Poprvé do Asie s dětmi
Je srpen 2005 a my chceme jet na dovolenou. Sháním nějakou pěknou destinaci . Těším se na relax on exclusive na Sinaji. Má drahá polovička mi oznamuje , že se nemíní válet u bazénu, ani se cpát jídlem a že má plán…Pojedeme v zimě s dětmi do Thajska! Jdou na mě mrákoty, nevěřím mu ani slovo a jenom pomyšlení na nejméně desetihodinovou cestu letadlem mě doslova šokuje. Navíc skutečnosti , které v nás téměř denně vyvolávají veškeré zprávy o všech hrůzách vánočního tsunami a postupující ptačí chřipce v Asii se nedá popsat . Nepojedeme s cestovní kanceláří , ale na vlastní pěst. To nekomentuji a začínám shánět informace. V září se dají letenky koupit za slušné peníze. Nejlevnější společnost , která se naskýtá je Aeroflot. Máme zakoupené letenky a daný pevný termín odletu a příletu. Odlétáme 11.prosince 2005 a přilétáme 22. ledna 2006.Od této chvíle denně každé ráno se zpocená budím a létám po světě. Nemohu spát a moje klaustrofobie z uzavřených prostorů jenom napomáhá dalším návalům hrůzy z létání. Ani informace o letu přes Moskvu nejsou právě povzbudivé, zkušenosti cestujících o letišti v Šerementěvu jsou spíše z oblasti katastrofických scénářů. Mám strach letět s ruskými aerolinkami a nemám chuť trávit 10 hodin v Moskvě při přestupu. Letiště je popisováno jako špinavé , pochmurné s nevlídně se chovajícím personálem. Další „příjemné zprávy“, ruské úřady zakázaly na dobu neurčitou létat Iljušiny.
Jsou poruchové a i ruský prezident měl dvakrát po sobě v tomto typu letadla problémy . A my samozřejmě letíme Iljušinem! Známí mě varují , že jsem blázen a že cesta bude utrpení. Už proto, že jsem jim často barvitě líčila své zážitky ze společných dovolených s mým milovaným manželem. Naštěstí jsou i tací , kteří mi cestu vřele doporučují a fandí nám. Máme propadlé pasy a tak žádáme o nové. Necháme si udělat fotografie, vyplníme žádosti a pak už jenom čekáme na nové červené pasy platící v celé Evropské unii. Vyšla zpráva , že některá série nově vydaných pasů je špatně vytištěna/některé znaky jsou špatně přeloženy do francouzského jazyka. Je určitě nad slunce jasné, že naše pasy patří právě do této skupiny. Informuji se ihned přímo na pasovém oddělení , kde je mi jasně sděleno, že se o to nemusím starat a kdyby něco tak je to v kompetenci Ministerstva zahraničí, tak to mě opravdu uklidnilo!!
Očkování
Další otázka , která se postupně dere na povrch jsou nemoci, které nám hrozí v tropech. Doporučení cestovatelů i odborníků jsme zvážili a nakonec se rozhodli pro následující: očkovaní žloutenka A+B kombinovaná, břišní tyfus, a já navíc obnova Tetanus. Byl nám vypracován kalendář očkování a nakonec dostáváme mezinárodní očkovací průkazy. Dalším doporučením jsou antimalarika / profylaxe/, a jelikož zatím neznáme přesný cíl naší cesty musíme je mít s sebou. U antimalarik jsem se dočetla , že nepříznivě působí na nespavost, deprese a nejsou zrovna pro všechny lidi vhodné. Nic pro mě!
Nakupujeme průvodce o Thajsku.
Nu a teď přichází další malá komplikace : oznámit vše milovaným babičkám a dědovi, že naše rodinka tyto vánoce a Silvestra stráví poprvé mimo domov a to hodně daleko..A to je teprve 15. září.
Další povinností je oznámit a zažádat o uvolnění ve škole pro děti. Žádostem bylo bez problému vyhověno.
Sárka je alergik a paní doktorce nápad jet do exotické země připadl dobrý a moc nám fandí. Stejný přístup byl i u dětské lékařky. Snažili se nám od začátku vyjít ve všem vstříc.
Vyřízení mezinárodního řidičského průkazu trvalo asi 30 minut a mimo fotografie a mírného poplatku vše proběhlo kupodivu velice rychle.
Když změní let
Začátkem října nastává první komplikace , volá nám Asiana, že jsou změněny lety. Jedeme na letiště a změna je pro nás velice nevýhodná. V Moskvě se doba čekání prodlužuje o dalších pět hodin a na zpáteční cestě o 11 hodin. Chtějí nám vrátit peníze, ale letenky jsou už v této době mnohem dražší a tak odmítáme. Dle informace ochotné pracovnice Asiany dostáváme informaci, že na zpáteční cestě nám bude přidělen tranzitní hotel. Písemně nám však odmítají cokoliv dát do ruky. Ach jo , moc tomu nevěříme./ani ta zlatá holka neví , jak nám tato informace na zpáteční cestě pomohla – přiletěli jsme v -25 mrazu , čekání v noci mělo být 13 hodin, Rusové o tranzitním hotelu nechtěli ani slyšet, ale komunistická výuka ruského jazyka , i když bídná, spolu s naší odhodlaností hádat se s opravdu nevlídným ruským osazenstvem letiště pomohla a my se nedali a noc strávili spolu s dalšími českými a japonskými turisty v krásném moskevském hotelu , po horké koupeli ve vaně a v čistých peřinách i s báječnou snídaní!!).
Ptačí chřipka
Je půlka října a začíná mediální kolotoč kolem ptačí chřipky. Denně hrůzostrašné zprávy , nejvíce ohrožena Asie, zemře 150 mil. lidí.
Jdu shánět Tamiflu , lék , který možná je na ptačí chřipku.Máme smůlu, po kampani v televizi je Tamiflu beznadějně vyprodáno. Sháním přes známé, prosím lékárníky , ale bez úspěchu . Píši s prosbou tetě do Kanady, ale ani ta mi nemůže pomoci.
Další zpráva – obrovské zemětřesení v Asii – 40. 000 mrtvých , tajfuny a bouře.
Opravdu samé dobré zprávy!!!
Začíná listopad a já začínám nakupovat některé věci s sebou. Nakoupila jsem ultralehké spacáky, moskytiéru a baterky na čelo. Dostáváme další injekci /mimo Sárky/ a to je břišní tyfus.
7.11. Žádáme o víza do Thajska. Vyplňujeme žádosti , foto , platíme si pro jistotu dvakrát vstup do Thajska, kdybychom chtěli navštívit Malajsii. Za dva dny máme celá rodinka hotová víza.
Poslední víkend v listopadu si děláme rodinné vánoce. Máme kapra, salát i ministromeček s dárky. Máme dobrou náladu a je prima , že jsme se sešli.
Všichni na lékařskou prohlídku před cestou
Začínají problémy v práci a tak přípravy na cestu jdou stranou. Celá rodina absolvujeme kompletní zubní prohlídku. Jdu ještě s Terezkou na ORL. Mívá někdy problémy se zvukovody a tak nechci nic podcenit. Uši ji vyčistili a pan doktor nám dal kapičky na případné vyrovnání tlaku v letadle. Zubní , ORL i dětská lékařka nám pomáhají ve výběru léků s sebou na cestu. Jsou všichni velice ochotní a vstřícní. Je to moc příjemné. Jsme vybaveni antibiotiky, desinfekcí, proti komárům, proti průjmu, na bolesti, opalovací krémy , náplasti, obvazy…
Nakupuji tenké pláštěnky,cestovní kartáčky,karimatky…..
Je prosincový víkend a vyrážíme s Honzou a dětmi do Prahy. Navštěvujeme obchod s turistickým a horolezeckým zbožím. Honza všem kupuje kvalitní batoh , vaky na vodu , dále kupujeme vařič, nerezové cestovní nádobí, nafukovací polštářky. V prodejně z nás mají srandu . Vypadá to, že Honza s námi chce jet do džungle a chce tam s námi přežít. Mám zlé tušení .
Jsem úspěšná i v nedostatkovém léku Tamiflu. Dávám zálohu a asi do týdne ho budu mít. Je neděle ráno, sedáme do auta a Jirka s Ajkou nás vezou na letiště. Dáváme si ještě poslední svačinu a fotíme se . Je nám smutno a já mám strach z letadla. Ale už se to nedá vrátit , tak vzhůru za dobrodružstvím!!
Naše první cesta s dětmi za oceán
11.12.2005
Sedáme do letadla , hovoří na nás rusky a anglicky, děti dostávají dárek . To se jim líbí a tak ani nepozorují , že vzlétáme. Sárinka zvládá let výborně a Terka má trochu problém při přistání s tlakem v uších. Dali jsme kapičku léku a bylo po problému. Letadlo ruských aerolinií i personál byli slušní.
Letiště v Šerementěvu
Let rychle uběhl a za dvě hodiny přistáváme v Moskvě na letišti v Šeremenťevu. Vstupujeme do haly a probíhá nám hlavou jak tady těch jedenáct hodin překonáme. Hala působí depresivně a Rusové se tváři jak kakabusové. Je tu málo místa na sedění a sedadla jsou neskutečně nepohodlná. Máme hlad a já bohužel nedala na radu své dcery Ajky ať si vezmeme svačinu. Těšili jsme se , že si dáme nějakou ruskou specialitu. K našemu údivu je na letišti vše neskutečně předražené. A tak nakonec říkáme, že vydržíme bez jídla až do letadla. Po dvou hodinách máme úplně zmapovanou celou halu, bábušky na nás civí ze všech výloh a nám se tady nelíbí. Střídáme se v procházkách po dvou. Zbytek vždy hlídá zavazadla. Hala se postupně dost plní a je jasné, že s námi poletí spoustu Thajců a evropanů.
Venku chumelí a trneme obavami , abychom včas odlétli. Na obrazovce ukazují nějaký teroristický útok, nevíme kde ,ale na radosti nám to nepřidá. Znovu jdeme na výlet za šílenými bábuškami. Těšíme se na odlet. Ale každá hodina trvá snad celý den. Máme odlétat kolem půlnoci. Přežili jsme a jdeme na odbavení do letadla.
Jsme ohromeni , letadlo je obrovské, prostorné a úplně plné. Personál Aeroflotu nevypadá moc přívětivě, ale jak se na cestě ukáže, tak to není tak hrozné. Míříme do Bangkoku.
Přidat komentář