• Menu
  • Menu

Cesta Bolívie, Chile,Velikonoční ostrovy 4

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Jižní Amerika » Bolívie » Cesta Bolívie, Chile,Velikonoční ostrovy 4

Tiahuanaco UNESC – Město mrtvých

V noci jsem se probudila zimou. Vzala jsem si zimní bundu, ale i tak bylo chladno. Brní mi ruce a nohy. Je to pocit, jako bych dostávala výboje elektrického proudu. Nevím, zda je to reakce na léky,  co bereme, nebo jen ta zatracená výška. Janka to má taky. Vstáváme v půl 6. ráno a je sluníčko. Sice se nám už začala loupat kůže na nose a Petr má puchýře na uších, ale pořád lepší než zima. Jsme ve výšce 3. 600 m nad mořem a to si slunce vybírá svou daň. Jdeme na snídani, ale ta je od půl 8. a to už máme být před hotelem a čekat na odjezd do Tiahuanaco. Zaběhneme tedy rychle na kávu a vajíčko do kavárny a přesně na minutu čekáme na příjezd minibusu. Čekáme další půl hodinu a nic. Petr zaběhne do cestovky, zeptat se co se děje a paní se omlouvala, že to spletli a jede se až o půl 9. Nevadí, hlavně že jedeme. Před hotel přibíhá průvodce, ať jdeme za ním, že kousek za rohem má auto. Funíme ten „kousek“, La Paz jsou jenom ulice do kopce. Náš průvodce je fešák, jmenuje se Teo a ještě mluví anglicky. Občas si sice vypomůže slovíčkem ze španělštiny, ale je to pokrok. Propasírováváme  se dopravní zácpou ven z města. Jedeme vlastně stejnou cestou, jako jsme včera přijeli. Směr Titicaca. Jinak to ale nešlo lépe vymyslet. Teo nám povídal v minivanu, co budeme dělat,  a kam půjdeme na oběd. Neslyším vůbec nic, sedím až vzadu.

cesta na Tiahuanaco Bolívie

Zachytila jsem jen pokřik Ha JA JA. Bylo to svolávací heslo a má nějaký aymarský význam. Vidíme La Paz z výšky a i Cordillera Real, je dnes lépe vidět.

Tiahuanaco Bolívie

Město Tiahuanaco Tíwanaco (Město mrtvých) leží na bolivijském Antiplanu, 21 km jižně od jezera Titicaca a 70 km od La Paz v nadmořské výšce skoro 4000 m. Inkové pochopili výjimečnost tohoto místa a domnívali se, že jej postavil stvořitel světa a bůh Viracocha.
Tiwanaku, které bylo kulturní a náboženské centrum celé tehdejší doby. Lidé této doby produkovali technicky dokonalé výrobky, keramiku zdobili krásnými ornamenty, vyřezávali sloupy a různé desky a zdobili je motivy s bohem Viracochou. Tiahuanaco bylo dobře organizované a prosperující. Sláva Tiwanaka trvala do roku 900 našeho letopočtu. O jeho zániku existuje spousta teorií. Podle některých teorií bývalo Tiwanaku přístavem a až sem prý sahaly vody jezera Titicaca. Hladina jezera musela být o nejméně 30 metrů výše, vždyť ruiny leží desítky kilometrů daleko. Tiwanaku bylo po staletí opuštěno a co nezničil čas, dokonali lidé. V roce 1540 sem přišli zlato hledající Španělé, kteří navíc ničili indiánské modly. Evropští dobyvatelé i vesničané používali kameny jako stavební materiál, v 19. a 20. století sloužily kamenné bloky dokonce ke stavbě železnice. Vlaky jsem zde supět neviděli, ale koleje do nedaleké vesničky vedou.
První zastávka je MUSEO LITICO DE TIWANAKU, nesmí se tu fotit a to mě vždy rozhodí. Už jsem to zažila vícekrát, ale třeba nejlepší sbírky jsou v Mexiku a tam to nikomu nevadí. Stejně si jednu fotku neodpustím a hned dostanu vynadáno.

Tiahuanaco Bolívie


Vstupenky se kupují v muzeu, kde se dozvídáme více o jednotlivých obdobích civilizace Tiwanaku (I–V). V muzeu stojí největší stéla – El monolito Bennett, vysoká přes 7 metrů a vážící 20 tun. Aymarové říkají, že představuje Pachamamu, zda ji představovala i před staletími, nikdo nedokáže. Jmenuje se po americkém archeologovi Wendellu Bennettovi, který ji našel v roce 1932. Byla pravděpodobně záměrně zasypána Španěly.

Tiahuanaco Bolívie

Acapana

Stupňovitá pyramida Acapana bývala asi 17 metrů vysoká (základna měří 194×184 metrů), dnes ale stěží poznáte, že se jedná o pyramidu. Je poničena a zasypána nánosy půdy. Bohužel se nepříliš daří pokusy o restaurování dávných památek, UNESCO dokonce pohrozilo, že pokud budou neodborné úpravy pokračovat, vyškrtne Tiwanaku ze seznamu světového dědictví. V jazyce Aymara Kalasasaya znamená „stojící kameny“. Sluneční chrám byl postaven podle pohybu slunce. Sluneční paprsek procházející bránou oznamoval slunovrat a rovnodennost. Okolní stavby jsou z červeného pískovce a andezitu. Nádvoří bylo pokryto dlažbou a kolem budov byly kanály, které odváděly  dešťovou vodu.V jeho vnitřní části jsou zbytky 14 pokojů a nádvoří. V centru je stéla Ponce, a El Fraile.

Nejslavnější část chrámu je Puerta del Sol (Sluneční brána), vytesána z jediného bloku kamene andezitu. Je tří metry vysoká a čtyři metry široká s hmotností přibližně 10 tun.

V jazyce Aymara Kalasasaya znamená „stojící kameny“. Sluneční chrám byl postaven podle pohybu slunce. Sluneční paprsek procházející bránou oznamoval slunovrat a rovnodennost. Okolní stavby jsou z červeného pískovce a andezitu. Nádvoří bylo pokryto dlažbou a kolem budov byly kanály, které odváděly  dešťovou vodu.V jeho vnitřní části jsou zbytky 14 pokojů a nádvoří. V centru je stéla Ponce, a El Fraile.

Nejslavnější část chrámu je Puerta del Sol (Sluneční brána), vytesána z jediného bloku kamene andezitu. Je tří metry vysoká a čtyři metry široká s hmotností přibližně 10 tun.

Tiahuanaco Bolívie

První zmínka o Puma Punku přichází do Starého světa v polovině 16.století od potomků španělských dobyvatelů. Pedro de Cieca popsal toto místo jako jedinečné s obrovskými sochami a rozsáhlou terasou. Nicméně nikdo, včetně místních domorodců, neviděl toto místo jinak, než v podobě ruin. Nepotvrdily se ani zprávy o tom, že kopec poblíž, má tvar pyramidy. Známý Pedra de Cieca jménem Antonio de Castro y del Castillo, biskup města La Paz, napsal v roce 1651:
“ …a přestože se dříve předpokládalo, že ruiny jsou dílem Inků a že sloužily jako pevnost v jejich válkách, bylo v současnosti usouzeno, že tyto struktury pocházejí z doby před potopou…I kdyby to byla práce kultury Inků v oblasti bez vody, Španělé by nebyli schopni postavit tak nádhérné stavby. To co si cením, jsou kameny, které zapadají přesně jeden do druhého tak dokonale a bez malty…..”

V první polovině 19.století cestoval do oblasti francouzský paleontolog Alcide Charles Victor d’Orbigny a popsal Puma Punku jako “ obrovské brány, které stály na horizontálních kamenných plošinách”. Řekl, že jedna z těchto platform byla 40m dlouhá. Bohužel v současné době nejsou k vidění žádné takto propojené struktury.
Jeden zajímavý monolit byl také popsán švýcarským cestovatelem/spisovatelem Johannem Jakobem von Tschudim v roce 1869:
“ Na poli cestou k Puma Punku jsme našli podivný monolit 155cm vysoký, 162cm široký a 52cm široký ve spodní části. Má dvě řady přihrádek. Spodní řada má další dvě velké části s dvěma menšími obdélníky nad sebou uprostřed. Vrchní řada má čtyři obdélníkové oddíly, které jsou odděleny od spodní řady přepážkou. Monolit je znám jako El Escritorio, neboli Psací stůl “.

V příručkách se však ani dnes nedočteme k jakému účelu sloužil tento kamenný kus. Jedno je však jasné, určitě to nebyl psací stůl. V roce 1892 vydali učenci Max Uhle a Alphons Stübel editovanou verzi předchozí třídílné knihy o ruinách v Tiahunaco a v Peru. Kniha obsahuje podrobné náčrty z Puma Punku, které jsou na milimetr přesné a současní archeologové by se mohli podle nich řídit. Oba badatelé byli přímo fascinováni nalezištěm v oblasti jezera Titicaca a proto pořídili přesné nákresy a změřili vše co se dalo. Informace pak přivezli zpět do Německa, kde v Lipsku vydali tuto zmíněnou knihu. Puma Punku v překladu znamená “ Lví brána “, přestože dnes není po žádné bráně na místě ani památky. To může být díky místním obyvatelům a také španělským dobyvatelům, kteří  zničili co mohli, nebo přemístili mnoho materiálu, který byl použit pro stavbu jiných budov. Nicméně i kdyby se všichni domluvili, nikdo z nich by nebyl schopen změnit pozici obrovských monolitů, protože ty jsou zkrátka příliš těžké. I dnes by to bylo skoro nemožné. Siegfried Huber píše:
“ Místo připomíná dílnu kameníků, mistři a studenti právě odešli na oběd, aby se vzápětí vrátili k práci s kladivem a dlátem. Obrovské množství dovedně opracovaného materiálu, plošin, bloků, malých fragmentů, dveří a kamenných sedadel je připraveno na transport “.

cestopis následující den

 cestopis předchozí den

 

Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *