Horolezecký park v lomu Alkazar
Z Radotína vyrážíme tentokrát vlakem do Srbska. Je chladno, za půl hodinky vystupujeme na malém nádraží v Srbsku. Přejdeme po mostě Berounku a vydáváme se k lomu Alkazar. Cestou podél řeky to je sem asi 25 minut chůze. Před námi jde tlupa malých cestovatelů se svými velkými průvodci. Jaro už rozselo po cestě nějaké ty sněženky a bledulky, štěbetání pidilidí se rozléhá v první z jeskyní, která je průchozí. My pokračujeme podél skal a jeskyní dále. Láká nás přejít na jedno z pater lomu a tak se vydáváme po vyšlapané kamenité cestě směrem vzhůru. Klouže to jako blázen, Doctorovi se to moc nelíbí. Projdeme tunýlkem a jsme na terase lomu. Je odtud krásný výhled na řeku. Fouká ledový vítr a tak pokračujeme dále. Rády by jsme ještě výše na další patro lomu, Doctor ale odmítá a možná je to dobře.
Seběhneme na travnaté prostranství pod lomem, kde je několik ohnišť. Pak pokračujeme podél řeky až do Berouna. Jaro už voní ve vzduchu a tak si to náramně užíváme. Cestou potkáváme jen malé množství lidí. Je totiž všední den. Nejhorší a škaredý úsek je poslední část v Berouně, kdy jdeme zadem na vlakové nádraží. Vede tady i cyklostezka a je jen škoda, že Beroun tady nezútulní a nezrekonstruuje tuhle část jinak nádherné procházky ze Srbska.
V lomu Alkazar
Jen o 2 dny později se vracíme na „místo činu“. Mates má narozeniny. S Danem milujou lezení a tak určitě super nápad Sáry oslavit narozeniny s lezením, ohýnkem i spaním pod širákem s partou fajnových lidí. Vše je tajné až do poslední chvíle! Vše je sbaleno. Dan s Matesem už jsou dle plánu na skále.
K radosti všech i počasí , jinak poslední týden hodně větrné a mrazivé, je shovívavé. Až do západu slunce i Ti nezkušení zkoušejí pod vedením kluků své první lezecké cesty.
Se západem slunce zapalujeme oheň na vyhrazeném ohništi /dřevo jsme si vzali s sebou a zbytek posbírali na břehu Berounky/. Spaní je připravené a posezení s buřtíky a plechovkou piva. Happy Birthday Mates!
Při úplňku
S Doctorem jsem za partou mladých lidí dorazila ještě před západem, opekli si buřtíka a pak po těm vyrazili zpět k autu.
Člověk by řekl, že se jde pořád rovně a nemůže zabloudit. Chyba, může! U stánku s občerstvením jsme minuli cestu k můstku a k řece a najednou se objevili v nějaké osadě. Vrátili jsme se zpět ke stánku a zeptali se lidí na cestu. Musíte kolem garáže po cestičce, přejdete můstek…jasná cesta ve tmě tak jasná není. Doctor vůbec nechtěl jít, možná se bál tmy. Měsíc v úplňku s plujícími mraky dělal cestu kolem řeky chvílemi hodně dramatickou. Osvětlené vlaky burácely na protějším břehu a odrážely se od hladiny řeky.
Nevím, kdo se teda bál více. Ušli jsme 50 metrů, ňaminka a zase 50 metrů, ňaminka… Cesta, která trvá 25 minut nám trvala skoro 1,5 hodiny. Ale dobro došli! Doctor se doma nabaštil a spal jak zabitej.
Lom Alkazar – lezení
Ochrana přírody: lezení povoleno celoročně, Šanův kout, Stěna pod křížem a Trojúhelníková stěna 1. 7. až 31. 12., označené skály zakázané trvale. Stěnový etážový lom Alkazar, zaříznutý do boku pravěkého hradiště Kozel, je dominantou dominantu údolí Berounky nad ústím Kačáku.
Stěny lomu jsou osazeny jistícími prostředky, horolezci zde vybudovali trenažér pro zachytávání pádů a další atrakce, jako např. pět metrů vysoký skalní práh, který slouží jako přístupová cesta z nejnižšího rovného patra lomu. Podobné parky jsou oblíbené v alpských zemích, kde je využívají zejména rodiny s dětmi. Součástí parku jsou dětské atrakce, jako třeba kameny pro přeskakování, dřevěné břevno nad zemí pro nácvik rovnováhy, hrazda nebo ohniště.
Přidat komentář