ANURADHAPURA (památky Unesco)

Opouštíme západní pobřeží a vydáváme se přes Puttalam  do Anuradhapury (asi 1OO km). Opět se už skoro stmívá a tak se musíme ubytovat. Starší manželský pár  nám ukazuje čistý pokoj v prostorném domě. Moc se nerozmýšlíme a pokojík zabydlujeme. Objednali jsme si, jak je tady dost  zvykem , jídlo u majitelů,  a za hodinku se můžeme těšit na nějakou srílanskou dobrotu. Večeře je výborná a naše předsevzetí  zhubnout je opět zapomenuta.Večeří s námi ještě dva mladí majitelé sousednío hotýlku, který budou za měsíc otevírat. Pomáhají nám domluvit ranní safari v nedalekém parku Wippatu. Honza ze slušnosti nabídne staříkovi a majiteli penzionu naší slivovici na ochutnání.  Velmi nás překvapí , když na ochutnávku zve všechny přítomné, přeci jenom je to naše hlavní desinfekce na cestu, když chce ochutnávku zopakovat, tak lahev s úsměvem a sorry  odnesu do pokoje .

Po Saffari zvládáme dnes jenom jednu z památek Dágoba Ruvanveliséja , prý nejkrásnější stavbu krále Dutthagámáního , vysokou 55 m.  Nemáme příslušné oblečení a tak nás před vstupem balí do hrůzostrašných prostěradel. Budíme, myslím,  dost úsměv na tvářích Srílančanů. Památkám zapsaných na seznam Unesco , věnujeme ještě další den. Navštěvujeme chrám Issara Vihára ( Issurumunija Vehera), vytesaný do skály. Chrám nás mile překvapil nejenom svoji netypickou krásou , ale i krásnou vyhlídkou do okolí a na jezero Tissa Wewa.

Další zastávkou je chrám Vessagirya caves , v přírodním amfiteátru rozprostřené velké balvany , zříceniny s jeskyní.

Další chrám Srí Mahá Bódhi, kde se nachází posvátná smokvoň (odnož z Bodghájí) , která byla dovezena z Indie před 2000 lety a která po celou dobu historie je  s úctou a láskou opatrována a uctívána.

 Dágoba Jatavana Rama  , svého času po pyramidách v Egyptě největší stavba světa ( 3. století) Původní výška stavby  přesahovala 100 m.

Twin Ponds –   malý a velký kamenný most. Zajímavostí je , že sem turisté nejezdí , je to mimo turistickou trasu.

Ratnaprasada – dokonalá kamenická práce z  8.století , nejhezčí kamenní strážci, potom  jezero a končili jsme u nejkrásnějšího Buddhy na Srí LAnce – Samanthí  Buddha  (ze 4.století) sedícího v meditační pozici.

Památky v Anuradhapuře absolvujeme za šíleného vedra , cesty ve městě jsou jedno velké staveniště , kličkujeme mezi náklaďáky , bagry , přesuny jsou pomalé a stresující. Stavby jsme projeli za  dva dny snad 1OOx .

Po špatné navigaci, špatném  značení se omylem večer dostáváme úplně jinam než byl cíl naší cesty. Jsme v Mihintahale.