Velká turistická atrakce, aneb jak jsme se konečně zúčastnily „Polynéského dobrodružství“
15.9.čtvrtek. Vstaly jsme v obvyklý čas. Na plánu dne bylo pomoci Kaje s předěláváním jejího nového domu. Atmosféra na farmě byla napjatá k prasknutí. Dnes se měl konečně vrátit Geo ze své šestitýdenní dovolené na pevnině. Po předchozích událostech se Adam snažil rychle všechno urovnat, vyjasnit a se všemi být opět velký kamarád. Moc se mu to ovšem nedařilo. V devět hodin nás David odvezl ke Kaje. Společně s námi jela i Natanja, která nemohla vystát negativní energii na farmě. U Kaji jsme pak společně trávili celé dopoledne a část odpoledne. Po návratu na farmu jsme se připravovali na zážitek, který měl přijít večer. Kaja totiž pracovala jako tanečnice s ohněm v místní obrovské turistické show a Gorana napadlo, že by nás tam mohla zadarmo protáhnout. Jeden lístek by normálně stál 50 $ a to nám samozřejmě přišlo jako strašně moc.
Vzali jsme si na sebe tedy nejlepší šatstvo. Vysprchovali se a umyly vlasy. Natanja nám půjčila řasenku a my jí šaty a stíny na oči. Kaja nám pak rozdala vstupenky (pro dívky orchidejové věnce, pro Davida věnec z mušlí), které jsme schovali do tašky od foťáku.
Věnce nasadit a hra na turisty
Plán byl jasný: Část první: Přijet před komplex, zaparkovat auto. Část druhá: Dojít do místního obchodu, zde si nasadit věnce. Část třetí: Bavitse typicky turistickou zábavou. Aneb hra na turisty. Neumím lhát,což se potvrdilo již během cesty do USA na imigračním oddělení. Bylajsem tedy ráda, že společně s Andy se rozhodli na show přijít i Natanja a David. Bavili jsme se mezi sebou česky, aby to vypadalo,jako že jsme opravdu turisté a nikdo nás moc neotravoval.
Taková větší lidská ZOO, blesklo nám hlavou
V obchodějsme si podle plánu nasadili věnce, a pak jen prošli do obrovskéhokomplexu přeplněného turisty. Mohlo zde být tak 500 lidí. Všude bylypřeplněné stoly a uprostřed toho mumraje bylo postaveno pódium, nakterém se střídali umělci podle programu. Taková větší lidská ZOO, blesklo nám hlavou. Sedli jsme si k jednomu ze stolů nedaleko baru ajenom se nechápavě dívali okolo. Naposledy jsme podobnou atrakcinavštívili v Pearl Harbour, což se v porovnání s tím co se před náminyní odehrávalo, zdálo jako malá turistická pozoruhodnost. Zanedlouho přišel jeden člověk z personálu, zeptat se, jestli jevšechno v pořádku, když sedíme takhle v rohu. Nevěděla jsem, coodpovědět a pomalu jsem začínala rudnout. Naštěstí tu byl pohotovýDavid, který hned odpověděl: „Nechceme sedět mezi všemi těmi staříkytam okolo.“ Čímž zcela odrovnal nejen místního pingla ale i nás. Pakjsme se osmělili a vyrazili k baru a následně ke stolům s typickými havajskými pokrmy. A tak se stalo to, co se muselo stát: strašnějsme se přepili a přejedli. Po hula tanci, který se odehrával napódiu uprostřed, přišla na řadu moderátorka večera, která vyzvala všechny vojáky a veterány v sále, aby si stoupli a zazpívali píseň.Jednalo se o nějakou píseň, která je údajně pro Američany důležitá skoro jako hymna, takže ji všichni znají a už od základní školy ji děti denně zpívají na začátku každého školního dne. Stoupl si i David, který s rukou na srdci a v pozoru začal společně s ostatnímizpívat. Wau… Sálem se rozlil všeobecný pocit obrovské hrdosti, kterou vojáci a všichni lidé v sále mohli při písni vnímat. Bohužel jsme si nějak nedokázali představit, že by někdy mohla nastat stejná situace v Čechách. Atmosféru okamžitě zničil další vstup moderátorky, která nyní vyzývala k tanci všechny turisty, kteří zde byli na líbánkách. Na pódiu se tak utvořil obrovský chumel lidí, který ploužil v pomalém rytmu místní hudby. Ou-jé, napadlo nás. Tak takhle si líbánky opravdu nikdo z nás nepředstavujeme. Na programu následovala divadelní hra o příjezdu Polynésanů na Havaj a jejich zvycích, tradicích a bozích. Divadlo bylo místy dost nudné, ale když se pak na pódiu objevily „dračí ženy“ – tanečnice s ohněm, bylo se na co dívat. Postupně jsme dopíjeli naše drinky. Najednou nám došlo, že bar je již zavřený a my už si nemůžeme nic objednat. Tak to jsme zaváhali. Pak divadlo skončilo. Turisté se začali zvedat a odjíždět připravenými autobusy „Polynéského dobrodružství“. Tak nám došlo, že show skončila a je čas jít o dům dál. Vypravili jsme se tedy k našemu (Goranovu) starému Mercedesu, kterému nešli ani zavírat okénka, nasedli a odjeli na pláž do Kapa´i. Zde jsme pozorovali hvězdy. Zvláště pak Planetu X a měsíc, které se k sobě neustále přibližovali. Za chvíli začalo pršet – podle našich kamarádů známka toho, že se blíží zima. Rozhodli jsme se večírek dokončit na farmě. V kuchyni jsme si pak připravili poslední dobrotu dne: dýňový koláč s vanilkovou zmrzlinou a šlehačkou. Prostě mňami mňam dobrotu! Společně jsme se vydali k dómu, kde jsme zcela omylem usnuli Natanje v posteli.
.
Přidat komentář