Granada, to není jen jedno z nejkrásnějších koloniálních měst v Nikaragui. Město se může pyšnit i okolními přírodními krásami. Kromě sopky Momotombo, na kterou můžete vystoupat během jednoho dne, jsou zde romantické zelené ostrovy v jezeře Nikaragua nazývající se Las Isletas. K jejich navštívení vás bude lákat hned několik Nikaragujců, kteří vás budou přesvědčovat hlavně pomocí krásných fotografií těchto ostrovů.
Někteří tvrdí, že je zde na 400 ostrovů, někteří říkají, že je zde ostrovů 365- jako je dní v roce. Tak či onak jsme se i my nechali zlákat na půldenní projížďku. A udělali jsme dobře. Nalodili jsme se do člunu se stříškou (na místní poměry luxus) a vyjeli mezi jednotlivé ostrovy. Byl krásný den, obloha bez mráčku – obyčejný nikaragujský den. Postupně jsme projížděli mezi malými ostrovy a náš průvodce nám povídal kdo vlastní jaký ostrůvek. Na jednom se dokonce houpala opice na provázku- domácí zvířátko. Projeli jsme až do místa, kde jsme mohli vidět volnou hladinu jezera a ostrov Ometepe s vulkány Concepción a Maderas. Proti nám pádlovala skupina sportovních nadšenců na kajacích. „To může být také zajímavá zkušenost,“ řekla jsem si, a v tom mi došlo, jaké je venku vedro. Byla jsem ráda, že se mohu vézt motorovou lodí.
Zajímalo mě, jestli jsou v těchto místech krokodýli nebo sladkovodní žraloci. „Ne, klidně se můžete jít vykoupat,“ odpověděl mi náš průvodce a já jsem lišácky mrkla na kamarády, a pak skočila do vody. K mému překvapení za mnou skočili i další dva kamarádi. Po malém problému při následném nalodění jsme opět nastartovali motor a vyrazili k jedinému ostrovu, který nebyl soukromým sídlem nějaké hvězdy. Na ostrově jsme kromě bazénu (jakoby všude okolo nebylo vody dost?!) a papouška, který neměl problém se vyfotit s každým příchozím turistou, objevili také skvělou kuchyni. A protože byl právě čas oběda, hned jsme si objednali jednu z místních čerstvě vylovených ryb. Čekání na oběd jsme si ještě s jedním kamarádem zkrátili plaváním okolo ostrova. Dokonce se k nám připojil i náš průvodce. (Pozn. Až druhý den jsem se od více všímavých kamarádů dozvěděla, že jsme vlastně plavali ve výkalech a splašcích z jednotlivých ostrovů- takže i z toho našeho. Proto tuto zkušenost dále nedoporučuji a do teď se divím, že jsem z vody nechytla nějaké tropické nemoci.)
Na cestě zpět nám náš průvodce ještě ukázal jednotlivé druhy místních dřevin a také nás zavezl k ostrovu, na kterém volně žily opice. Bohužel jsme je na připravené banány nenalákali, takže jsme jejich skákání z větve na větev nakonec nafotili pouze z dálky. Poté už jsme se vypravili přímou cestou zpět do přístavu, během které náš průvodce plně využil lodního sound-systému a nám tak zaléhaly uši… L
I přesto, že jsme většinu výletu strávili pod lodní stříškou a ve stínu restaurace, do přístavu jsme přijeli rudí jako raci. Hold tropické sluníčko se nesmí podceňovat. A tak poslední rada na závěr: Do základní výbavy každé kabelky si kromě nezbytného antibakteriálního gelu přibalte i opalovací krém- nejlépe s faktorem 30 a vyšším.
Přidat komentář