Okouzlující městečko ležícíve východní Francii, v údolí Rýna. Svojí historií, nádhernými stavbami a velmi milými lidmi se mi zapsalo do srdce jako jedno z nejkrásnějších měst na mé cestě po Francii. Místo vzniku pravé Dijonské hořčice a neuvěřitelně dobrého perníku je známé již od 14. století jako starobylé hlavní město vévodství Burgundska. Turistický Dijon láká gastronomickou pověstí regionu.
Město leží na severním konci Côte des Vins de Bourgogne také známém jako „Route des cru“ táhnoucím se od Dijonu až Beaune. Dijon je nejlidnatější obcí v regionu Cote-d’Or.
Po příjezdu do města doporučuje nechat auto na malých parkovištích před obchody na samotném okraji a dále pokračovat na kole nebo pěšky. My jsme s sebou měli kolo, avšak historický střed Dijonu není nijak rozlehlý a každá budova má své kouzlo, historii, zajímavé okenice nebo fasádu. Proto jsme se rozhodli pro pěší prohlídku. Začali jsme na náměstí, kterému vévodí Le palais des ducs et des États de Bourgogneé. Jedná se o architektonický celek zahrnující několik překrývajících se částí. Nejstarší je knížecí palác postaven ve čtrnáctém až patnáctém století v gotickém stylu, který zahrnuje i další obydlí, vévodskou kuchyni (cour de Bar) a dvě věže: tour Philippe le Bon a la tour de Bar. Převážná část budov stojících dodnes však byla postavena v sedmnáctém a osmnáctém století, v klasickém stylu. Řeč je především o Place Royale, nyní Place de la Libération. Poslední přístavbou je průčelí muzea výtvarných umění na Place de la Sainte-Chapelle postavené v devatenáctém století na místě Sainte Chapelle (1802 zničena). Tento pozoruhodně zachovalý komplex ukazuje téměř tisíciletí politického života v Dijonu. Stavba je opravdu překrásná, majestátná a seriózní. Symetrie místa poukazuje na dávný pořádek zanechaný našimi předky. Kamenné zdivo mohutné šíře zaručuje stín a chlad i v těch nejteplejších letních měsících. Před tímto komplexem na hlavním náměstí se nachází vodotrysky zabudované v dlažbě. Denně si zde hrají malé děti, pobíhají a smějí se. Vodotrysky opravdu nabízí krásné osvěžení během parného odpoledne ve městě. Z tohoto prostoru jsme zamířili malými útulnými a malebnými uličkami za dalšími pamětihodnostmi. V starodávné dlažbě pod našimi nohami jsou vytlačeny symboly značící turistickou stezku, není tedy možné se zde ztratit.
La cathédrale Saint-Bénigne de Dijon, gotický chrám pochází z třináctého století. Skládá se z několika částí, Abbey Abbey St Benignus Dijon (šesté století) a krypty… Obojí je zahrnuto na seznamu historických památek od roku 1846. V kapli Panny Marie v opatství jsou stále viditelné stopy po restaurování z 9. století. Tři apsidy pravidelně symetricky uspořádané jsou stejně jako ostatní vnitřní prostory kostela bez výzdoby. Zcela holé stěny zdobené pouze paprsky světla a stíny se řídí pravidly cisterciáckého řádu, jež vystavil opatství. Na severní stěně byl v pozdější době přidán dekorační prvek
v podobě karolínské kamenné kružby s výplní barevných skel. Chrám samotný je výstavbou mladší a jediným pozůstatkem dřívější stavby je podzemní krypta s čtvercovým půdorysem. Kostel zaujme především svou výraznou střechou, typickou pro tuto oblast Francie. Pravidelný vzor složený z několika barevných kombinací provází návštěvníka celým městem a objevuje se na těch nejvýznamnějších budovách středověkého centra.
Je jedno, jestli se zaměřujete na velké monumentální budovy středověku, nebo na malé uličky s typickými domky. Tyto domky s dřevěným průčelím a předzahrádkou, kde je možné vypít si kávu a popovídat s všudypřítomnými milými obyvateli Dijonu, jsou pro mne jedním z pokladů tohoto města.
Přidat komentář