• Menu
  • Menu

INDONÉSKÁ ČÁST BORNEA – BORNEO 17

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Borneo » Borneo - indonéská část » INDONÉSKÁ ČÁST BORNEA – BORNEO 17

CESTA NA DERAWAN

Ráno čekáme na Tona na chodbě. Klepeme, bušíme, posíláme sms a stále nic, je to divný, ale co. Už jsme nachystané, přesto  zaleháme zpět do postele a počkáme až se Tono probudí. Asi za půl hodiny bouchá Tono na dveře a omlouvá se, že zaspal. Na letiši byl nějaký problém a on se vrátil na hotel až okolo třetí hodiny ranní a tak naše bušení vůbec neslyšel. Jdeme se nasnídat. Hurá toustíky, vajíčko a sýr, jaká změna jednou nesnídat kuře a rýží…Škoda, že jsme to nevěděli dřív, mohli jsme si zde vychutnat snídani déle. Teď máme zpoždění a tak trochu chvátáme,cesta na Derawan je ještě dlouhá.

Směr Tanjung Batu

Sedáme do Tonova nového auta a Vyrážíme směr Tanjung Batu. Cesta ubíhá strašně pomalu, v silnici jsou ohromné jámy a tak jedem krokem. Čekají nás dvě až tři hodiny tímto terénem. Tono nám vysvětluje šílenou korupci, která je hlavním důvodem kvality místních komunikací. Vyhýbáme se náklaďákům a troubíme do každé zatáčky jak je tu zvykem, silnice je totiž nejen děravá, ale také klikatá a úzká. Krajina okolo nás je plná džungle, kterou čas od času vystřídá palmová plantáž. Jinak zde vůbec nic není. Po chvíli krajina zesmutní, před námi jsou hektary vypáleného lesa, připravují zde další a další plantáže. Je to depresivní. Asi po dvouhodinách jízdy zastavujem, chápu, že v tomhle řídit je dost vyčerpávající, Tono mi předává volant, že už opravdu nemůže. No tak to bude zábava. Na levo jsem řídila jen skútra a k tomu ta šílená silnice!!! Cizí auto, kde neznám rozteč kol ani výšku podvozku způsobuje, že vyhnout se díře občas nevyjde, ale jedu pomalu, takže v pohodě. Když je jáma úplně přes celou silnici, zastavuju před ní a zoufale koukám na Tona jak to mám asi objet. Vysvětluje mi, že prostě musim skrz, hlavně se toho nebát.

Rybářská vesnička Tanjung Batu

Když si Tono odpočine, bere si zase zpátky volant on, přeci jenom je jeho jízda taková plynulejší. Po další hodině konečně dorážíme do Tanjung Batu. Malá rybářská vesnička, v které se stejně trochu ztrácíme a nemůžem najít přístav. Tono se ptá ve vesnici a nakonec parkujem tam, kde jsme chtěli.  V Tanjung Batu není vůbec těžký splašit někoho s lodí. Berem prvního típka, co říká, že nás tam hodí za 300 000 rupií (cca 600 kč), pak se teda dozvídáme, že sme měli smlouvat, pač se tam jezdí i za 150 000. Tak příště. Každopádně za hodinku nás lodička nechává na Derawanu, našem prvním tropickém ostrově!

Tanjung Batu
Tanjung Batu

Člunem na ostrov Derawan

Voda cáká, vlny s námi hází, že si málem zuby vyrazíme, ale už se nemůžeme dočkat až uvidíme tu nádheru. Plavba trvá asi hodinu a před námi se konečně objevuje ostrov. Tono je zklamaný, už viděl spoustu nádherných ostrovů a tenhle je strašně zastavěný a ztrácí svoje kouzlo. Nám se to líbí, bude to náš první mini ostrůvek, takže ještě nejsme tak zmlsaný. Vystupujem z člunu  a hned nám nabízí úbytko za 270,000 na noc v bungalovech na kůlech nad vodou. Jo je to romantické, ale my už máme od Kiki typ na Homestay u Ilhaima za 100,000.

Homestay u Ilhaima

Chvilku nám trvá než ho najdem, ale nakonec se nám to daří. Není to žádný luxus, ale výhodou je hezký domácí prostředí, poloha cca uprostřed vesničky, pokoje sou čistý, jen teda matrace byla docela nepohodlná- taková už moc proležená, což mi nesedělo na záda. Cena byla víc než příjemná- 100 000 pokoj/noc (takže hezký 200 Kč). Za oběd nebo večeři sme platili 30 000rupií (my teda většinou jen večeřely), nevim kolik sme přesně platily za kafíčka a snídaně, ale dohromady nás tam ty 4 dny vyšly na něco lehce přes 600 000 rupií (1200 Kč).Ilhaim je starý pán, moc milý,  a jsme tu zase úplně sami. Všichni si tu dáváme oběd, skvělou čerstvou rybku a já zkouším žaludek, co vydrží. Jako obvykle to nebyl úplně nejlepší nápad, ale zkusila jsem to.

Jdeme se trochu projít po ostrově, cvaknout pár snímků a pak se s námi Tono loučí a jede zpátky do Berau. Představa téhle šílené cesty znovu je děsivá. Čekají ho další cca 4 hodiny na cestě. Domlouváme se s ním, že se znovu sejdem za pár dní v Berau a kdyby něco, že pro nás do Tanjung Batu dojede.

Nám Derawan přijde hezký, hlavně po měsíci cestování si už fakt chceme užít pořádnou koupačku!!!! Tono se tak nadšeně netváří, že prej je to tu moc obydlený. S tím teda musim jen souhlasit. Určitě víc jak půlka ostrova je zastavěná, sou tu tak 3-4 resorty a vypadá to, že další na sebe nenechá moc dlouho čekat.

Derawan
Derawan

Pláž

Po příjezdu dáváme obídek a pak se dem projít na pláž. Počasí moc nepřeje, sluníčko je schovaný za mraky, fouká a trochu to vypadá, že brzo začne pršet. Tona to tu evidentně moc nebaví, navíc mu došla baterka na mobilu, tak v 15hod bere jednu z posledních lodiček do Tanjung Batu a vrací se do Berau. My si to dáváme kolem ostrova (cca 30 min, nevěřte knihám typu Lonely Planet, kde píšou přes hodinku) a pak lehkou koupačku. Na pláži potkáváme 3 starší francouzky. Říkaj, že sou tu na 14 dní, už objeli snad všechny ostrovy, zítra zase na nějakej jedou a že vůbec neví, co tu chtěj dělat zbytek pobytu…. Takže na 14 dní sem fakt nejezděte! 🙂

cestopis následující

cestopis předcházející

Andy

Ve 12. letech mě rodiče poslali samotnou do Kanady a USA. Poznamenalo mě to a tak jsem asi cestovatel. Hodně jsem od té doby viděla a poznala a hodně ještě poznat chci.Tak uvidíme !

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *