Opouštíme Kaserleralm
Dnes bylo v noci konečně teplo! Budím se po 6. hodině a začínám trošku balit věci, pak si jdu vyčistit zuby. Jéňu budím v 8 hodin. Snídáme jen čaj a kávu, a protože zjišťujeme, že stíháme dřívější autobus v 9:20, rychle balíme a utíkáme na zastávku. Autobus nás veze až na nádraží do Mayrhofenu. Kupujeme lístky a v 11:15 jsme v Jenbachu.
Vláčkem k jezeru
Po dlouhém zvažování jsme změnili plán a místo dalších údolí v okolí Mayrhofenu jedeme k Achensee. Chceme najít internetovou kavárnu, abychom si našli víc informací a zjistili, jak se tam dostaneme. Nic takového tu ale není. Navíc je státní svátek a všude je zavřeno. Vidíme velkou ceduli, na které je napsané Achensee bahnhof a hned vedle je informační centrum. Chvíli se bavíme s milou paní, a vysvětlujeme jí náš plán. Dostáváme telefonní číslo na kemp, kam se chceme dostat. Prý nám rezervaci neudělají, míst je tam dost a vše se vyřizuje až na místě. Kempovat mimo se totiž nesmí (samozřejmě se to dá, ale nechceme to riskovat na tak turistickém místě) a navíc když se ubytujete v některém z kempů, dostanete Achensee card, se kterou můžete po okolí jezdit autobusem zadarmo.
Drahá sranda
Aniž by nás napadlo, že může existovat i jiná možnost jak se k jezeru dostat (samozřejmě tam jezdí autobus za pár eur), kupujeme pro nás velice drahé lístky na starou mašinku a ve 12 hodin vyrážíme do hor. Přijíždí krásná lokomotiva, z jejíž komína vychází hustý kouř. Je škoda, že je hnusně, a že sedíme uprostřed mezi spoustou lidí, takže nic nevidíme a nemůžeme ani fotit. I přesto, že nás to stálo 42 €, je to hezký zážitek.
Vlak po cestě staví na několika stanicích. Pomalu vyjíždíme z lesa a před námi se objevuje obrovské jezero Achensee! Několik lidí se s námi loučí dřív, my vystupujeme až na konečné, přímo u jezera. Chvilku ještě pozorujeme jak čistí lokomotivu, doplňují oleje a dělají další věci, kterým vůbec nerozumíme a pak po levém břehu vyrážíme směrem k našemu kempu!
Po půl hodině zastavujeme na lavičce a snídaňo-obědváme chleba s Křemešníkem. Při loupání salámu dostávám od Jéni krásný křemešníkový prstýnek… Chleba už je opravdu ve zvláštním stavu, ale stále není plesnivý!
Počasí je zase slunečné a voda průzračně modrá. Láká nás se trochu smočit, ale čeká nás ještě dlouhá cesta, takže musíme jít dál. Procházíme městem Pertisau. Všude jsou luxusní hotely, restaurace,… Skoro jako u moře. Trošku závidíme, ale těšíme se do kempu.
Směr Achenkirch
Nevíme jak je kemp daleko, a tak furt vymýšlíme různé možnosti, buď přestanujeme někde načerno a další den dojdeme do kempu, nebo zkusíme najít autobus, abychom byli v klidu ubytovaní. Jezero se zdá nekonečně dlouhé, a tak nevíme, jestli vůbec máme šanci do kempu dojít. Autobus ale žádný nejede a při hledání zastávky narážíme na cestu, kde je Achenkirch (město, ve kterém je náš kemp) značený 2 a půl hodiny chůze. Navíc cesta nevede podél domů ale hezkou přírodou, lesem, přes útesy… a tak jdeme pěšky! Ze začátku nám cesta ubíhá rychle. Když vidíme v dálce pláž ještě zrychlujeme, abychom se aspoň trošku schladili.
Studená voda
Odhazujeme věci, rychle do plavek a hurá do vody! Jen se dotýkáme vody, hned zjišťujeme, že to asi nebude úplně podle našich představ. Voda je opět ledová. Já se osvěžuji aspoň do půl těla, Jéňa jen nohy. Bereme věci a trošku zklamaní míříme dál.
Když jsme sem plánovali jet, představovali jsme si divokou přírodu, bez lidí, stan na nějakym krásnym místě, válení se u vody a koupání…. Ne všechno, je bohužel podle našich představ.
Vůbec nevíme jak je to ještě daleko, ale 2 hodiny už určitě uběhly. Jsme trošku smutný. Z plážičky omylem špatně odbočujeme z cesty a prodlužujeme si jí o úsek úplně zarostlé džungle, kořeny, bahno a větve,… S těžkými a vysokými batohy, cesta pro nás přímo stvořená! Naštěstí se zase brzy napojujeme zpátky na původní cestu. Chvíli klesáme, pak zase stoupáme, ale víceméně jdeme skoro pořád po vrstevnici.
Slovenský číšník na Gaisalm Hütte
Dostáváme se k chatě Gaisalm. Chceme si chvilku odpočinout. Sedáme si do proskleného výklenku přímo nad jezerem a u slovenského číšníka si objednáváme dva radlery. Ptáme se, jak daleko to ještě jde do našeho kempu. Prý asi hodinu, ale je vidět, že si tím není jistý.
Rychle tedy platíme a vyrážíme, protože už je půl šesté a bůh ví, jak ještě půjdeme dlouho a jestli nás ještě vezmou. Cesta začíná moc pěkně. Vysoké schody až do nebe… Abychom se dostali do kempu, musíme obejít poslední velký útes. Stále jdeme nahoru a zase dolů, samé schody a útesy. Začíná to být náročné. Jéňu ještě bolí něco na noze (nejspíš kuří oko). No nic pokračujeme dál.
Konec jezera na obzoru!
Konečně vidíme přístav, ale ještě je to daleko. Už abychom byli v kempu! Scházíme z útesů na větší cestu, která vede podél obrovského pozemku. Za ním už se brzy ocitáme v kempu. Jeden ze zaměstnanců byl pověřen nám najít nějaké místo. Golfovým vozíkem nás veze asi 20 metrů od recepce. Dostáváme místo hned u břehu! Paráda! Rychle stavíme stan, pak jdeme na recepci zeptat se co a jak. Nakonec platíme 56 €/ 2 noci a dostáváme Achensee Card.
Nečekaná svatba
Prohlížím si karty a všímám si, že je na nich napsáno Sára Schlitzová a Jan Schlitzová. Oznamuji jí, že napsala Jéňovo příjmení špatně, ale prej je to jedno. Tak to jste nás hezky oddala, to bylo rychlý. Nejdřív prstýnek, teď příjmení… Smějeme se a loučíme se.
Kemp vypadá opravdu luxusně. Převažují zde karavany, ale je tu i pár lidí v malých stanech, jako my. Součástí budovy je recepce, restaurace a obchůdek. Taky jsou tu záchody a sprchy, umývárna nádobí, prádelna, místnost na mytí psů, chemická místnost, herna,… U budovy je hřiště pro děti se spoustou prolézaček a s vodními prvky.
Luxusní sprchy
Bereme si čisté prádlo a míříme do sprchy. Neuvěřitelný luxus! Prosklené sprchy, židlička, zrcadlo, umyvadlo a výhled ven. Vše je čisté a voňavé. Aáááách. Po skvělé sprše (při vzpomínce a v porovnání s ledovým potokem, řekou a 2 minutovou sprchou u Alpenrose Hütte jsme o to vděčnější) si sedáme před stan a vaříme večeři. Pak přichází déšť, a tak se na chvilku schováváme ve stanu. Jéňa za peníze, které jsme si před tím pro jistotu brali do sprchy, kupuje 2 radlery.
Učíme se francouzsky
Večer posloucháme hudbu, déšť a brečící děti našich francouzských sousedů. Pijeme radlery. Opět se pokoušíme vyluštit skvělou křížovku, ale marně. Chvilku si ještě povídáme a pak usínáme.
cestopis následující
cestopis předchozí
Přidat komentář