ohradní zeď kostela, kdysi hřbitovní, byla v minulosti osazena souborem šesti pískovcových soch světců v životní velikosti, ochránců moru, hladu, války, ohně, bouři a nepokoje, a zároveň zdobena stejným počtem dekorativních rokokových váz.
Kostel sv. Václava
Monumentální barokní stavba z roku 1736, kdy jej na přání Marie Terezie z Vrtby, hraběnky na nedalekém zámku, vystavil český barokní stavitel a architekt František Ignác Prée. Kostel nahradil původní gotický, připomínaný roku 1352, zničený požárem. Stavba je přelomovou z důvodu, že se jedná o mezník autorovy tvorby – poprvé zde použil nezvykle zaoblené a zvýšené nároží, později tolik typická pro jeho stavby. Bohatost vnitřní výzdoby celkový dojem jen umocní. Na jeden malý městys 900 obyvatel je toho až nad hlavu.
Sochy
Přesto jsou Žinkovy unikátní ještě i v něčem dalším: ohradní zeď kostela, kdysi hřbitovní, byla v minulosti osazena souborem šesti pískovcových soch světců v životní velikosti, ochránců moru, hladu, války, ohně, bouři a nepokoje, a zároveň zdobena stejným počtem dekorativních rokokových váz. Při západním vstupu do areálu kostela jsou osazeny sochy sv. Pavla a sv. Jana. Pilíře brány v jižní ohradní zdi jsou určeny dvojici soch sv. Vendelína a sv. Theododra. Sochy sv. Tekly a sv. Notburgy pak patří na pilíře severní stěny areálu. Z dvojice andílků (putti) se dosud jeden originální zachoval coby pouhé torzo, snad jakési memento – připomíná toho, že máme chránit to, co rozhodně nemá být navždy ztraceno.
Soubor soch, strarý zhruba čtvrt tisíciletí, od významného barokního autora Lazara Wildemanna (1697-1769), který ho dokončil necelý rok před svou smrtí, je spolu s vedle stojícím sloupem vrcholícím sochou Immaculaty, nejcenější venkovní galerií barokních soch na území jižního Plzeňska, který směle konkuruje ve své výjimečnosti jiným dílům v rámci české republiky i světa. Jedná se totiž o poslední téměř kompletní soubor v exteriéru od tohoto obdivuhodného umělce, který byl nejvýznamnějším a zřejmě nejtalentovanějším z generace těsně navazující na Matyáše Bernarda Brauna.
Naštěstí si odborníci a další lidé v kraji si uvědomili význam mimořádně kulturně historické a památkové hodnoty této venkovní galerie , jejíž ztráta by znamenala nedozírnou a velmi bolestnou ztrátu.
Kostel sv. Václava
Svatyně zajímavého půdorysu s centrálním čtvercovým prostorem s mělkými bočními kaplemi ve východ. Části lodi, na šířku umístěným pravoúhlým presbyářem, krátkou západní částí lodí a a věží se zákristií v ose presbyáře má zvlněné vstupní průčelí zakončené nízkým štítem. Cenné je barokní vybavení, soudobé s kostelem . Většinu obrazů namaloval plzeňský František Julius Lux, obraz sv. Václava z r. 1820 František Horčička.
Přidat komentář