Puttalamská laguna.
V Palavi jsme odbočili kolem Puttalamské laguny přes solné nádrže a pokračujeme nevzhlednou krajinou dál na sever a snad už i konečně na nějakou pláž, které se nacházejí po celém západním pobřeží. Zabočujeme z hlavní silnice doleva a dost dlouho projíždíme kokosovými háji , kolem písečných dun až se konečně objevujeme v rybářské vesnici.
Mimo smečky psů a jednoho rybáře, který nám ukazuje cestu, zde není ani noha. Postupujeme po písečné pláži až dorazíme k asi vojenskému objektu. Hodíme si věci na jednu z vojenských lodí a za dozoru schované hlídky poprvé zkoušíme moře Indického oceánu v Mannárském zálivu. Moře je teploučké a báječné, jenom ta obava z velkých vln a neznalosti prostředí nám nedovolí si to užít naplno. Přesto báječně osvěženi se vracíme k lodi. Je už pozdní odpoledne a zatím nevíme, kde budeme spát. Chceme ještě navštívit poutní místo , kostel St. Anne, v obci Talawila .
Kostel st. Anne : kostel a zahrada zejí prázdnotou a opět mimo toulavých psů zde není živáčka. Zdržíme se jenom chvíli, místo není tak zajímavé. Naděje na ubytování je malá, po cestě jsme viděli odbočku na laguna resort. Znělo to romanticky , ale nezájem personálu, opuštěný , i když asi luxusní resort s přemrštěnou cenou (asi 150 USD ) jsme zase rychle opustili. Cesta je čím dál horší a začíná se stmívat. Mladý místní obchodník se nám snaží pomoci a posílá na jeden z resortů v okolí. Příšerné okolí , i když možná pěkné moře , dokonce snad i korály. Cena opět blížící se 150 USD už nám připadá v opět opuštěném hotelu neskutečná! Se tady asi všichni zbláznili!
Cesta, která vede od luxusního hotelu je strašná. Jsme dost bezradní, v hrozném terénu přijíždíme do vesnice a ptáme se na ubytování. Seběhne se k nám půl vesnice a chtějí nám pomoci. Staršina obce rozhodne a vyšle s námi jako předvoj na motorce mladého chlapce, který nám ukáže cestu tři kilometry vzdálenému hotelu. Ale tady mají plno , poslední záchrana pro nás je jakýsi hotel Tanya , odsud asi 2 km . Pokud ho však ve tmě uvidíme. Jsme překvapeni jak těžké je tady sehnat bydlení. No máme štěstí , jeden pokoj je volný. Hotel je dost hrůza , ale zaplať pán Bůh. Je to hotel , který je zařízen na pořádání svateb, u obrovského stolu však sedí asi 20 mladých děvčat z Evropy. Jdeme spát, náš bungalov leží u laguny (stoky) a je zde spousty komárů. Moskytiéru nemají a tak po tmě přitloukáme do rozpadlého stropu ty naše…
Naše první Srílanská snídaně byla dost hrozná, ne na množství , ale na kvalitu. Po noci , kdy zdejší komáři držící štíhlou linii se dokázali proklestit malými oky v našich sítích a napili se naší krve a já má hlavu jak krvavý cedník, to byla poslední kapka…Raději rychle odjíždíme.
Jedeme na pláž Kudawa Beach , která je nedaleko odsud. Potkáváme stádo divokých oslů, projedeme několika milými vesničkami. Náš neterénní automobil má dost pernou zkoušku. Projíždíme krajinou a už cítíme blízko moře, ale cesta nás opět přivede k vojenské základně a strážící voják pokyvuje hlavou , že ne a přitom si myslí , že jo… Můžeme jet dále. Všude písek a já čekám , kdy přijde příliv a celé nás to zatopí. Auto necháváme na kopci na odlivovém písku a jdeme se koupat, před námi jsou kilometry prázdné pláže.
Koupání je báječné a jenom hlídáme , aby se nepřelila hrana , kde máme položené věci. Pak by jsme už asi neodjeli. Tady si to opravdu užíváme a pak pomalu opouštíme západní pobřeží a přes Puttalam pokračujeme do města Anuradhapura.
Cestopis následující den
Přidat komentář