Přes hory a doly
Po třech nocích strávených v údolí vyrážíme dál na cestu, naším cílem je město Kruje. Pojedeme silnicí značenou červeně, podle mapy s mnoha výhledy. Výhledy byly famózní, ale cesta pekelná. V horách totiž pršelo a to asi docela hodně. V nížině jedeme kolem přítoku k velké přehradní nádrži, přijedeme k hrázi a začínáme stoupat do kopců. Silnice se klikatí, rychlost jízdy je do 40ti km. Prakticky celou asi 5ti hodinovou jízdu se střídavě kocháme a děsíme. Na silnici je v důsledku deště splavená hlína a napadané kamení. Místy je stržená i samotná silnice, takže na projetí zbývá prostor akorát tak na jedno auto. Sem tam Věra běží před autem, odhazuje kamení, navádí stáčení volantu a provádí různé další sokolské prostocviky. Pokud bych měl shrnout zážitky z jízdy po albánských horských silnicích, musím konstatovat, že okolní scenérie jsou nádherné a dech beroucí. Cestovní rychlost nepřesáhne 50 km/hod. Stav silnic je ale většinou docela katastrofální, nikdy nevíte, co vás čeká za další zatáčkou, většinou propadlá vozovka, utržený kus silnice a nejčastěji napadané kamení. Musím ale říct, že vzhledem k množství horských silnic, Albánie nemá šanci tyto silnice udržovat na sjízdném standardu. Pokud narazíte na cestáře, většinou je to chlápek v oranžové vestě, který se s lopatou v ruce flegmaticky rýpe v hromadě hlíny nebo kamení a zdraví projíždějící. Nicméně, pokud si návštěvník neprojede aspoň pár desítek kilometrů těchto horských silnic, jako by v Albánii vůbec nebyl..
Docela vynervovaní z jízdy (jéžiš, podívej, to je nádhera/doprčic, jen ať neprorazím gumu /kurňa, o co jsme to škrtli spodkem motoru)..popravdě, výrazy byly daleko expresivnější..
Kruje
Pozdní odpoledne dojíždíme do Kruje a začínáme hledat ubytování. Samozřejmě chceme někde v historickém centru a tak dojíždíme až ke starému bazaru, s uličkami starých původních domků, přeměněných na prodejny více či méně kýčovitých suvenýrů a rukodělných výrobků. Pěšky se vydáváme pěší zónou do kopce směrem k hradu, kde má být několik možností na ubytování. Máme štěstí, ubytováváme se v Merlika, nevím, jak to nazvat, patrně klasicky guest house, jedná se prakticky o součást hradu. Ubytování krásné, s výhledem do kraje a na město pod námi. Docela kuriózní je výjezd autem k ubytování, projíždíme totiž velkou částí pěší zóny. V Kruje strávíme 2 noci. Jeden den věnujeme výletu autem do okolních hor. Naším původním cílem mělo být jezero Belville, ale až v horách zjišťujeme, že bez terénního auta nemáme šanci.
Qafshtama National Park
Pokračujeme tedy silnicí až na její konec, kde jsme procourali místní národní park, plný starých borovic a úžasných výhledů na okolní kopce. V NP je také prameniště minerální vody s volným přístupem a turistickým zázemím pro místní návštěvníky, což obnáší parkoviště a několik restaurací. V restauracích posedává pár místních návštěvníků, na grilu se otáčí celé skopové, prostě paráda. Nutno podotknout, že návštěvníci jsou pouze muži a mocně se nalévají rakií. S halekáním a potácivým krokem pak nasedají do aut a odjíždí.
Večer v Kruje znamená courání starým bazarem a okukování kýčovitých cetek až po krásné rukodělné výrobky. Z našeho pohledu je ale vše příliš tradiční a pro nás, středoevropany, tak v podstatě nepoužitelné – pokud tedy neplánujete doma nosit typickou albánskou čepičku a kazajku, pracně vyšívané halenky, většinu nábytku mít pokrytou umně vyšívanými přehozy a ubrusy a lahve s vínem mít umístěné do lakovaného, promyšleně provrtaného pařezu. A to jsem vyjmenoval jen zlomek z množství nabízených suvenýrů. Ale abych nebyl tak negativní, lze narazit i na starožitnictví, která se ale dají nazvat spíše vetešnictvím.. V každém případě je ale vše pastva pro oči a duši. Nesmím taky zapomenout na večeři v jedné z mnoha místních restaurací, kde nás, z důvodu lingvistické nedostatečnosti, zavedli do kuchyně, abychom si vybrali z toho, co mají v nabídce (což se nám pak přihodilo ještě mnohokrát).
Albánská kuchyně
Když už mluvím o albánské kuchyni….v tištěném průvodci místní kuchyni líčili v tom nejlepším světle…tvůrci průvodce jsou uvedení na obálce a jsou to normální, od pohledu sympatičtí, mladí, zarostlí kluci. Neznám jejich chuťové preference, ale já jsem docela při stravování trpěl. Nevím, možná jsme se stravovali ve špatných restauracích a na špatných místech.. V každém případě, ač docela zcestovalý člověk, mě tak úplně nedošly důsledky návštěvy v muslimské zemi. Jinak totiž by největší prostor v autochladničce zabíraly minimálně dvě štangle dobrého trvanlivého salámu !! Máme rádi pikantní kuchyni a to albánská kuchyně opravdu není. Dát si masitý pokrm znamená něco pomletého (koza, ovce, přestárlá kráva), případně bojovat s kusy tuhého masa, s jehož kousky se v ústech setkáváte ještě dlouho po konzumaci. Mohl bych dále pokračovat přes různé variace burkového těsta s náplní, lze narazit i na drůbež a samozřejmě podél pobřeží na rybí jídla..rybu jsme měli i u Ohridského jezera..Už to svoje stýskání ukončím, protože mnohým se bude zdát nespravedlivé, nicméně, na cestě domů, když jsem si dal v maďarském motorestu kotlíkovou, skvěle nachucenou gulášovou polévku, ke které naservírovali v mističce chilli pastu, limetku a různé pečivo, dojetím mi začaly téct slzy..(no, možná to bylo tím chilli..)
Přidat komentář