Posázavskou stezkou s Doctorem

V únoru jsem měla narozeniny a mým přáním bylo udělat si pěkný výlet i s Doctorem. S Jéňou tedy po vzoru Výletů pro lenochy vyrážíme směrem k údolí babičky Mary – na Posázavskou stezku. Vyrážíme vlakem z Vršovického nádraží do Benešova, kde máme přestoupit na autobus jedoucí do zastávky Kamenný přívoz. Kupujeme lístky, které jsou pro nás se studentskou slevou levnější, než lístek za psa.

Vlak má kvůli poruše na trati lehké zpoždění a tak nám autobus ujíždí před nosem. To máme tedy pěkný začátek výletu. Jsou dvě možnosti, buď počkáme 2 hodiny na další, nebo vymyslíme jiný výlet. Najednou mě napadá ještě jedna možnost… Bereme taxi!

S taxikářem prohazujeme pár slov a necháváme se vyhodit kousek od kamenného přívozu. Na nebi se honí čerti. Chceme si dát ve všech hospodách v Kamenném přívozu pívo. Jéňa chce, dle průvodce, na druhý břeh, a tak míříme do restaurace u Hastrmana. Začíná strašnej slejvák. Když se blížíme k hastrmanovi, je nám jasné, že u něj si pivo nedáme. Mají zavřeno. Achjo. Ptáme se kolemjdoucího, který se běží schovat do auta, jestli je tu něco otevřeného. Posílá nás nazpět na druhý břeh k Vemenáčovi. Když přecházíme most, situace připomíná bouři na lodi Úplně zmoklí míjíme kovboje a jdeme se schovat do restaurace u Vemenáče. Kulturák ve kterém je hospoda. Nad pódiem obří logo Kozla. Paráda.

Objednáváme gulášovou polévku a pívo. Doctor si okamžitě nachází přátele a somruje jídlo. Smůla. Dostává pár ňaminek a pak poslušně ulehá u stolu. Zahřátý a spokojený, že jsme si dali aspoň jedno pivko vyrážíme do již zklidněného počasí. Opět přecházíme most na druhý břeh a pokračujeme po turistické trase.

První část trasy vede po silnici do prudkého kopce. Ťapeme s Doctorem a těšíme se až dojdeme do přírodnějšího prostředí. Procházíme chatovou oblastí a postupně se zase dostáváme do blízkosti Sázavy. Konečně vcházíme do lesa. Místy je celkem bahno a všude leží spadané jmelí. Dávám pozor, aby ho Doctor nesnědl. Procházíme lesem a sem tam míjíme nějaké chatky. Některé působí zchátrale, některé romanticky a je tu i spoustu takových, které ničím nezaujmou. Baví mě porovnávat vzhled a stav kadiboudek.

Na řeku z cesty není moc vidět. První pěkný pohled je na starý železniční viadukt Žampach. Pořizujeme turistické foto, Doctor pózuje na zrezivělém barelu a pak pokračujeme dále. V obavě ze zlobení necháváme Doctora na střídačku na volno a na vodítku.

Cestou potkáváme dvě vyhlídky, ze kterých je vidět na krásně meandrující rameno Sázavy a na osady na protějším břehu. U vyhlídky, která je v našem průvodci jako úvodní fotografie, usedáme na lavice v přístřešku a vyndáváme svačinu – housku se šunkou. Chybí jen placatka s troškou zahřívací tekutiny. Schovali jsme se akorát včas, přichází náhlé krupobití. Po svačině se počasí zase zklidnilo, a tak pokračujeme dál.

Les se lehce proměňuje, už se vzdalujeme chatám, které jsou blízko městu, takže les je tu čistší. Pokračujeme dál s  vidinou píva v Pikovicích,  odkud pak pojedeme vlakem zpět do Prahy.

Vzpomínám si, že jsem s sebou vzala skvělý sušený maso (Prostě maso), a tak zpestřuji cestu degustací. Cesta se začíná svažovat a přibližujeme se k vodě. Procházíme další osadou  Obdivuji jednu chatu/v době sezóny zřejmě i hospůdku. Doctor už je celkem uťapaný a tak ulehá na práh. Ještě ale nejsme v cíli, a tak ho přemlouvám až konečně pokračujeme.

Vysoké kmeny stromů, které nás do teď doprovázely se vzdaulují a začíná se nad námi tyčit skalnaté výběžky. Pomalu se blížíme k Pikovicím. Už se těšíme na pívo. Litujeme, že jsme si něco nevzali s sebou. Procházíme okrajem Pikovic a jak se tak přibližujeme k restauraci U Dolejších, je nám jasné, že si pivo nedáme. Mají dovolenou. Achjo.

Dívám se do map, jestli tu ještě není naděje jiné restaurace, ale bohužel. Vlak nám však jede za 15 minut a tak míříme rychle na nádraží. Pivo si dáme až ve Vršovicích.

U vlakového nádraží obdivujeme osadu, ve které by se v teplých letních měsících krásně sedělo. Tak třeba příště… Na zastávce jsme jen tak tak, přichází průtrž a s ní krupobití. Vlak jede asi za 10 minut. Doctor je úplně vyřízený a i s Jéňou skoro celou cestu až do Vršovic spí.

Ve Vršovicích jdeme na jedno krásný točený do Kozla u Bohemky. Pak jdeme domů na večeři – skvělé kari s rýží a večer zakončujeme menší oslavičkou po Vršovických hospodách. Tradičně končíme v naší milované Galerii Piva.