Nový rok v Dubaji
1. den – středa 1.1.2020 Do Prahy jsme odjížděli v 17:15 hod., ačkoli jsme věděli, že nás čeká hodně dlouhé čekání na letišti. Původně byl totiž odlet s Flydubai (operováno společností Smartwings) plánován na 22:00 hod. Už odpoledne nám ale přišla zpráva, že se odlet posune – nejprve jen o chvíli, ale následně se ten čas posouval tak, že nám už při odletu bylo jasné, že nemůžeme stihnout přestup v Dubaji.
Když jsem vyráželi z Trutnova, věděli jsme, že odlet bude až ve tři hodiny ráno druhý den, ale vyjet jsme museli brzo, protože check-in končil ve 21:00 hod. Kdybychom bydleli v Praze, tak uděláme check-in a jedeme ještě domů, takhle jsme měli smůlu. Online to bohužel nešlo, ačkoli jsme neměli zavazadla k odbavení. Po zkušenostech kamarádky jsem totiž klukům nařídila zabalit se do batohu, který nám uznají jako příruční zavazadlo. Díky bohu za to, že jsme to udělali, protože jsme pak aspoň po Dubaji nemuseli chodit v teplém oblečení a mohli jsme se v pohodě převléknout. Nakonec se ty malé batohy hodily i při vnitrostátních přeletech, takže odteď už jezdíme jen s příručním zavazadlem.
Po příjezdu do Prahy jsme zaparkovali na předem objednaném parkovišti Fajnparking za 950,-Kč na 15 dnů a nechali se převézt na letiště. U check-inu nám paní řekla, že nás na letu z Dubaje do Yangonu vůbec nevidí, takže nás odbavila jen do Dubaje s tím, ať si to zařídíme na místě. Zároveň nám dala poukázku na občerstvení v hodnotě 200,-Kč/osoba. Tu jsme okamžitě utratili v bufetu a pak už čekali, až se konečně budeme moci vypravit aspoň do Dubaje.
Dubaj – zpívající fontána
2.den – čtvrtek 2.1.2020. Do Dubaje jsme nakonec odlétali ve 3:30 hod. a po cca 6 hodinách jsme chvíli po poledni přistávali s vědomím, že náš navazující let už je někde na cestě do Yangonu. Časový posun byl plus tři hodiny. Hned u výstupu z letadla nás, včetně několika dalších cestujících, kterým uletěly navazující lety, poslal personál na přepážku aerolinek, kde nám oznámili, že další let do Yangonu poletí až cca za 22 hodin. Dostali jsme zdarma ubytování v hotelu na letišti a vouchery na celodenní stravu.
Dostat se na hotel nám dalo trochu zabrat, protože ač na letišti bylo strašně moc personálu, který cestujícím radil, co a jak, každá z ochotných slečen nás posílala někam jinam. Nakonec jsme se ubytovali, převlékli a vyrazili na oběd do restaurace, která byla na druhém konci letiště. Než jsme se dostali z letiště ven, měli jsme už nachozeno 5 km.
Z letiště se dá do města dostat v pohodě metrem, takže jsme si koupili lístek za 7 dirhamů (cca 45,-Kč) a jeli na zastávku Al Fahridi. Dle informace z internetu měla být v jejím okolí historická čtvrť, nicméně nám se jí najít nepodařilo, takže jsme jen bloumali uličkami Dubaje a vydali se směrem k Burj Khalifa. Přišlo nám, že je to kousek, ale ani po hodině chůze se ta vizuální vzdálenost nějak nezkracovala. Nakonec jsme se tři zastávky svezli metrem až k Dubaj Mall, což je obrovský naprosto šílený obchodní dům plný luxusních značek. Prodrat se až ke zpívající fontáně před Burj Khalifou nám dalo celkem zabrat, protože takhle navečer byl obchoďák plný lidí.
Cesta se ale vyplatila, fontána byla krásná a videomaping na Burj Khalifa taktéž. Potkali jsme tady i známého kluka z Trutnova. Říkal, že právě slezli z Burj Khalify a že to bylo maso – hodinu jim trvala fronta nahoru a hodinu dolů. Přestali jsme se těšit na návštěvu, která nás čekala cca za 14 dnů.
Když jsme se dostatečně pokochali krásou noční Dubaje, vyrazili jsme zase metrem zpět na letiště do našeho hotelu. Po bufetové večeři jsme rádi zalezli do postelí – však jsme taky v nohách měli 17 km.
Přidat komentář