• Menu
  • Menu

Cesta do Santiaga de Compostela 1.

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Španělsko » Cesta do Santiaga de Compostela 1.

Z Astorgy do Villafranca del Bierzo

Jedna z nejstarších poutních cest v Evropě, cesta skrz pole, louky, pastviny, kaštanové sady, polorozpadlé vesnice i velká města, planiny a horské masivy Pyrenejí. I tak by se dala byť velmi zjednodušeně, popsat pouť ke hrobu sv. Jakuba v katedrále v Santiagu de Compostela. Pravdou ale je, že tato pouť má v sobě mnohem víc, než pouze „procházky“ skrz překrásnou evropskou krajinu.

Měla jsem sen. Zabalit malý batoh, rozloučit se doma, otevřít dveře a prostě jít. Jít s otevřenýma očima a vstřebávat všechno, co bych během cesty potkala. Chtěla jsem vyjít přímo z Prahy a jít několik měsíců. Jak to tak bývá, mé plány a sny se během let trochu přetransformovaly, a tak jsem nakonec nikdy neměla dost času, abych na tuto dlouhou pouť mohla vyrazit. Nakonec jsem zvolila alternativu- vyjít z Astorgy, španělského města, které se nachází 270 km přibližně deset dní „pohodové“ chůze od Santiaga.

Většina ostatních poutníků začíná ve městě St. Jean Pied de Port, kousek od španělsko-francouzských hranic. Ale ani to není pravidlo bez výjimky. Do Santiaga se můžete dostat například značenou cestou z jihu Španělska, z Portugalska, z Paříže… v podstatě odkudkoli. Na celé cestě jsou poutní ubytovny, ve kterých si můžete odpočinout za pár euro na noc. Nečekejte ale žádný velký komfort. Za 5 euro dostanete většinou místo na jedné z mnoha paland v noclehárně, kde vás bude spát třeba i 50. Noclehárny jsou různé. V některých je zařízená kuchyňka, ve které je možné si uvařit večeři. Některé mají oddělené pokoje pro ženy a pro muže. Některé nabízí levné poutní večeře, nebo i možnost připojení k internetu. V deset večer se zhasne, druhý den se totiž zase vstává brzy. V ubytovnách je často nastaven přísný režim, který závisí na majiteli a správci budovy. Můžete se tak vyspat v ubytovně, která je církevní, městská, popřípadě v držení soukromé osoby. Pokud s sebou na pouť vezmete i záchranné vozidlo, které vám bude převážet velká zavazadla, měli byste vědět, že byste mohli mít problém s ubytováním. Ne v každé ubytovně totiž akceptují poutníky, kteří si část svých zavazadel vezou autem.

Katedrála v Astorze
Katedrála v Astorze

Hned v Astorze jsme mohli obdivovat jednu z mnoha katedrál, které se na pouti vyskytují. Našim cílem nebyla ani katedrála ani palác, který navrhl slavný architekt Gaudí, ale obchůdek s vyhlášenou hořkou čokoládou s mandlemi, která se zde vyrábí. Nakoupili jsme zásoby a vyrazili na cestu. Během prvních kilometrů jsme procházeli skrz v celku nudnou španělskou zemědělskou krajinu. Po pár prvních hodinách se dostavila nuda a zklamání. „Doufám, že tohle nebudu muset absolvovat každý den,“ říkala jsem si. Pak jsme ale začali pomalu stoupat a zemědělskou- polní krajinu vystřídaly louky a rozvolněné lesy. Konečně jsme došli do Foncebadónu. Prvních 25,6 km za námi a já byla vyčerpaná.

krajina v okolí cesty
krajina v okolí cesty

Druhý den jsme vstali ještě před úsvitem. Pro poutníky typický obraz začátku cesty: probouzející se vesnice, jasná obloha s hvězdami, chladný vzduch a červánky, které ohlašují příchod nového dne.  Konečně nás čekala etapa s krásnými výhledy do širokého okolí, na které je nejznámějším místem kříž Cruz de Ferro, ke kterému poutníci přinášejí kameny ze svých domovin. Po necelé hodině pak cesta vede k osadě Molinaseca, kde bydlí poustevníci. Přes pohoří Montes de León jsme se dostali do dalšího města- Ponferrady. Která se kromě několika klášterů, překrásného historického centra a několika kostelů může pyšnit i barokní radnicí a pevností Castilo del Temple.

další vesnice
další vesnice

Další poutní den jsme objevovali místní vinohrady a jejich produkty. Pochopili jsme výhodu pouti v říjnu 🙂 . Dnes jsme absolvovali třetí etapu. Už jsme se sžili s puchýři, otlaky, bolestmi zad, šlach a všeho svalstva. Už jsme jen šli. Občas sami, občas ve skupince více lidí. Občas potichu, občas za radostného štěbetání.  Byl opět krásný den. Sluníčko svítilo a my dorazili do prvního důležitého bodu na naší cestě: do Villafranca del Bierzo. Toto městečko, ve kterém je ukryto hned několik klášterů, má přezdívku „Malé Santiago“ a dřív, když lidé už nemohli jít dál, dostávali právě zde „santiagské“ požehnání.

Klára Skuhravá

Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *