22.7.2011 pátek odpoledne Tak a je to tady. Už před tím nemůžeme utíkat, za něco se schovávat. Jdeme do toho. Proto jsme si s sebou přece braly asi pět kilo materiálu!!! Je pátek odpoledne, venku pořád výheň a my jdeme prodávat fimo náušnice na pláž. To bude zase ostuda probleskne mi hlavou. Máme ale plán! Budeme sedět na židličce u všudypřítomných stolečků a vyrábět fimo. Před námi bude ležet šátek, na kterém budou vyskládány náušnice a… pak už se to snad nějak doladí samo. K prodeji jsme měly vyhrazeny pouze dvě hodinky, protože pak jsme byly pozvány na oblíbenou večeři ve stylu barbecue (dnes se servírovaly steaky a salát). Rozložily jsme své saky paky, začaly vyrábět a čekaly, než si nás někdo všimne.
Lidé chodili okolo, zastavovali se, ptali se. A už je to tady. První rodinka si kupujeJ… a hned dvoje náušnice!! Jsme nadšené, máme vyděláno deset dolarů!!!
Pokračujeme ve vyrábění náušnic. S úsměvem na rtech zdravíme kolemjdoucí. U stolečku se zastavuje jeden z místních surfařů. (Hmmm, docela dobrý tělíčko, bleskne nám hlavou.) A už se s námi dává do řeči, jak se máme, co to děláme a tak dál. Taky nám radí, kde je nejlepší místo na prodej a jaké jsou zde omezení ze strany havajských zákonů (na prodej samozřejmě nemáme žádnou licenci). Takže jsme se dozvěděli: prodávat bez licence je nelegální (jak jinak), ale dá se to obejít přes „dárcovství“ chcete-li žebráctví. Jinými slovy, když se nás někdo zeptá, za kolik prodáváme ty a ty náušnice, odpovíme, že je to ve stylu dárcovství, každý může dát, kolik chce, ale například ne méně než 5 dolarů za kus. Hmmm, zajímavé. Surfař Milan nám samozřejmě dává vizitku se slovy, že až půjdeme zase prodávat, ukáže nám místo, kde chodí hodně turistů, kde to bude mít větší odbyt. Za hodinu a půl jsme prodaly čtvery náušnice a vydělaly si tak 20 dolarů! Hned na poprvé to cítíme jako skvělý úspěch.
24.7.2011 neděle, okolo 19:00 Druhý pokus, jak si vydělat nějaké peníze z fima. Voláme Milanovi, aby nám ukázal nějaká ta místa vhodnější k prodeji. Jdeme na nejrušnější ulici města, kde si lidé vydělávají vším možným. Zpěvem, pouličním tancem, prodejem všeho možného, pantomimou… Tady bychom mohly zapadnout. A tak si sedáme na zídku před jakýsi obchod a vytahujeme své šperky. Lidé chodí okolo, koukají, ptají se, ale nic nenakupují… Třeba to děláme nějak špatně, říkáme si. Hmmm. Že by předchozí úspěch s prodejem čtyř náušnic byla jen náhoda?! Asi jsme zvolily špatné místo… Anebo že by naše šperky nebyly večer tak krásné jako přes den, kdy vynikne jejich barevnost v plné kráse?! Každopádně ať už byl důvod jakýkoli, dnes večer se nám nepodařilo prodat ani jedny náušnice. Totální fiasko.
25.7.2011 pondělí Zkoušíme naše štěstí opět na pláži. Dopoledne. Je zde poměrně dost lidí, ale všichni si spíš užívají oceán a sluníčko… Dodělávám poslední úpravy na náušnicích, ale nic nového nevytvářím. Asi osudová chyba, protože si nikdo nic nekupuje. Je poledne, zapomněly jsme si doma vodu. Nemáme co dělat, sezení okolo náušnic nás moc nebaví. Balíme krám s myšlenkou, že přijdeme ještě k večeru a zkusíme své štěstí znovu. Snad to tentokrát konečně vyjde.
.
Přidat komentář