Začátek cesty
Naší cestu jsme plánovali půl roku. Moc jsme chtěli navštívit Bolívii, ale trochu nás odrazovalo období dešťů. Dovolená nám začíná 19.11. a to je přesně v době, kdy se zde počasí láme. My ale nemáme namířeno do džungle, ale na antiplano, které se nachází ve vnitrozemí Jižní Ameriky, převážně na území Bolívie a Peru a částečně zasahuje do Chile a na sever Argentiny. Rozloha náhorní plošiny činí okolo 170 000 km², průměrná nadmořská výška je 3600 m. Jet sem v zimním období, by bylo pro nás moc drsné. Věříme, že se náš odhad potvrdí a budeme mít přes den příjemně a v noci snesitelně.
Jezdíme na cesty s Jankou ve dvou, ale tentokrát se k nám přidal můj kamarád Petr, který umí obstojně španělsky a bude to příjemná změna. Zabalit si věci, nebylo tentokrát tak jednoduché, bereme spacáky, oblečení do zimy, nutnou láhev kořalky, pořádné boty, baterky i nějaké jídlo, průvodce a mapu. Bágly se nám o trochu zvětšily a to už je na zádech znát.
Janka přijela večer z Bratislavy, přespala u mě, daly jsme si lahvičku vína na přivítanou a jdeme na kutě. Zítra je náš očekávaný den.
19.11.2011
V brzkých ranních hodinách nás čeká taxi před domem. Petr dorazil včas a jedeme na letiště. Dobrodružství může začít. Letem OK 616 do Amsterdamu a s KLM 743 do Limy. Je to 12 hodin letu přes oceán. Praha byla už týden ponořená do nedýchatelného smogu. Byli jsme rádi, že prcháme pryč a hned jak jsme vzlétli, bylo modro. V Amsterdamu jsme si zašli na dobrý oběd. Už jsme na stejném letišti poněkolikáté, víme kam jit a kde se najíst. Je tu docela přísná kontrola. Procházeli jsme rentgeny se vztyčenýma rukama v takové skleněné budce. Na zemi namalované stopy, kde jsme se museli postavit. Prosvítili nás asi až do žaludku. Nastoupili jsme do letadla a máme místa vedle sebe a Janka je přes uličku. Jsme téměř na ocase, místa 43 GFC. Máme za sebou šest hodin letu. Dostali jsme moc dobrý desert, víno, a jídlo ušlo. Třetí lahvičku vína už mi letuška odmítla dát. V jedné je tak deci vína. Doletěli jsme v půl 8pm místního času.V Čechách je po půlnoci. Jsme totálně vyčerpaní. Vyzvedneme si bágly a jen co vykročíme před terminál, už jsou tu taxikáři. Jeden nás dovezl do hotelu. Noc pro 3 lidi je za 65 dolarů. Za cestu, která trvala 5 minut si řekl 20 dolarů. Noc byla šílená, řev v hotelu, alarmy aut, muzika, nikdo jsme se pořadně nevyspal. Navíc tekla jen studená voda. V Limě jsem už byla, tak mi ani není líto, že se nikam nepodíváme.
20.11.2011
Vstáváme ve 3am, stejně se nedá spát. Chceme si se spirálou do vody udělat kávu a čaj, ale ta se rozbila. To je pěkný průšvih, jedeme do země, kde potřebujeme pít coca leaves a budeme bez možnosti si medicínu chudých uvařit. Dáme tedy opět ledovou sprchu a jdeme na snídani. Dali nám hnusný sušenky s marmeládou a kávu. Taxikář, co nás včera přivezl, se nabídl, že nás odveze na letiště. Jedeme a to překvapení, na letišti si řekl o 30 dolarů. Hnusný zlodějský taxikař. Po cestě jsme ho několikrát prokleli.
Letíme se společností LAN do městečka Juliaca. Sedím sama úplně vzadu a není tu okénko.Vedle mě sedí Indián a asi letí poprvé. Vše po mně opakuje. Trochu jsem ho vyvedla z míry. Dojedl své jídlo a když se otočil, dala jsem mu na stoleček čokoládový bonbon. Strašně se divil, kde se vzal. Janka s Petrem sedí vepředu spolu. Bylo vedle nich volné místo a nic mi neřekli. Po dvou hodinách je mezipřistání ve městě Arequipa. Nádherné město, byla jsem tu před 3 lety. Pár lidí nastoupilo a vystoupilo a za 50 minut přistáváme v Juliace.
Puno
Vše se daří podle plánu. Před terminálem je bus a odveze nás do Puna. Cesta trvá jen 45 minut. Z Puna se jezdí lodí na jezero Titicaca a ostrovy Uros, ale mi jedeme do Bolivie a nemáme čas se tu zastavit , bohužel k velké lítosti Petra. Už jsem tu podruhé a chceme vidět jezero z druhé strany.
Téměř před cílem nás zastavil policajt a asi 15 minut se o něco hádal s řidičem. Konečně vystupujeme na náměstí a jdeme kus pěšky na terminál. Je to ale daleko, tak bereme taxíka a ten nás doveze nejdřív na jeden autobusový terminál, pak na další. Odjez busu do Bolivie jsme našli docela jednoduše. Jedeme do města Copacabana. Máme hlad a tak si jdeme vyměnit nějaké dolary na Soly. Daly jsme si tomatovou polévku a kuře. Solů bylo málo, tak Janka šla ještě nějaké vyměnit. Je teplo a sluníčko a těšíme se na cestu kolem jezera Titicaca. Než nastoupíme do busu, řidič si opisuje jména a čísla pasů. Přece jen jedeme přes hranice. Bohužel nás posadili na pravou stranu a jezero má být po levé ruce. Nedá se nic dělat, je ale krásné počasí a jsme skoro v Bolívii.
Přidat komentář