• Menu
  • Menu

Vyhlídka Paličník

Frýdlantský výběžek

Dnes jsme vyrazili, jak s oblibou říkám, za hory. Protože je stále uzavřená Soušská silnice (každoročně do cca konce dubna), musíme do cíle přes Liberec a Frýdlant. Jedeme totiž do Hejnic a Bílého Potoka.

Ve Frýdlantském výběžku, jako kdyby se zastavil čas. Kraj, který vzkvétal hlavně v 19. a 20. století se dodnes jen obtížné srovnává se situací, vzniklé po odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce a vládě Komunistické strany Československa. Původně oblast, pyšnící se jako jedna z nejprůmyslovějších v Rakousko-uherském mocnářství v odvětví dřevozpracující, textilní a sklářské výroby se po odsunu původního obyvatelstva a vlády jedné strany stává doslova chátrajícím koutem Česka. Souhrou těchto dvou okolností se odtud vytrácí výroba, tradice i samotný genius loci hor a podhůří. Určitou nadějí je znovu vzrůstající zájem o turistiku a poznávání méně známých míst. Jenže na severních svazích Jizerských hor není možné lyžovat, takže se to celé týká vesměs jarní, letní a podzimní části sezóny.

Vyhlídka Paličník

Významnou roli ve vzkříšení oblasti sehrává vlna chalupaření z poloviny 20. století. Díky ní můžeme dodnes obdivovat krásu starých jizerskohorských chalup a staveb lidové architektury. Lidé, kteří se rozhodli pořídit si letní sídlo ve zdejším kraji, většinou citlivě rekonstruovali místní chaloupky a zachovali jim původní ráz.

Další snahy o oživení přicházejí po roce 1989. V průběhu let ovšem dochází k několika povodním a záplavám, tudíž je potřeba peníze investovat do oprav infrastruktury, a na ostatní nezbývají prostředky. V současnosti se už přeci jen začíná blýskat na lepší časy, ale bude to asi běh na dlouhou trať.

Hejnice

Hejnice

Kdykoli, když se dostanu do Hejnic, vždy se zastavím a s pokorou obdivuji zdejší dominantu. Mimo jiné pamětihodnosti (kamenný barokní most, rodný dům skláře Josefa Riedela) tu stojí Kostel Navštívení Panny Marie a přilehlý františkánský klášter. Celý komplex stojí na poutním místě.

Podle místní legendy žil v blízké vesničce Lužec (dnes část Raspenavy) chudý řemeslník – sítař a řešetář – se svou nemocnou ženou a dítětem. Jednoho dne roku 1159 hledal v hejnickém lese dřevo na práci a pod třemi lípami na břehu říčky Smědé usnul. Ve snu spatřil lípu zalitou září, na větvích seděli andělé. Jeden z nich jej vyzval: „Jsi na zázračném místě, na kterém se zalíbilo Otci. Jdi domů a vrať se s obrázkem Matky Boží, aby každý, kdo v budoucnu půjde kolem, se mohl zastavit a mít účast na milosti. Tobě se pak za odměnu uzdraví žena i dítě.“ Řemeslník, který byl přesvědčen o tom, že nešlo o pouhý sen, zakoupil při nejbližší návštěvě Žitavy dřevěnou sošku a tu zavěsil na určený strom. A podle legendy se jeho žena i dítě skutečně uzdravily. Zdroj: Wikipedie

Hejnice

Několika poutními cestami z širokého okolí si sem po staletí nacházeli cestu poutníci, aby si připomněli Hejnický zázrak. Dnes se tradiční Hejnická pouť koná každoročně na přelomu května a června, nicméně lidé si ji už spojují spíše se světskými radovánkami, než s rozjímáním, modlitbou a připomínkou toho, co se tady pravděpodobně kdysi událo.

Z Bílého Potoka na Paličník

Původně jsme chtěli zaparkovat u Bártlovy boudy v Bílém Potoce. Jde o turistickou chatu s výletní restaurací, která patří mezi charakteristické místní stavby. Uvnitř je k vidění i původní výzdoba. Leč v době viru je Bouda i parkoviště uzavřeno. Parkujeme tedy ve vsi a vydáváme se na cestu, na vyhlídku Paličník.

Hájený potok

Lesní pěšina stoupá kolem Hájeného potoka. Ten na svém toku skalní soutězkou vytváří množství malých i větších kaskád. Před první lávkou nacházíme i v mapě popsaný Hájený vodopád, přibližně 1,5 metru vysoký vodní skok. Tady si také všimneme pomníčku svážeče dřeva Josefa Kratzera, kterého zde 3. ledna 1890 rozdrtily naložené saně o skálu.

Kratzerův obrázek

Pěšina se pozvolna mění v kamenitou stezku a připadá nám, že stoupá čím dál víc. Po dvou a půl hodinách chůze (i s odpočinkem) už je v dohledu vrchol. Na 4 kilometrech nastoupáme cca 650 výškových metrů, ale vynaložené úsilí stojí zato. Ze skalní vyhlídky na Paličníku se naskýtá impozantní rozhled na údolí řeky Smědé, vrchol Jizery, Frýdlantsko, skalní útvary Frýdlantské cimbuří i na zasněžené vrcholky Krkonoš, v čele se Sněžkou. Dohlédneme i na nechvalně známou polskou elektrárnu Turów, ale to nám zážitek rozhodně nezkazí.

Vyhlídka Paličník

Na závěr zbývá snad jen dodat, že cesta je schůdná opravdu pouze pro pěší. Po dešti nebo za tání sněhu navíc hrozí velmi podmáčený terén. Proto doporučujeme pevnou a vlhku odolnou obuv.

 

Martin Pišín
Martin Pišín

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *