• Menu
  • Menu

Achenkirch – Rakousko s Jéňou, část 7.

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Rakousko » Achenkirch – Rakousko s Jéňou, část 7.

Vyrážíme na výlet

Vstáváme v 8 hodin. Celé údolí je ponořené v mlze. Nad ní už pomalu začíná vykukovat sluníčko. V obchůdku kupujeme mléko a snídáme ovesnou kaši a čaj a hříbkovou polévku a kafe. Pak si do malého batůžku balíme pár věcí, bereme foťáky a vyrážíme do neznáma na výlet.

Dobrodruh
Dobrodruh

Zajíc

Podle hodně stručné mapky okolí, kterou jsme dostali, volíme tak akorát vysoké hory, spíše kopečky, kde to z dálky vypadá moc hezky. Vyrážíme po silnici skrze město. Po chvíli odbočujeme vlevo a míříme k našemu vyhlédnutému místu. Jak se blížíme, vidím, že míříme ke sjezdovkám, což jsme úplně nechtěli, ale podle mapy tudy vede nějaká trasa, tak pokračujeme dál. Dostáváme se na malou pěšinku. Za dřevníkem se schovává obrovský zajíc. Vůbec se nebojí, fotíme ho celou věčnost.

Gigantický zajíc
Gigantický zajíc

Vodopád

Nechceme ale trávit celý den focením zajíce, a tak vyrážíme dál. Vítá nás cedule, která je v němčině takže jí moc nerozumíme, ale píšou tam něco o národním parku a že chtějí zachovat souznění přírody, zvířat a člověka, tak aby tu nikdo nic nenarušoval (hluk, odpadky, atd…). Za chvíli se dostáváme ke krásnému vodopádku. Je u něj dokonce dřevěná lenoška (ty jsou tady mimochodem skoro všude).

Vodopád
Vodopád

Chaloupka a děsivé kuny

Cesta se pak dlouho klikatí a my pomalu stoupáme lesem. Seznamujeme se se dvěma volně se pasoucíma koňmi a pokračujeme dál. Cesta rychle ubíhá. Kousek od cesty teče velká řeka. Před námi se objevuje malá chaloupka. Jdeme se podívat blíž. Bohužel tu nikdo není a chaloupka je zamčená. Obcházím jí, když na mě najednou zírají dvě opravdu hnusné, vycpané, pavučinou obalené kuny.

Děsivé kuny
Děsivé kuny

Obědváme u řeky

Vzadu je cedule, zakazující zanechání exkrementů či výkalů v areálu chatičky, a to jak psům, tak i lidem. Původní plán vyjít nahoru rušíme, protože je cesta stále stejná a nějak se nám tam už nechce. Měníme plán a při zpáteční cestě odbočujeme z cesty k řece. Hledáme nějaké hezké místo, kde se naobědváme. Nakonec usedáme na veliký balvan přímo u řeky.

Jéňa na kameni
Jéňa na kameni

Hezky nám svítí sluníčko. Na pár minut se v řece ochlazuji a pak ulehám na balvan. Chtěla jsem se opalovat, ale samozřejmě hned zašlo sluníčko. Snad už naposledy obědváme onen posvátný chléb s Křemešníkem a prossciutem. Jako dezert jíme rozteklé polomáčenky. Přilétá za námi motýl, kterému se od nás moc nechce. Takový roztomilý tvoreček a dokáže takhle otravovat…

Chleba nám nestačil
Chleba nám nestačil

Pfarrkirche a Annakirche

Ještě chvilku se povalujeme, pak se pomalu vracíme do města. Na druhé straně směrem od našeho kempu vidíme v dálce dva kostely. Máme ještě spoustu času, a tak se na ně jdeme podívat. Navíc si tak projdeme i město. V největším pařáku procházíme městem po silnici. Asi po hodině přicházíme k velikému kostelu. Hned u něj je i malý hřbitov. Nejprve si prohlížíme kostel z venku, pak nahlížíme dovnitř. Nádherné barvy, veliký oltář, ručně vyřezávané lavice (dokonce mají lavice i ve druhém patře pod varhanami), vitrážemi prosvítá slunce. Krása!

Pfarrkirche
Pfarrkirche

Ještě chvíli si kostel procházíme, pak míříme k poště. Kupuju pohledy a posílám je babičkám a dědovi. Pak sestupujeme dolů směrem zpátky a kolem hudební školy a golfového hřiště, se dostáváme na kopeček, kde je druhý kostel. Annakirche. Zevnitř už nás neoslovuje tak, jako předchozí kostel, ale zase je položený na krásném místě. Je odtud výhled na obě strany města.

Annakirche
Annakirche

Horko na omdlení, doslova…

Chvilku odpočíváme na dřevěné houpačce a pomalu se vracíme zpátky. Po cestě zastavujeme v obchodě Mprise a kupujeme hroznové víno a nějaké dobroty domů. V šíleném horku rychle spěcháme do kempu. Odhazujeme věci do stanu, bereme víno a s ručníky si jdeme sednout do trávy ke břehu. Jéňa jde umýt víno a když se vrací okamžitě mě nutí se napít. Právě tam omdlel nějaký kluk, tak ať se mi prý taky něco nestane… Brzy poté přilétá helikoptéra.

Bláznivé počasí

Samozřejmě se zase zatahuje. Alespoň do půl těla lezeme na truc do vody. Je to prostě studené, nejde to. Zobeme víno, jerky a válíme se. Je ale zataženo, a tak se brzy vracíme ke stanu a bereme si věci do sprchy. Ještě než odcházíme do sprchy, na chvilku vychází sluníčko. Okamžitě odhodlaně vbíhám do vody! Když svítí sluníčko a vleze se tam rychle, tak je to opravdu příjemné. No nic, jednou mi to stačilo…

Alpen Caravanpark Achensee
Alpen Caravanpark Achensee

Zase na dlouho poslední noc ve stanu

Po sprše zase poprchává, a tak zalézáme do stanu. Počasí se pořád mění, chvíli prší, pak zase svítí sluníčko. Vyndáváme vaření. Na chvilku je zase hezky, tak si sedáme ven před stan. Jen co se dovařila polévka, zase prší. Zase jdeme do stanu. Posloucháme písničky a jako druhý chod vaříme kuře na paprice. Pak si ještě dáváme kávu, čaj a corny.

Alpen Caravanpark Achensee
Alpen Caravanpark Achensee

Venku svítí měsíc, ale na nebi se honí čerti. Přesto bereme věci a ještě na chvilku, než zase začne pršet, si naposledy sedáme k vodě na kameny. Pak ve stanu trochu uklízíme a balíme věci na zítra.  V noci přichází bouřka. Bláznivé počasí. Francouzské děti jsou dnes potichu.  Zase posloucháme hudbu a pomalu usínáme.

cetopis následující
cestopis předchozí

Sára Schlitzová
Sára Schlitzová

Jsem studentkou Zahradní a krajinné architektury na ČZU v Praze. Za cestovatelku a dobrodruha se považuji již od chvíle, kdy mě starší sestra na půli cesty poslala samotnou do školky. Kromě cestování a fotografování (amatérské), ráda trávím čas s přáteli. Od malička se věnuji sportům a hře na housle. Taky ráda vyrazím za kulturou (divadlo, výstavy, kino).

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *