• Menu
  • Menu

Hawaii – Když za Vámi kluci běží 10.

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Severní a Střední Amerika » USA » Havaj /Hawai/ » Hawaii – Když za Vámi kluci běží 10.

Na začátek cestopisu

23.7.2011 sobota večer Po výborné rybě, několika sklenkách šampaňského a vína nám naše hostitelka nabízí skvělý večírek v nóbl podniku, protože je zapsaná na guest list. Snaží se nás tam taky zapsat a my mezitím marně vymýšlíme co si vzít na sebe. V plážových šatech a žabkách to asi opravdu nepůjde. Šaty nám půjčila a boty jsme nakonec vyhrabaly, takže… hurá na mejdanJ. Jdeme pouze s Earlem a Bryanem. Podnik je poměrně daleko, ale procházka po pláži noční Waikiki je pro nás úplnou novinkou. Konečně přicházíme ke klubu, kde je dlouhá fronta načiněných kočiček čekajících na „vpuštění“ do klubu. Naše hostitelka nám ovšem nebere telefon a tak nevíme, co dělat. Nakonec Bryan tajně vklouzne do podniku zadním vchodem, aby zjistil, že klub nestojí za to a my jdeme raději jinam. Vracíme se zpět asi dva bloky od našeho domova do jiného podniku, kde je příjemná atmosféra a kde hraje i živá hudba. Paříme asi do dvou do rána už jen s Earlem, který je nakonec taky unavený a tak chce jít spát. My tu ovšem můžeme zůstat a pokračovat dál. Má jen jedny klíče od bytu, tak musíme jít s ním, abychom se mohly zase rychle dostat na taneční parket… Kupujeme pivo a zjišťujeme, že je to tu docela drahé (zatím jsme totiž nic neplatily). No nic, dnes si to aspoň pořádně užijeme. Jdeme tančit a za chvíli se k nám přidávají různá individua, tak raději utíkáme zpět na bar, kde si u stolečku chvíli povídáme. Bavily jsme se asi minutu, když k nám přišel nějaký úlisný týpek, a že jestli nechceme koupit drink. Vzhledem k ceně, a že to je poprvé, kdy nás někdo cizí zve na drink, neodmítáme. (Už kluci v Bolinas nám vysvětlovaly, že je to úplně normální zvát holky na drink jen tak.) Jen co odejde na bar, přichází další kluk, sympatický blonďák, s otázkou: „Ahoj, nechcete pozvat na drink?“ Začneme se smát, protože nám to přijde opravdu absurdní. Mezitím si začneme nenuceně povídat. První kluk je pořád vlezlejší, a tak vymýšlíme, jak se ho co nejrychleji zbavit. Klub zavírá už ve 4!! a my jsme všichni vyhnáni do postranní ulice, abychom nerušili noční klid. Nenápadně se zbavujeme dotěrného hostitele, obíháme blok jako nějaké puberťačky a pak se zase vracíme na smluvené místo s blonďákem Ianem. Jediné místo, kde se dá v tuto pokročilou hodinu ještě posedět je Dany´s. Jdeme tam, dostáváme jídelní lístek a vodu. Chceme pivo, ale tady prý žádný alkohol nemají. „Tak proč tu sedíme?“ ptáme se Ianea. Znechuceně odcházíme a jdeme na pláž. Svlékáme své vršky i spodky (plavky samozřejmě nemáme) a běžíme do nasvětleného a vyhřátého oceánu. Po příjemné koupeli se chceme s Ianem domluvit na další den, ale nikdo nemá ani mobil, ani tužku a po požitém alkoholu ani dlouhou paměť si zapamatovat e-mail nebo telefon. A tak se společně vydáváme do luxusního hotelu Duke, kde je Ian ubytovaný, předáváme si na sebe kontakty, loučíme se a jdeme zpět domů. Ujdeme poměrně velký kus cesty, během níž se smějeme nad událostmi z posledních hodin, když za námi slyšíme rychle se přibližující kroky. Otáčíme se a najednou vidíme Iana, jak za námi běží. „Holky, víte vůbec kudy domů?!“ „Jasně.“ „tak to jsem rád, dobrou noc.“ otáčí se a jde zpět do hotelu. No řekněte, dokážete si takovou situaci představit v Čechách? Leda ve snu!!!

Cestopis následující den

Cestopis předchozí den

.

Andy
Andy

Ve 12. letech mě rodiče poslali samotnou do Kanady a USA. Poznamenalo mě to a tak jsem asi cestovatel. Hodně jsem od té doby viděla a poznala a hodně ještě poznat chci.Tak uvidíme !

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *