Hurááá Derawan
Večer dávávem sprchu a ještě jednou si za tmy obcházíme ostrůvek. Po pozdním obědě ani nemáme moc hlad, stejně sme docela utahaný, tak dem radši brzo spát. Další den nás počasí vysloveně …. (štve na 4 a sprostě!), od rána prší, ale ne pár kapek, fakt slejvák, tak zewlujem na pokoji a kafíčko a snídani dáváme až kolem 10. Cca za hodinku se udobřuje i počasí (tím myslim, že přestává pršet, ne že svítí sluníčko). Dem se juknout do vesničky, co je tam zajímavýho a máme docela kliku – potkáváme místňáckou svatbu.
Svatba na Derawanu
Chvilku tam zewlujem a divíme se, proč se svatebčané nesmějou – padaj různý teorie – já říkám, že u ženicha mě to nepřekvapuje, ale nevěsta by měla být happy, pak usuzujem, že se stala nehoda, nevěsta je v tom a musej se vzít i když nechtěj – nakonec nám někdo vysvětluje, že je to prý tradice, že se nesmí smát J. Dáváme povinný kolečko kolem ostrova a končíme zase na pláži.
Šnorchlování – podmořský svět je pecka!
Tentokrát nasazujem i ploutve, brejle a šnorchly…. A teda máme co dělat, aby nám ty šnorchly nevypadly pusy – podmořský život je tu fakt pecka! Jsou to různě rozesetý korály, je jich tu spousta, různě barevných a na nich dál rostou sasanky a spoustu druhů nějakých rostlin, který vůbec neznáme. Kolem toho všeho plave spoustu různě barevných, bezpečných i nebezpečných rybiček, a my sme z toho úplně paf. Čvachtáme se fakt dlouho… mně je pak už zase docela zima a stejně mi furt teče do „skvělých“ brýlí od Andy, což mě docela dost deptá (já mám totiž jedny nic moc stoletý brýle, který sem mi moc nechtělo brát, zato Andy říkala, že mají doma výborný brýle pro celou rodinu, tak mi jedny půjčí…. bohužel jak sme odjížděly dost na krev, tak vzala snad jediný starý, špatný a netěsnící brýle, co se u nich nachází… 🙁 ).
Flegmatická želva
Tak vzdávám šnorchlování beru foťák a dávám ještě jedno kolečko kolem ostrova. Když se vracim, Andy na mě celá nadšená křičí, že kde sem byla, že plavala se super, ohromnou, flegmatickou želvou a že to byla fakt bomba. Ale hodinu se na mě želvě čekat nechtělo, takže už je dávno někde v tahu 🙁 nevadí, snad nebyla jediná- beru věci a utíkám do vody……hehe, mě se želvičky sice trochu schovávaj, ale Andy je snad tahá z kapes, vždycky slyšim jen „Ifčooo, želváááá!“. „Kde je kruci bere?“ myslim si, a samozřejmě, co nejrychleji plavu za Andy a želvama 🙂 Nakonec se i počasí trochu udobřuje a vykukuje na nás sluníčko. Dem na břeh chytat bronz.
Koupací zahalené holky
Po chvíli mě budí Andy „vyfoť to“, koukám, co se objevilo tak zajímavýho, že by to stálo za vyrušení mě z nicnedělání – a taky se královsky bavim,…pozorujem partu místňáckých turistů (teda pánská část moc zajimavá není, ale chudinky holky…) jak jdou do vody – holky zahalený od hlavy k patě – jediný, co nemaj sou boty – jinak od šátku, přes dlouhý rukáv po dlouhý kalhoty, brýle a šnorchl na hlavě a aby toho nebylo málo, kolem těla ještě záchranou vestu (jak jsme se dozvěděly, velká část populace tu neumí plavat). Du do kolen, tak takhle bych se fakt chtěla koupat v moři, nehledě na to, že nechápu, jak z toho pak dostanou ten písek.. (ale chápu, že my s bikinama sme pro ně takový exoti). Přemýšlíme, jak to vyfotit (lidi tu teda obecně s focením nemají problém, spíš naopak vždycky nám ochotně pózujou, ale mně je to prostě furt ještě trapný 🙁 ). Nic inteligentnějšího, než předstírat, že fotim Andy s molem místo nich, nás nenapadá.
Vyměněné kokosy
Sluníčko se pomalu blíží k západu a do nás se začíná pouštět zima – je rozhodnuto, na pláži to balíme a dem na kokos. Smůla je, že mi dávaj nějakej mladej, který v sobě skoro žádný kokos nemá a pít jenom tu vodu, mně na rozdíl od Andy, moc nebaví. Andy si naštěstí trefně fšímá, že nějakej típek, co seděl vedle nás jenom vypil vodu a nechal tam tu skořápku se spoooustou kokosu – chvilku nad tím koukám, ale pak rychle dopíjim a „hroooozně nenápadně“ měnim skořápky. Takže nakonce přece jenom úspěšné zakončení úspěšného dne 🙂
Přidat komentář