použito velmi odolné a tvrdé dřevo. V hermeticky uzavřené kádi se nechají ryby se solí “ uležet“. Byli jsme varováni, že zápach omáčky je příšerný, opak byl pravdou, ani můj citlivý nos nic tak strašného nezaznamenal.
Omáčka je bez barviv, cukru a umělých dochucovadel. Náš průvodce nás vede do moderního obchůdku, kde ochutnáme omáčku. V regálech jsou malé a větší lahve rybí omáčky. O omáčku je velký zájem, prodává se ve Vietnamu, nevyváží se. Ochranná známka Huynh Khoa ze zrodila na počátku 20. století v r.1919. Huynh Khoa je vyhlášená značka s rybí omáčkou, firma vlastní sudy staré i více než 100 let.
Žabí stehýnka
Máme hlad, rády by jsme se naobědvaly v nějaké originální vietnamské restauraci bez turistů. Zastavujeme u stánku, kde kupujeme benzín. Uvnitř stánku to voní a tak se ptáme jestli se můžeme najíst. Nerozumí nám a tak si dáváme kávu a znovu zkoušíme, jestli nám také něco dobrého udělají. Nechápeme, syn majitelů za chvíli přiváží hotové jídlo. Nejvíce nás překvapí jakási fialová voda s bramborami. Místo kuřete zíráme na žabí stehýnka a další neznámé pochutiny. Majitel nám ukazuje jak co jíst a nakonec přináší z roštu rybky /z jejich rodinného obědu/ a přidává ještě skvělý salát. Celá rodina je moc milá.
Perly – Ngoc Hien Pearl
Slunce je dost urputné. Parkujeme u luxusního domu, kde se vyrábí perly. Perly, náhrdelníky, náušnice, zlaté a stříbrné šperky s perlami, kosmetika. Obrovské šperkovnice s uváděnou kvalitou. Pozorujeme šikovné prsty vietnamských řemeslníků a šperkařek. Jdeme se podívat jak se perly pěstují. Při vyndávání perel z lastur, nám zatrne. Krása vyvážená utrpením.
Long Beach – koupání a šílené drinky
Hned kousek od farmy je pláž Long Beach, která tady vypadá lákavě. Sedneme si v baru a jdeme se vykoupat. Paráda. Zkoušíme nějaké drinky. Ten modrý SHRI UNDER THE SEA s rybičkami kolem, není šíleně dobrý, ale dobrý a šílený! Několik turistů, kteří jsou kolem nevěří /stejně jako my/ svým očím!
Na pláži a v baru strávíme hodinu a pak už musíme zpět, vrátit motorky, vzít si batohy. Ještě poslední večeře v naší rybí restauraci, bereme taxíka na letiště. Je už tma, když odlétáme do Saigonu. Autobusem jedeme do centra, do naší rušné ulice, kde už máme rezervovaný hotel, kde jsme spaly.
Terezka, se kterou se zítra máme sejít v thajském Bangkoku, má na cestě z Helsinek obrovské zpoždění letadla a tak snad navazující let v Moskvě stihne.
Přidat komentář