• Menu
  • Menu

Návrat domů – Rakousko s Jéňou, část 8.

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Rakousko » Návrat domů – Rakousko s Jéňou, část 8.

Autobus nikde

Ráno vstáváme brzy. V 8:30 už máme sbaleno i se stanem. Bereme věci a sedáme si na kameny na břeh jezera. Snídáme piškoty s mlékem. Pak připlouvá kachní armáda, kterou si Jéňa udobřuje několika hrstmi piškotových drobků. Připlouvají další a další. V 10 h se přesouváme k recepci, abychom byli blízko u zastávky.

Krmíme kachny
Krmíme kachny

Cesta do Jenbachu

Čekáme dlouho a vypadá to, že budeme mít zase smůlu a autobus nepojede. Asi s 15 minutovým zpožděním konečně přijíždí! Hurá teď ještě stihnout přestup na další autobus do Jenbachu, který jede ze zastávky na konci jezera. Asi po půl hodině nás řidič vyhazuje přímo do druhého autobusu (před zastávkou Mittelschole) a za 4,20€ jedeme do Jenbachu (trošku smutníme při vzpomínce za vyhozených 42€ za vláček).

Čekáme na vlak v Jenbachu
Čekáme na vlak v Jenbachu

Máme lístky domů!

V Jenbachu jsme v 10:52. Běžím koupit lístky a máme štěstí, protože vlak do Innsbrucku nám jede v 10:58. Ve vlaku zobeme pár Haribo medvídky a pozorujeme okolí z okna. V Innsbrucku Hbf vystupujeme asi v 11:35. Nejdřív míříme na zastávku Meinfernbusu, abysme se ujistili, že dnes jezdí. Zrovna jeden nabírá lidi a jede přes Mnichov, ale nemáme informace o přestupu do Prahy a ani nemáme lístky a tak rovnou běžíme do internetové kavárny. Štěstí nám opět přeje. Hned tisknu jízdenku na autobus do Mnichova, který nám jede v 13:30 a z Mnichova v 16:30 Do Prahy!!! Jupí ještě dneska budeme doma, to nám to zase taky jednou hezky vyšlo.

Na kebab

U místního kebabáka si dáváme dva donery a nic moc ziller pivo. Pak se jdeme projít kousek do centra k vítěznému oblouku a pak rovnou na zastávku. Máme ještě půl hodiny, a tak běžím do Mprise a ještě kupuju nějaké blbosti. Ještě před příjezdem autobusu zobeme skvělé maliny.

Doner kebaby a pivo Ziller
Doner kebaby a pivo Ziller

Cestou do Mnichova sedíme nahoře úplně vepředu u velkého okna. Posloucháme písničky a cesta rychle utíká. Jéňa má ještě hlad a tak v Mnichově běžím ještě pro jeden kebab (prý lepší než ten innsbrucký). Vzápětí přijíždí druhý autobus a tak do něj rovnou přestupujeme. Hurá domů! I když klidně bych se tam vrátila…

Nekonečná cesta autobusem

Tahle jízda už bohužel ubíhá pomalu. Chvilku se kocháme okolní přírodou. Míjíme pole a louky, posloucháme hudbu.. Dochází nám pití. Nudaaaa. Zobeme haribo medvídky. Zobeme piškoty. Na chvilku máme wifi, a tak si prohlížíme fotky na instagramu. Co bysme teď dali za ty příšerný křížovky. Alespoň parta před námi se baví. Dopíjí už asi 6 pivo…  Kolem 21 h jsme konečně v Plzni. Mysleli jsme, že budeme stavět někde u pumpy, ale bohužel. Umíráme žízní.

Kolona na dálnici z Plzně

Za Plzní přichází hodinová kolona. Jéňa dělá něco na mobilu, já koukám z okna. Najednou kolem nás projíždí nějaký kluk na longboardu. Pod záminkou, že zjistí co se děje, se takhle projíždí po dálnici. Stále se posouváme kolem stejných aut. Kůň, volkswagen, audina, rozmazlený děti s pohádkou, felda, kůň, volkswagen, audina, děti, felda,… Po půl hodině už dětem běží další pohádka. Pán z felicie vystupuje a běží čůrat. A pak znovu a znovu. Stále projíždíme kolem stejných aut. Už mě z toho okoukání z okna bolí oči. Zkouším usnout, ale moc to nejde. Po hodině autobus konečně jede. Na Florenci jsme ve 22:50. Rychle si kupujeme pití a běžíme na metro. Domů přijíždíme těsně před půlnocí, úplně vyřízení.

cestopis předchozí

na začátek cestopisu

Sára Schlitzová

Jsem studentkou Zahradní a krajinné architektury na ČZU v Praze. Za cestovatelku a dobrodruha se považuji již od chvíle, kdy mě starší sestra na půli cesty poslala samotnou do školky. Kromě cestování a fotografování (amatérské), ráda trávím čas s přáteli. Od malička se věnuji sportům a hře na housle. Taky ráda vyrazím za kulturou (divadlo, výstavy, kino).

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *