• Menu
  • Menu

Přehrada Schlegeis – Rakousko s Jéňou, část 5.

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Rakousko » Přehrada Schlegeis – Rakousko s Jéňou, část 5.

Probuzení s ovečkama

Vstávám zase brzy ještě před východem slunce. Beru foťák a jdu ven. Slunce začíná pomalu ozařovat vrcholky hor. Jdu až nad stádo oveček. Chvilku na mě zírají, některé ze mě doslova strachy čůrají a pak na povel hnědé ovce utíkají výš, pryč ode mě. Chvilku ještě zkouším něco vyfotit, pak beru deník a sedám si na velký kámen kousek od stanu. Výhled je tu opravdu krásný, vybrali jsme si pěkné místo.

Východ slunce, ovce a náš stan
Východ slunce, ovce a náš stan

Venku je zima, mrznou mi prsty. Vidím, že se zdálky blíží stádo ovcí, který přede mnou ještě před chvilkou utíkalo. Zřejmě plánují nějakou odvetu. Ovce se zastavují kousek za stanem, pak ke mně přichází hnědá ovce, zřejmě jejich vůdkyně, nebo nějaký posel se vzkazem. Jde blíž a blíž, pak se zastaví asi 2 metry ode mě a zírá. Nevím, jestli se mě snaží zhypnotizovat nebo prostě jenom blbě kouká, ale zírá na mě docela dlouho. Čekám, co se bude dít. Dlouho nic tak jí ze slušnosti zdravím. Žádná odpověď. Najednou několikrát zabečí, otáčí se zády a spolu se svým stádem pokračuje dolů do údolí. Zvláštní.

5den (25)

Na chvilku ještě zalézám do stanu, už je mi fakt zima. Stanujeme kousek od cesty, slyším, že už začínají chodit turisti. Pozoruju je malinkým okýnkem. Zastavují se, chvíli si něco povídají a pak si nás fotí. Určitě nám závidí, usínání pod hvězdama s ovečkama a takový výhled totiž z Furtschaglhausu určitě neměli… Budím Jéňu. Nechce se mu, ale nakonec vstává. Navrhuji rychle sbalit věci a nasnídat se někde trošku dál na sluníčku. Venku je fakt kosa, ale máme sbaleno a vyrážíme dolů.

Snídaně s ovečkama

Za 15 minut se dostáváme na skvělé místo. Sluníčko už hezky hřeje, v potůčku můžeme doplnit vodu a dá se tu i dobře sedět. Pod námi se pasou ovečky. Využívám příležitosti, beru šampón a jdu si umýt hlavu. Je to ledárna! Vlasy mě pak ale příjemně chladí, takže to za to stálo. Ještě přepírám tři trička a nechávám je sušit na kamenech. Zapínám vařič. Ke kávě a čaji s medem nejprve zobeme miňonky. Využíváme zásoby čerstvého mléka. Jéňa dojídá poslední várku chirios, já si dělám ovesnou kaši. Je krásně.

Sušíme
Sušíme

Umýváme nádobí, převlékáme se do šortek, balíme a vyrážíme dolů. Asi za 20 minut se dostáváme k Furtchlaglhausu. Na terase sedí lidé a popíjejí pivo. Vidíme několik turistů stoupajících naším směrem od přehrady. Jsou mezi nimi už i normální lidé, ne nadšení horalové, kteří si k přehradě vyjeli autem a teď si tu chtějí užít pár dní na jedné z chat. Pokračujeme dolů k přehradě. Sluníčko pěkně žahne, začínáme cítit spálená místa. Cesta dolů se pěkně klikatí. Občas cítíme silný bahenní zápach. Travnaté plochy, kytičky, šutry a bahno. Na uzounké pěšince, se vyhýbáme několika turistům směřujícím na chatu. Občas je to složité, ale nakonec se vždycky nějak vyhneme. Naproti nám je obrovský ledovec, ze kterého stékají prameny, které se dole postupně spojují ve velkou řeku. Ta teče až do jezera k přehradě. Sem tam už na nás zpoza masivů vykukuje tyrkysově modrá voda jezera. Sluníčko už nás začíná trošku štvát a cesta dolů trvá dlouho. Chceme si dát pauzu, ale není kam se schovat. Ani kousíček stínu… Musíme se prostě dostat až dolů. Ze svahu pod chatou padá obrovský vodopád.

Vodopád
Vodopád

Loučíme se s ovečkama a obědváme ve stínu

Dolů se konečně dostáváme ve 12 hodin. Hned míříme k řece, u které je obrovský balvan. Pod ním, je totiž kromě několika kravinců, stín a celkem příjemné místo k sezení. Nabíráme čerstvou vodu a hned se mažeme opalovacím krémem. Už je asi pozdě, ale nic jiného nemáme. Nejprve ukusujeme z rozpadajícího se chleba a k tomu otevíráme schwarzvaldskou šunku. Mezitím vařím těstoviny se sýrovou omáčkou.

Vyrážíme po obědě
Vyrážíme po obědě

Jak tak sedíme a díváme se jak je jezero obrovské a protější hory jsou daleko, moc se nám nezdá, že bysme mohli stihnout náš dnešní plán. Chtěli jsme dojít na Olperer Hütte a pak někde po cestě dolů k přehradě přenocovat. Ale už je skoro 13 hodin a jenom dojít na konec jezera nám ještě zabere spoustu času. Vymýšlíme různé možnosti, až nakonec po dlouhém zvažování přicházíme s nám nejlépe znějícím řešením. Olperer Hütte vynecháme. Sice je to škoda, ale nedá se nic dělat. Dojdeme k přehradě a sjedeme dolů do kempu, tam přespíme a brzy ráno vyrazíme do Mayrhofenu, odkud ještě večer domyslíme co dál. Vyrážíme tedy dál k jezeru.

Kýč fotka
Kýč fotka

Místo ovcí kravičky

Podél cesty odpočívá spoustu kraviček. Za chvilku se dostáváme na začátek jezera. V řece se v písku tvoří nádherné vlnky. S tyrkysově modrými odstíny vody a okolními horami to vypadá opravdu kouzelně.Na břehu jezera je velká hromada suchých kořenů. Trošku připomínají artové koncepty umělce Aj Wej Weje. Několikrát stavíme a fotíme, pak už je ale cesta stejná, a tak pokračujeme dál, abychom se co nejrychleji dostali k přehradě.

Výhled z rybí restaurace
Výhled z rybí restaurace

V 15 hodin zastavujeme v malé chatičce na kakao a radlera. Je to speciální restaurace. Dělají tu totiž ryby přímo z jezera. Při odchodu kupuju Jéňovi jednu uzenou. Odsud už cesta netrvá dlouho. Asi za 45 minut se dostáváme na konec. Přeplněná parkoviště a spousta lidí. Achjo já chci zpátky nahoru za ovečkama!

Přehrada Schlegeis

Schlegeis Stausee
Schlegeis Stausee

Autobus nám jede v 16h, na zastávce už stojí spoustu lidí. Rychle se ještě jdeme podívat na přehradu a pak zpátky na zastávku. Vyšlo nám to akorát. Autobus je sice úplně plný, takže musíme stát na schodech, ale hlavně že jsme se vešli. Kupujeme 2 lístky na zastávku Kaserlerlam opět s přirážkou za tunel. Během cesty trošku poprchává, ale déšť zase ustává. Povídáme si, když najednou projíždíme kolem kempu, ale autobus nestaví. Rychle mačkám tlačítko a k mému údivu autobus okamžitě zastavuje. Uff! Málem jsme to přejeli. Děkujeme a loučíme se. Několik lidí nám pozdrav opětuje.

V buse
V buse

Uzená rybka

Kemp je ještě plnější než před tím. Našli jsme místo kousek nad kadiboudama, vedle takové kočovné rodinky. Rychle stavíme stan a pak si v klidu sedáme ven. Nejdřív jsem chtěla Jéňovi tu rybu ohřát. Vymýšlíme různé způsoby jak to udělat. Nejprve zkoušíme rozdělat oheň v ohništi. Chceme použít kolíčky na přichycení stanu. Zapírám je mezi vysoké kameny a dělám z toho takový gril. Když začínám rozdělávat oheň, přichází otec té vedlejší rodiny, že se mu to nelíbí, protože se bojí o svůj nový stan a tak zkoušíme ještě jinou variantu. To samé jen nad plynovým vařičem. Moc se nám ale nedaří, takže nakonec volíme nechat rybu studenou. Jéňa si i tak nakonec moc pochutnal.  Já ryby nejím a tak si dám velké drobky z chleba s májkou.

Jéňa papá
Jéňa papá

Bouřka

Beru si mýdlo a jdu se kousek dál od kempu umýt do řeky. Sluníčko ještě pěkně hřeje a já už si na tu ledovou vodu začínám docela zvykat. Navíc je stále zmenšený průtok, takže tu vodu víc stojí a není rozhodně tak ledová jako nahoře. Jéňa se taky rychle koupe.
Pak zalézáme do stanu a vybíráme polévku k večeři. Nakonec volíme liškovku. Ještě si do ní přidáváme libeček a tabasko. Pak se zase válíme. Přichází bouřka. Silný déšť sem tam doprovází i hřmění. Pouštíme si písničky a cpeme se chilli čokoládou. Pak si jdeme vyčistit zuby a zase rychle do stanu. Marně se snažíme odeslat zprávu domů, ale nemáme signál, a tak pomalu usínáme.

cestopis následující
cestopis předchozí

Sára Schlitzová
Sára Schlitzová

Jsem studentkou Zahradní a krajinné architektury na ČZU v Praze. Za cestovatelku a dobrodruha se považuji již od chvíle, kdy mě starší sestra na půli cesty poslala samotnou do školky. Kromě cestování a fotografování (amatérské), ráda trávím čas s přáteli. Od malička se věnuji sportům a hře na housle. Taky ráda vyrazím za kulturou (divadlo, výstavy, kino).

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *