Vrchol Lomnického štítu patří vůbec k nejžádanějším místům pro návštěvu turistů ve Vysokých Tatrách. Na vrchol se dá dostat s placeným horským vůdcem ze Skalnatého sedla nebo visutou lanovkou. Kabina lanovky má však kapacitu jen 15 lidí. Jízdenku lze prakticky zakoupit pouze přes internet a s dlouhým předstihem. A znáte to: „Počasí na horách se rychle mění a když je ošklivo, tato poučka neplatí“.
Vysoké Tatry 1
Část hranice mezi Slovenskem a Polskem tvoří Vysoké Tatry. Jsou nejvyšším pohořím obou zmíněných zemí. Pro svou relativně malou rozlohu, cca 26 km délky a 17 km šířky, bývají označované jako nejmenší velehory světa. Přirozenými centry Vysokých Tater jsou města Poprad, Vysoké Tatry a polské Zakopane.
Jednou z 15 osad města Vysoké Tatry je Starý Smokovec. Odtud se necháme vyvézt pozemní lanovou drahou na stanici Hrebienok. Tady začíná naše horská vycházka, s cílem Skalnaté pleso.
Tatranská magistrála
Po celou dobu se budeme držet červené turistické značky, kterou je označena Tatranská magistrála. Od Hrebienku až k Rozcestí nad Rainerovou chatou si vyšlapujeme po asfaltové cestě, poměrně přijatelným stoupáním. Přímo proti nám se tyčí k nebi Lomnický hrb a Velká Lomnická veža. Počasí nám docela přeje, takže si uděláme asi 200 metrovou odbočku na Rainerovu chatu, kterou využíváme k malému občerstvení a doplnění tekutin.
Tady zároveň končí silnička a začíná typická vysokohorská cesta. Obrovská množství různě velkých balvanů a kamenů na turistickém chodníku vyzývá k obutí vhodné obuvi. Jediné klesání celé trasy, asi stometrový sestup, nás přivádí k mohutným peřejím Velkého Studeného potoka. Po osvěžení v průzračné vodě začínáme opět stoupat. A čím blíže jsme k cíli, tím více cesta vzhůru přitvrzuje. To je ovšem jen jedna strana mince. Odměnou za nastoupané metry jsou nám daleké rozhledy a panoramata „dvoutisícovek“, kam jen oko dohlédne. Mineme 15 metrů vysoký, obrovský vodopád na Malém Studeném potoce a když se cesta stáčí do serpentiny opačným směrem, objeví se před námi nádherný pohled do Malé Studené doliny a vrcholy Prostredný hrot, Žltá veža, Žltá stěna a Malý kostol.
Po dalším otočení stezky už stoupáme po úbočí Lomnického hrbu a Velké Lomnické věže vstříc Skalnatému plesu. Nad námi jsou vidět obrovská kamenná pole a po pravé straně dohlédneme na Tatranskou Lomnici, Smokovec, Poprad a za tím vším v pozadí Nízké Tatry. Když nám ustoupí z výhledu po levé ruce terénní hrb na úbočí hory, čeká nás velké finále.
Lomnický štít a Skalnaté pleso
Tím velkým finále je majestátní Lomnický štít, druhý nejvyšší vrchol Tater, který jakoby vyrůstal z vod Skalnatého plesa. Morénové jezero na nejnižším místě Skalnaté doliny je něco málo přes 200 metrů dlouhé a 85 metrů široké. Maximální hloubka je 4,2 metru. Klimatické podmínky, ale hlavně porušení celistvosti břehů, způsobené výstavbou stanice lanovek a astronomické a meteorologické observatoře, má za následek postupné zanikání Skalnatého plesa, byť ho svými vodami napájí Skalnatý potok.
Vrchol Lomnického štítu patří vůbec k nejžádanějším místům pro návštěvu turistů ve Vysokých Tatrách. Na vrchol se dá dostat s placeným horským vůdcem ze Skalnatého sedla nebo visutou lanovkou. Kabina lanovky má však kapacitu jen 15 lidí. Jízdenku lze prakticky zakoupit pouze přes internet a s dlouhým předstihem. A znáte to: „Počasí na horách se rychle mění a když je ošklivo, tato poučka neplatí“.
Na necelých šesti kilometrech jsme nastoupali asi 500 výškových metrů. Jak jsem již říkal, cesta nahoru je poměrně obtížná, především díky svému kamenitému charakteru. Na turistických ukazatelích v reálu je uveden čas 2 hodiny, mapy.cz mluví o slabých 3 hodinách. Skutečnost je někde mezi, my nikam nespěchali a kochali jsme se, tudíž nám cesta zabrala asi 3 hodiny a 15 minut.
Přidat komentář