Refugio de Góriz
Je sice brzy, ale mě už se nechce spát. Po čištění zubů se ještě chvilku válím, pak vyrážím na snídani. Snídaně je formou bufetu – káva, čaj, kakao, tousty, máslo /džem, muffin a cornflaky. Sedám si ke skupině starších Španělů. Jednomu pomáhám otevřít džem, jinak ale sedíme potichu. Večer už mi pěkně kručelo v břiše, mám velký hlad. Nakonec jsem snědla 6 toustů (dva s džemem a čtyři s máslem). Čaj si dělám na 3x do malé skleničky, která je do ruky strašně horká. Ifče beru s sebou muffin. Posedávám nad horkým čajem a poslouchám okolní šum, když mi dochází, že poslouchám rozhovor v češtině. Otočím se a zdravím. Přisedá si ke mně milý pár ve středním věku. Jsou tu na měsíc, zrovna jsou na začátku cesty. Vyprávím jim naši cestu s Ifčou. Zjišťuji, že jsou to velcí cestovatelé, jezdí takhle na měsíc každý rok. Vypráví mi o Islandu a krásách Himalájí. Spali prý venku a tak je po do mluvě pouštím na pokoj (kde už jsem poslední), aby se mohli umýt a vyčistit si zuby. Doplňují si vodu na cestu a pak se loučíme.
Čekání na Ifču
Venku se na chvilku vyčasilo, a tak chvilku fotím. Snídaně ještě není sklizená, a tak si jdu dovnitř ještě pro další hrnek čaje. Dopisuju deník a myslím na Ifču, kde se asi nachází. Snad už jí to nebude trvat dlouho.
Sluníčko vykukuje zřídkakdy. Sedím na lavičce a vedle mě dva kluci. Najednou hrozná rána. Jeden z nich měl ve skleničce skoro dopitou kávu, která z ničeho nic explodovala. Střepy se rozletěly do všech stran. Asi se ochladilo a sklenička neustála velké rozdíly teplot. Dáváme se do řeči a já pomáhám sklízet střepy. Je mi zima a tak beru bundu a ponožky.
V 10:30 přilétá helikoptéra. V první chvíli mě napadá, jestli se něco nestalo Ifče, ale v zápětí zjišťuji že veze zásoby. Pozoruji manévry helikoptéry. Na stanoveném místě jen odpojují náklad z lana a helikoptéra hned odlétá zase pryč, za horský masiv.
Jeden z kluků se kterým jsem se dala do řeči míří na Perdido. Směrem, kterým vyráží se ženou úplně šedé, nacucané mraky. Odpoledne mají přijít bouřky. Snad Ifča přijde včas. Až se Ifča vrátí musíme naplánovat poslední část naší cesty po Pyrenejích.
Asi po 10 minutách přilétá znovu helikoptéra a shazuje další náklad, pak odlétá údolím pryč. Za chvilku se opět vrací. Sedím venku na lavici a vedle sebe mám položený deník a na něm muffin. Helikoptéra nabírá pytel se stavebním odpadem. Když stoupá vzhůru, silný vítr rozfoukává všechny mé věci do stran. Muffin pro Ifču samozřejmě dopadá, jak jinak, než do kravského lejna. Achjo…
Vrtulník se obrací ještě několikrát. Kolem 11h konečně vidím sestupovat Ifču. Mám radost. Přišla sice velmi brzy, takže bysme teoreticky mohly ještě dnes pokračovat dál, ale vzhledem k předpovědi počasí jí oznamuji, že bysme měly ještě jednu noc přečkat tady a vyrazit až další den. Ifča si jde ještě ověřit informace. Rozhodujeme tedy, že zůstaneme a vyrazíme brzy ráno. Říkám Ifče o jeskyních/bivacích hned pod chatou, které jsem objevila při včerejší obchůzce.
Ifče se místo zamlouvá, a tak hned bereme věci. V jeskyni je dokonce plachta. Ukládáme batohy a s holemi, foťákama a vodou vyrážím za hladovou Ifčou na bravas!
Bolavé břicho
Začínají vařit ve 12:30. Mám chuť na zeleninu, a tak si z meníčka vybírám tapa du salades – dostávám kotel bravas a bramborový salát s majonézou a tuňákem. Opravdu skvělá kombinace na můj rozhozený žaludek a střeva… Kradu Ifče pár suchých brambor a vyjídám brambory a olivy ze svého talíře. Skoro celé jídlo po mě dojídá Ifča. Úplně přejedená Ifča se za mnou kutálí ven. Máme asi 3 hodiny, než přijde bouřka. Jdeme se projít po římse Ordesy směrem k místu, odkud by měly být hezké výhledy do údolí a na Colado Caballo. Jdeme pomalu a jen na lehko. Výhledy jsou opravdu nádherné a blížící se mraky dodávají celému výjevu na dramatičnosti.
Fotíme společnou fotku a ještě chvilku pokračujeme traversem po římse Ordesy. Mraky se začínájí bouřit. Pozorujeme maličké postavy dole v údolí, které se ve většině případů otáčí a míří zpět na parkoviště. Jen pár malých skupinek míří za námi na Goritz.
Začíná poprchávat, obracíme to zpátky k chatě. Docházíme tak akorát, v 15h (přesně podle předpovědi), začíná lejt. Nám to ale nevadí, protože jsme v teplíčku. Ve společné kuchyňce dobírám vodu. Potkáváme znovu český pár, a tak společně usedáme ke stolu. Vypráví nám neuvěřitelné zážitky – orienťák v Maroku, vojenský převoz přes hranice v Panýru,… čekají až přestane pršet. Mám hlad, ale bojím se dráždit žaludek, pořád mě bolí břicho. Dala bych si suchou housku se šunkou. Ifča mi nese kuskus. Jím ho asi hodinu a půl…
Červené víno
Vypadá to, že déšť ustává. Loučíme se s čechy, kteří vyráží po GR11 cestou, kterou jsme přišly. Pak přichází kámoš z rána. Ifča svou plynulou španělštinou a mnoha historkami přitahuje pozornost, všichni se s námi chtějí bavit. Ifča objednává karafu červeného vína, prý mi to určitě ten žaludek spraví… Hostům se začíná podávat večeře, takže se s Ifčou přesouváme k jinému stolu. Musíme asi vypadat hrozně, protože nám všichni nabízejí jídlo. Jakmile ale vidím, že mají k večeři fazolovou polévku, stahuje se mi žaludek. Ifča ochutnává dezert – čokoládovou pěnu. Focení západu slunce odpískáváme, protože to dnes není žádná podívaná a navíc je chladno. Venku se potkáváme s partou Španělů, se kterýma Ifča scházela od Perdida. Jdeme zpátky dovnitř.
Kupujeme pivo a Coca Colu. Začíná mě zase bolet břicho, víno asi nebyl úplně dobrý nápad. Ucucávám trochu coly v domnění, že to pomůže, ale nic to nedělá. Vše zase dopíjí Ifča. Venku se začíná stmívat a my ještě chvilku kecáme se Španělem. Teda spíš Ifča, já už trochu rozumím, občas něco prohodím anglicky, ale spíš jen tak poslouchám.
Tma tmoucí
Ajeje, zjišťujeme, že s sebou nemáme čelovky… to bude sranda najít jeskyni. Ifča vytahuje svůj malý foťáček a v galerii se snaží najít co nejsvětlejší – nejsvítivější fotku. Moc to nesvítí, ale nic lepšího nemáme. Cestou se ještě stavujeme na záchod, odkud pokračujeme po dřevěné cestičce… Upozorňuju Ifču, že je to mokré a klouže to. V mžiku padá Ifča na prdel. Jau!No, jdeme dál…
Spaní v jeskyni
Všude jsou kravský hovna a já jdu po tmě v sandálích. Není skoro nic vidět, ale s foťáčkem nacházíme cestičku, která vede k převisu. Chvilku hledáme, ale nakonec nacházíme jeskyni s věcma. Paráda, všechno je suché! Připravujeme spaní. Konečně se obloha vyčistila a jsou krásně vidět hvězdy. Zalejzáme do spacáků a je nám teplo. Usínáme.
Vypily jsme moc vína, kolem jedné hodiny se budím na čůrání.
Přidat komentář