21.7.2011 čtvrtek Od Michaela jsme odešly brzy ráno a byly jsme za to rády. Uf. Co bude následovat dnes? Snad to bude v pohodě a konečně si „pokecáme“. Dnes se máme ubytovat u Earla, který zná Českou republiku a dokonce učil několik měsíců angličtinu na Slovensku. Bydlí jeden blok od pláže Waikiki, což je údajně nejkrásnější pláž na světě.
Rozhodly jsme se ušetřit za dopravu a od pláže Ala Moana jsme se na Waikiki vydaly pěšky. Cestou jsme si konečně koupily místní sim kartu a mohly se tak domlouvat s ostatními couchsurfery. Cesta nám trvala asi hodinu a půl, ale odměnou nám byla krásná pláž, čistý oceán a odpolední relax. S Earlem jsme se domluvily, že k němu přijdeme na osmou. Asi ve třičtvrtě na osm jsme se tedy vydaly na krátkou cestu k jeho bytu. Chvíli jsme počkaly před dveřmi a pak už jen slyšíme: „Ahoj, já jsem Earl“ a už nám to bylo jasné. Tohle bude v naprosté pohodě! Tak jsme vyrazily do třetího patra, shodily batohy a jeho: „Buďte tu jako doma.“ nás po předchozí zkušenosti opravdu kompletně odzbrojilo. Pak jsme si vyšly na procházku do města, protože chtěl ještě trochu uklidit byt. Když jsme se vrátily, začaly jsme si nenuceně povídat, protože nás i jeho zajímalo, co jsme vlastně zač. Pak jsme šly už poměrně unaveny spát.
22.7.2011 pátek. Protože nám Earl nechal klíče od svého bytu k našemu užití!, vstaly jsme, jak jsme chtěly. Protože jsme tu mohly využít sousedovu wifi síť, celé dopoledne jsme řešily a plánovaly náš výlet. Odpoledne jsme vyrazily vydělávat nějaké peníze prodejem fima. A večer jsme byly pozvány na barbecue. Seznámily jsme se se sousedy, najedly se skvělých steaků a vypily pár piv. Prostě pohoda.
23.7.2011 sobota Probudily jsme se do prosluněného dne. Na dnešní den jsme měly naplánovaný výlet do kráteru Diamond Head, který se tyčil východně od města. Posnídaly jsme vodní meloun. A společně s Earlem vyrazili na zastávku autobusu. Zde jsme nastoupili do minibusu, který sice nebyl oficiálním dopravním prostředkem ke kráteru, zato měl vtipného řidiče, který zastavoval na každé zastávce a pokřikoval na lidi, že jede tam a tam a že je sveze za tolik a tolik. Vystoupili jsme před kráterem, kde se každou sobotu konal trh, na který se sjížděli návštěvníci z celého okolí, aby si mohly koupit bio potraviny a místní typické pochoutky z okolních farem. Nakoupili jsme tak čerstvé ovoce k obědu a ochutnali místní kulinářské speciality. Pak už jsme se jen vydaly na cestu rozžhavenou krajinou, která je údajně během jarního období zcela zelená. Cesta na Diamon Head není nikterak těžkou túrou pro zdatné turisty a tak jsme se nemohli divit, že jsme cestu museli sdílet ještě s dalšími stovkami turistů. Krátký výšlap, který byl ovšem kořeněný obrovským vedrem, byl odměněn překrásným výhledem na celé Honolulu a na druhou stranu ostrova. Dokonce jsme v dáli na obzoru uviděli obrys dalšího ostrova. Zpáteční cestou jsme šli pěšky až domů, protože to byla poměrně příjemná procházka vedoucí stále z kopce. Po cestě nám Earl ukazoval ovocné stromy, které lidé pěstovali na svých zahrádkách. Poznaly jsme například avokádo, mango, všudypřítomnou papáju, granátové jablko a samozřejmě banánovník. Když jsme přišli domů, chtěli jsme si trochu odpočinout a tak jsme si na chvilku lehli, což ovšem znamenalo, že jsme úplně vytuhli a probudili se až odpoledne. Potom jsme se vydali na pláž. Po krátkém okoupání jsme šli nakoupit jídlo na další barbecue party, kterou dnes pořádala Earlova sousedka, která se minulý týden vrátila s Aljašky s čerstvě chyceným platýzem. Ten měl být k dnešní večeři společně se skvělým salátem, který nám všichni chválili, jako kdyby ještě nikdy nejedli salát. K pití jsme měli šampaňské s džusem a víno. Po večeři jsme vyrazili do města a pak už se jen zase hroutily naše představy o tom, že zde budeme tři měsíce nepít. O tom až v dalším článku.
26.7.2011 neděle Tento den jsme vyrazily na výlet po ostrově, o tom až v dalším článku.
25.7.2011 pondělí Od Earla jsme vyrazily za dalšími dobrodružstvími v pondělí odpoledne. Následující Couchsurfer byl tak hodný, že nás zde vyzvednul a my s ním odjely na východní stranu ostrova, kde jsme si měly užít další a poslední dva dny před odletem na další ostrov. U Earla jsme si ale nechaly batohy a všechno nepotřebné na tento výlet, protože jsme měly v plánu se sem před odletem ještě zastavit a vzít si vše, co by se nám během dalších dvou měsíců mohlo hodit. Současně jsme se domluvily, že si zde necháme všechno to, co se nám během cestování po ostrovech hodit nebude a po návratu do Honolulu si to zde vyzvedneme.
Dny u Earla byly naprosto skvělé a plné nových zážitků. Měly jsme opravdu štěstí, že jsme se dostaly právě k němu na „gauč“.
.
Přidat komentář