• Menu
  • Menu

Benecko

Cesta na Horní Mísečky a zpět

Ne. Ať už se v České republice podíváte na jakékoli hory, sotva kde najdete alespoň známku toho, že je leden. Hold máme smůlu. Letos sníh ještě nenapadl, a tak se ze sjezdového lyžování, které je rok od roku populárnější, musíme prozatím omezit na „staré dobré“ běžky a v horším případě obyčejné pohorky.

Ani lyžařský areál v západních Krkonoších, Benecko, na tom není jinak. Vydřené svahy, na kterých lyžují snad pouze ti, kteří nemají žádný vztah k horským loukám a své lyžařské výzbroji, mě okamžitě přesvědčil o tom, že letošní Silvestr budu muset strávit buď lenošením na chatě, chůzí po okolních kopcích anebo na běžkách. A protože nesnáším nudu, rozhodla jsem se nejdřív vyzkoušet pěší turistiku.

cestou na Horní Mísečky
cestou na Horní Mísečky

Obuli jsme tedy pohorky a návleky, to pro případ, že bychom cestou narazili na nějaký sníh. Vzali jídlo, čelovku, kompas a záchranný tepelný vak (protože člověk nikdy neví 🙂 ) a vyrazili do kopce. V místním obchodě jsme si ještě pořídili mapu, to abychom si byli opravdu jisti směrem a po zelené pokračovali dále k hotelu Bellevue, kde bychom se nejspíš mohli kochat krásnými výhledy, kdyby zrovna všude okolo nebyla mlha jako mléko.

Rozcestí Rovinka

U hotelu jsme konečně opustili hlavní silnici a pokračovali dále po lesní cestičce až k rozcestí Rovinka. U místní chaty se sbíhá sedm cest, které vedou do všech světových stran. My jsme se zde ale příliš nezdržovali a raději jsme vyrazili po červené přímo na sever. Brzy jsme došli do nepříjemného kopce, který nám dal co proto. A ano, konečně jsme se začali brodit ve sněhu, takže cesta byla o to náročnější. Dolopotili jsme se až k vyhlídce Šeřín (1027 m n.m.), která se stejně tak jako okolní krajina topila v mlžném oparu.

Přes Bucharovu cestu jsme pak pokračovali příjemnou roklí dolů a zase nahoru k Černé skále, od které cesta vede úvozem dolů až k dalšímu rozcestí – Pod Černou skálou a dále pak k Harrachově skále, kde je za normálních okolností hezký výhled na „český Aspen“ neboli Špindlerův mlýn. Odtud už vede příjemná cesta až na běžkařské tréninkové okruhy a je to co by kamenem dohodil k Jilemnické boudě, kde jsme si dovolili delší polévkovou pauzu.

Pohled na hodinky nás upozornil, že bychom s cestou zpět neměli otálet, a tak jsme se zvedli od příjemného posezení v restauraci Jilemnické boudy a vyrazili zpět na běžkařský okruh. Protože jsme nechtěli dalších 11 km šlapat stejnou trasou, rozhodli jsme se vypravit po modré běžkařské trase v naději, že se zde nebudeme bořit po kolena do sněhu.

cestou na Horní Mísečky
cestou na Horní Mísečky

Pivovarská trasa

Běžkařská trasa byla místy zcela bez sněhu, a tak se nám šlapalo celkem pohodlně i bez běžek. V Třídomí se cesta napojuje na zelenou turistickou trasu, které se přezdívá Pivovarská cesta a vede okolo Bergerova náhrobku, který je nedaleko restaurace u Piráta. Zelená trasa vede až zpět na Rovinku, kde nás zastihla noc. Protože jsme nechtěli zpátky po stejné cestě, vypravili jsme se zatím bez čelovky do kopce na Janský vrch (925 m n.m.), který byl opět zahalen v mlze. Noční ticho, mlha a šlapání po sněhu vytvořili zcela odlišnou atmosféru od denního putování. Z Janského vrchu jsme pak vyrazili po žluté zpátky do Benecka.

Klára Skuhravá
Klára Skuhravá

Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *