• Menu
  • Menu

Cesta Bolívie, Chile,Velikonoční ostrovy 1

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Jižní Amerika » Bolívie » Cesta Bolívie, Chile,Velikonoční ostrovy 1

Začátek cesty 

Naší cestu jsme plánovali půl roku. Moc jsme chtěli navštívit Bolívii, ale trochu nás odrazovalo období dešťů. Dovolená nám začíná 19.11. a to je přesně v době, kdy se zde počasí láme. My ale nemáme namířeno do džungle, ale na antiplano, které se nachází ve vnitrozemí Jižní Ameriky, převážně na území Bolívie a Peru a částečně zasahuje do Chile a na sever Argentiny. Rozloha náhorní plošiny činí okolo 170 000 km², průměrná nadmořská výška je 3600 m. Jet sem v zimním období, by bylo pro nás moc drsné. Věříme, že se náš odhad potvrdí a budeme mít přes den příjemně a v noci snesitelně.

Z Puna do Bolívie

Jezdíme na cesty s Jankou ve dvou, ale tentokrát se k nám přidal můj kamarád Petr, který umí obstojně španělsky a bude to příjemná změna. Zabalit si věci, nebylo tentokrát tak jednoduché, bereme spacáky, oblečení do zimy, nutnou láhev kořalky, pořádné boty, baterky i nějaké jídlo, průvodce a mapu. Bágly se nám o trochu zvětšily a to už je na zádech znát.

Janka přijela večer z Bratislavy, přespala u mě, daly jsme si lahvičku vína na přivítanou a jdeme na kutě. Zítra je náš očekávaný den.

19.11.2011

V brzkých ranních hodinách nás čeká taxi  před domem. Petr dorazil včas a jedeme na letiště. Dobrodružství může začít. Letem OK 616 do Amsterdamu a s KLM 743 do Limy. Je to 12 hodin letu přes oceán. Praha byla už týden ponořená do nedýchatelného smogu. Byli jsme rádi, že prcháme pryč a hned jak jsme vzlétli, bylo modro. V Amsterdamu jsme si zašli na dobrý oběd. Už jsme na stejném letišti poněkolikáté, víme kam jit a kde se najíst. Je tu docela přísná kontrola. Procházeli jsme rentgeny se vztyčenýma rukama v takové skleněné budce. Na zemi namalované stopy, kde jsme se museli postavit. Prosvítili nás asi až do žaludku. Nastoupili jsme do letadla a máme místa vedle sebe a Janka je přes uličku. Jsme téměř na ocase, místa 43 GFC. Máme za sebou šest hodin letu. Dostali jsme moc dobrý desert, víno, a  jídlo ušlo. Třetí lahvičku vína už mi letuška odmítla dát. V jedné je tak deci vína. Doletěli jsme v půl 8pm místního času.V Čechách je po půlnoci. Jsme totálně vyčerpaní. Vyzvedneme si bágly a  jen co vykročíme před terminál, už jsou tu taxikáři. Jeden nás dovezl do hotelu. Noc pro 3 lidi je za 65 dolarů. Za cestu, která trvala 5 minut si řekl 20 dolarů. Noc byla šílená, řev v hotelu, alarmy aut, muzika, nikdo jsme se pořadně nevyspal. Navíc tekla jen studená voda. V Limě jsem už byla, tak mi ani není líto, že se nikam nepodíváme.

20.11.2011

Vstáváme ve 3am, stejně se nedá spát. Chceme si se spirálou do vody udělat kávu a čaj, ale ta se rozbila. To je pěkný průšvih, jedeme do země, kde potřebujeme pít coca leaves a budeme bez možnosti si medicínu chudých uvařit. Dáme tedy opět ledovou sprchu a jdeme na snídani. Dali nám hnusný sušenky s marmeládou a kávu. Taxikář, co nás včera přivezl,  se nabídl, že nás odveze na letiště. Jedeme a to překvapení, na letišti si řekl o 30 dolarů. Hnusný zlodějský taxikař. Po cestě jsme ho několikrát prokleli.

Letíme se společností LAN do městečka Juliaca. Sedím sama úplně vzadu a není tu okénko.Vedle mě sedí Indián a asi letí poprvé. Vše po mně opakuje. Trochu jsem ho vyvedla z míry. Dojedl své jídlo a když se otočil, dala jsem mu na stoleček čokoládový bonbon. Strašně se divil, kde se vzal. Janka s Petrem sedí vepředu spolu. Bylo vedle nich volné místo a nic mi neřekli. Po dvou hodinách je mezipřistání ve městě Arequipa. Nádherné město, byla jsem tu před 3 lety. Pár lidí nastoupilo a vystoupilo a za 50 minut přistáváme v Juliace.

Puno

Vše se daří podle plánu. Před terminálem je bus a odveze nás do Puna. Cesta trvá jen 45 minut. Z Puna se jezdí lodí na jezero Titicaca a ostrovy Uros, ale mi jedeme do Bolivie a nemáme čas se tu zastavit , bohužel  k velké lítosti Petra. Už jsem tu podruhé a chceme vidět jezero z druhé strany.

Puno Peru

Téměř před cílem nás zastavil policajt a asi 15 minut se o něco hádal s řidičem. Konečně vystupujeme na náměstí a jdeme kus pěšky na terminál. Je to ale daleko, tak bereme taxíka a ten nás doveze nejdřív na jeden autobusový terminál, pak na další. Odjez busu do Bolivie jsme našli docela jednoduše. Jedeme do města Copacabana. Máme hlad a tak si jdeme vyměnit nějaké dolary na Soly. Daly jsme si tomatovou polévku a kuře. Solů bylo málo, tak Janka šla ještě nějaké vyměnit. Je teplo a sluníčko a těšíme se na cestu kolem jezera Titicaca. Než nastoupíme do busu, řidič si opisuje jména a čísla pasů. Přece jen jedeme přes hranice. Bohužel nás posadili na pravou stranu a jezero má být po levé ruce. Nedá se nic dělat, je ale krásné počasí a jsme skoro v Bolívii.

na konec cestopisu

cestopis následující den

Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *