Římské lázně.
Čtvrtek jsme se rozhodly věnovat prohlídce Bristolu. Po snídani jsme tedy vyrazily ven (a pak se ještě na chvíli na hostel vrátily doobléknout další vrstvu oblečení, protože vítr foukal fakt silně). Protože náš hostel byl přímo v centru, nemusely jsme nikam přejíždět a stačily nám vlastní nohy. Prošly jsme Corn Street, krytý trh St. Nikolas Market, King Street, kde je mimo jiné i nejstarší dosud fungující divadlo v zemi – Theatre Royal, a přes Queen Square došly k St. Mary Redcliffe Church. Pak jsme pokračovaly po nábřeží na Broad Quay, kde jsme nasedly do lodičky a za £ 1,90 se nechaly odvézt blíž ke čtvrti Clifton (cestou jsme si prohlédly lodě S.S. Great Britain a Matthew). Cestou k mostu Clifton Suspension Bridge jsme se trochu zapotily, neb to bylo dost do kopce, ale stálo to za to. Most je typickou dominantou města, některé z nás zašly i do jeskyně, která je pod ním. Odtud jsme to vzaly přes kouzelnou čtvrť Clifton na rychlý oběd do Subway a pak už následovala katedrála, The Council House a Park Street, kde si Lenka s Kamčou koupily super cenově výhodné mikiny. Nakoukly jsme i do muzea, které bylo vytvořeno z domu bývalého velkoobchodníka s cukrem – Georgian House. Vstup byl překvapivě zdarma, stejně jako Cabot Tower uprostřed Brandon Hill parku, odkud byl nádherný výhled na celé město.
Zatímco některé nakupovaly levné anglické knížky (některé jen chvíli, jiné o dost déle), mrkly jsme i do Wills Memorial Tower – bohužel jen do haly, protože dál nás jako nestudenty nepustili. Po Christmas Steps jsme se pak dostaly zpátky domů.
Večeři jsme si daly v italském All you can eat za £ 5,99 a pak zjistily, že kousek od našeho hostelu je nákupní centrum. Jako první jsme vlítly do Primarku, který nás dost namlsal, protože ceny byly neskutečné. Domluvily jsme se proto, že další den se pokusíme vrátit z výletu do Bath co nejdřív a trochu provětráme peněženky. Většina obchodů totiž zavírala v šest, max. v osm, takže jsme ten den už nic nestihly. Večer jsme strávily na hostelu a šly poměrně brzo spát.
Další den jsme se trochu rozdělily, protože Petra měla sraz s kamarádkou, která studuje v Oxfordu. Holky si daly v Bristolu sraz a vyrazily na soukromý výlet do Glastonbury. Lenka se s Petrou rozloučila se slovy: “Kaštan s tebou“ a na památku ji věnovala kaštánek, který den předtím našla.
My ostatní jsme vstaly v 7,00 hod. a vyrazily pěšky na vlakové nádražní Temple Meads, koupily zpáteční jízdenky do Bathu a v 8.30 hod. už seděly ve vlaku. Cesta trvala cca 15 minut, takže jsme hned mohly zajít do Roman Bath (římských lázní), které otvíraly v 9,00 hod. Prohlídka stála £ 12, ale vyplatilo se, protože to bylo vážně moc hezké místo. Na konci jsme samozřejmě prolezly gift shop a také zašly do Pump House, kde jsme mohly zdarma ochutnat místní vodu (popravdě nás to moc nenadchlo, protože byla teplá a trošku smradlavá, ale nedej si).
Prohlídku jsme ukončily tak, abychom stačily absolvovat bezplatnou túru s průvodcem po městě, která začínala v 10,30 hod. Před Roman Bath se sešlo poměrně hodně turistů, ale rozdělili jsme se na tři skupinky, z nichž každá měla vlastního průvodce, takže to bylo v pohodě. Naše paní průvodkyně byla moc milá, vtipná a bylo jí dobře rozumět. Na svůj věk také měla docela dobrou fyzičku, protože když jsme zrovna nikde nestáli, tak nás dost proháněla. Za 2,5 hodiny jsme prošli celé město a dozvěděli se spoustu zajímavostí o jeho historii. Viděly jsme Bath Abbey, centrum Jane Austin, Royal Crescent, Fashion Museum a další místa.
Po skončení túry jsme si musely dát zasloužené kafíčko ve Starbucks, což vyšlo dokonale, protože když jsme vyšly ven, zjistily jsme, že během naší siesty pršelo. Pak už jsme se jen prošly po Pulteney Bridge (most), po nábřeží řeky Avon a zamířili na náměstí South Gate Bath, kde bylo několik obchodů s hadříky. Tady jsme si na hodinku daly rozchod a poté vyrazily vlakem zpátky do Bristolu.
Z vlakového nádraží jsme se přes Subway (kde se Katce podařilo polít si rifle půl litrem coca coly) dostaly do nákupního centra, kde nás čekal další rozchod a nakupování. Bohužel to tentokrát bylo trochu zklamání, protože zase až tak výhodné to nebylo a navíc nás britská móda příliš neoslnila. V osm hodin nám zavřeli obchody, takže jsme šly na hostel, kde jsme se sešly s Petrou a její kamarádkou Verčou, která s námi jednu noc přespala. Po večeři jsme se vydaly do víru velkoměsta. Nejdřív jsme zkusily bar doporučený jednou z „našich“ Španělek, ale tam se platilo vstupné, tak jsme chtěly jít do baru v hotýlku na rohu naší ulice, ale Lenka prohlásila, že jde o gerontobar (neb všem mládencům uvnitř bylo minimálně 60 let), takže jsme nakonec skončily v hospodě, kde měly českého Kozla (i když toho si nikdo nedal). Místo bylo celkem příjemné, ale hudba nic moc, takže jsme si chvíli (skoro samy) na parketě zatrsaly a šly do hajan. Tentokrát to však nebyla Lenka, která je většinou zazdívačka nočního života, kdo by zavelel k odchodu. Naopak si jako jediná dala dvě piva a prohlásila:“ Chci zaprotokolovat, že chci drink!“.
cestopis následující den
Přidat komentář