Copacabana
Dnešní den (22,11.2011) je ve znamení deště, prší už celou noc a jsme moc rádi, že jsme jeli na Isla del Sol včera. Sbalíme si bágly a jdeme na snídani. Přinesou nám teplé pečivo v moc pěkných hliněných nádobách a jako vždy jen máslo a marmeládu. Majiteli dáme pár drobných ,aby nám naplnil termosku vodou na naše oblíbené maté de coca. Dnes nás čeká prohlídka města Copacabana a odjezd do Potosí. Nejdříve jdeme na náměstí, prohlédnout Basilica de Nestra Senora. Je celá bílá s černým křížem na vrcholu. Největší poklad se však ukrývá uvnitř. Soška černé Madony z konce 16.stol. Panna Copacabánská (Virgen de Copacabana), která je patronkou celé Bolívie. Vyřezal jí domorodý řezbář v roce 1576 a je uschována ve schránce za hlavním oltářem, jen v rámci náboženských procesí se dostává na denní světlo. Basilika má nádherné dveře. Chtěli jsme jít ještě do muzea, ale to se otvírá jen pro skupiny. Koupili jsme si tedy alespoň pohledy a šli pro coca leaves na tržnici. V lékárně se zastavujeme pro léky na vysokohorskou nemoc, jmenují se Punacap. Ty nám sice prodali, ale přitom nás dědek pěkně okradl!
Vše máme nasáklé deštěm a tak hledáme restauraci, kde se dá usušit. Objevili jsme jednu, kde byl krb a nádherné prostředí. Uvítala nás babička jako z pohádky. Hned jsme si sedli k ohni, dali si bundy a baťohy před oheň a těšíme se na horkou tomatovou polévku Ani se nám z restaurace nechtělo, bylo tu teplo a velice krásní lidé. Jenže musíme na bus do La Paz. Čekáme v cestovce, vše hrozně dlouho trvá. Než nás spočítají a usadí na ty správná sedadla. Chtěli jsme sedět každý z jedné strany autobusu, ale to nám nevyšlo. Sedáme tak vždy kvůli fotkám. Počasí se uklidnilo a přestalo pršet. Jedeme asi hodinu a tady musí náš bus na trajekt a my na motorový člun. Jedeme ze San Pedro Tequina do San Pablo Tiquina. Loďkou jen pár minut. Na druhém břehu hledáme s Jankou kam jít na Baňos (záchodky). Všude se zde platí a ne málo, ale nikdo tu neuklízí. Když se musí, tak se musí. Venku jsem se téměř pozvracela. Ze San Pablo de Tiquina máme před sebou 4 hodiny jízdy. Sedíme tedy na levé straně a fotíme Cordillera Real. Nemůžu odtrhnou oči, jsou to úžasný pohledy. Bohužel nikde nestavíme a je hodně zataženo. Fotit se moc nedá.
Už zase prší, jsme na antiplanu a život je tu drsný. Občas nějaký domek z nepálených cihel, políčko a pár krav. Nechápu, co tu žerou.
Před La Paz projíždíme AL Alto, sem se stěhují indiáni z celé Bolívie. Třou tu bídu s nouzí a budují chudinské čtvrtě. Všichni tu zřejmě milují Evo Moralese, aspoň mám ten pocit z jeho plakátů a obrázků na zdech domů.
Před La Paz je pěkná zácpa. Vybrala jsem jeden hotel z průvodce a čekám s báglama na Janku a Petra, než to tam omrknout. Hotel se jmenuje Fuentes. Máme pěkný pokoj ve 3. patře. Jakmile se ubytujeme, hned jdeme do cestovky zamluvit výlet do Tiahuanaco a koupit si letenku do Sucre. Bohužel lety byly vyprodané, tak nám nezbývá nic jiného, než jet přes noc autobusem. Kupujeme si místenky za 155 Bolivianů, alespoň mají sklápěcí sedačky.
Už je tma a snad po hodině hledání se zajdeme najíst do restaurace Tambo Colonial. Restaurace je součástí hotelu. Byli jsme špinaví a výrazně jsme tu vynikali. Nikdo nás ale nevyhodil. Dali jsme si těstoviny a jdeme zpět do hotelu. Konečně horká sprcha. Úžasný.
Přidat komentář