Convento de Cuilapan

Městečko Cuilapan nebo také Cuilapam de Guerrero (oba názvy jsou správné), bylo jednou z nejstarších osad v údolí Oaxacy. Leží asi 10 km jižně od města Oaxaca a dá se sem dojet po dálnici směrem na Zaachila. Nedaleko odsud jsme s Jankou navštívily Convento de Cuilapan (Cuilapam), bývalý dominikánský klášter z 16. století, jehož největší zajímavostí a zároveň raritou je klášterní trojlodní kaple bez střechy. Na původních plánech a obrazech je střecha nakreslená, ale s cílem přilákat původní obyvatele, kteří měli strach z uzavřených prostorů, nebyl strop nikdy dostavěn. Domorodci navíc věřili, že by neměli kontakt s Bohem, pokud by nemohli hledět do nebe.

Komplex Convento de Cuilapan

Klášterní komplex postavený na kopci se dvěma strážními věžemi, připomínal z dálky starý hrad. Tato okázalá stavba, částečně financována rodinou Hernána Cortése, byla hlavním centrem evangelizace na počátku koloniálního období v Centrálním údolí regionu Oaxaca. Pro stavbu komplexu byl využit stavební materiál z původního předkolumbovského paláce, který stál na stejném místě. Přestože se na Convento de Cuilapan podepsal zub času, dochovaly se zde široké stěny ze zeleného lomového kamene, bloky balvanů a sloupů a velká část samotného kláštera. Na stavbě a interiéru se podíleli místní řemeslníci a jejich dekorativní práce představují směsici původních a křesťanských prvků a připomínají historii setkávání různých kultur. V důsledku epidemie neštovic, spalniček, tyfu a dalších evropských nemocí zavlečených do Nového světa Španěly se počet domorodého obyvatelstva mezi lety 1521 až 1595 snížil o 90%. Dominikáni nakonec neměli koho obracet na jejich víru a byli nuceni přesunout své působení do kláštera Santo Domingo v Antequera. Klášterní komplex Cuilapan byl opuštěn a nebyl již nikdy dokončen. Částečně byla dostavena pouze klášterní kaple, používaná od roku 1910 jako farní kostel.

Architektura Convento de Cuilapan

Hlavní průčelí vyniká svými renesančními prvky. Má tři vchody s půlkruhovým obloukem a kanelovanými pilastry. Centrální přístup je orámován korintskými sloupy a dvojitou římsou. Na štítu u hlavního vstupu je dominikánský znak, lemovaný dvěma psy nesoucími pochodeň v ústech, a po stranách jsou dvě lidské postavy představující ctnosti. Dva boční vchody jsou nižší a konce fasády jsou ohraničeny dvěma válcovými věžemi. Hlavní lodě jsou rozděleny dvěma řadami 13 oblouků, podpírané toskánskými sloupy. Jedna řada sloupů zůstala nedokončena. Dolní část hlavní lodi končí triumfálním obloukem, který se nachází v blízkosti původního, již neexistujícího hlavního oltáře.

Fresky, křtitelnice a hrob princezny Donaji

Zaplatila jsem malý poplatek za vstup a téměř sama jsem procházela a obdivovala prostorné místnosti a opravdu unikátní a působivé fresky, které kdysi zdobily stěny kláštera. Mezi ty nejzajímavější patří rozhodně „Strom bratří“, zobrazující větve rodokmenu rozprostírající se od svatého Dominika, zakladatele dominikánského řádu. Jiné malby zobrazují řady světců a mučedníků a někteří z nich dokonce svírají v rukách své vlastní uťaté hlavy. Bylo snadné si představit klášter v době, kdy mniši chodili po chodbách, kázali, modlili se, studovali anebo dělali své každodenní domácí práce. Dochovala se zde i masivní křtitelnice, se záhadnými znaky a symboly, text v jazyce Mixtéků, určující termín výstavby rokem 1555 a hrob poslední Zapotécké princezny Donaji. Nahoře z druhého patra se dalo vyjít na střechu, odkud byl krásný výhled na okolní krajinu.

Papež Jan Pavel II.

O významu tohoto místa svědčí i to, že v roce 1979 při své cestě do Mexika navštívil klášter papež Jan Pavel II. Ve městečku Cuilapan de Guerrero, pak sloužil mši, odkud pochází jeho fotografie s indiánským dítětem.