Všechny cesty vedou do Tbilisi
Ať už budete v Gruzii kdekoli, všechny cesty vedou do Tbilisi a také odtud autobusy opět vyjíždí do dalších destinací po celé zemi. „Chytit“ si maršrutku (gruzínský autobus) je na nádraží v Tbilisi velmi snadné. Stačí vypadat jako turista a už se na vás sesypou všichni řidiči z okolí. Pokud zvládnete vyřknout vaši cílovou destinaci, máte vyhráno. Pak už jen stačí nechat se vést posunky místních.
Výrazně složitější je systém, jakým se maršrutky zastavují po cestě. Představte si situaci: Maršrutka jede a u krajnice čeká mávající Gruzínec, očividně se potřebuje někam dostat. Co udělá řidič? Jednou zastaví a jednou nezastaví a to nezávisle na počtu obsazených míst v autobuse! Najít smysl jeho počínání se mi bohužel za celou dobu našeho putování nepovedlo. A tak jsme raději vždy zvolili jistotu- vrátit se zpět do Tbilisi, nebo stopovat.
Další zvláštností zdejší dopravy je fakt, že nezáleží, kam až autobusem jedete. Zaplatíte vždycky stejně. Tak například: cesta z Tbilisi na Kazbeg stojí 10 lari (cca 110 Kč). Jenže když se po týdnu vracíte zpět do Tbilisi, jízda k pevnosti Ananuri, která je v půli cesty mezi Kazbegem a Tbilisi, vás vyjde také na 10 lari. Řidiči nevysvětlíte, že jedete jen polovinu cesty, a že byste měli dostat na jízdné slevu.
A tak je někdy lepší se postavit k silnici, zvednout palec a zkusit na místo, kam potřebujete dostopovat. Takto jsme se i my dostali z Kazbegu k pevnosti Ananuri. Jednoduše se nám nechtělo čekat další tři hodiny na spoj, tak jsme to zkusili stopem. Zastavilo nám šíleně staré auto s milým pánem. Kromě pochybností, zda se do auta vejdeme, přišla i nejistota, zda s námi auto vůbec zvládne vyjet zdejší kopce. Nakonec jsme se zvládli rozjet a všechny průsmyky s úspěchem projet. Pán nám i zastavil u nějakého ruského památníku a k tomu nás ještě neúspěšně přemlouval na návštěvu Gori- jeho města a rodného města Stalina. I přesto, že nebyl první, kdo se zmiňoval o Gori, jako o místě, které na své cestě musíme za každou cenu navštívit, rozhodli jsme se, že tak za žádných okolností neučiníme. Nejsme zrovna „fanoušky“ masového vraha, kterým byl Stalin, a tak nám přišlo úplně absurdní jet do města, které žije z jeho „slávy“.
Místo toho jsme se s pánem rozloučili u pevnosti Ananuri, která se nachází hned u hlavní cesty z Kazbegu do Tbilisi. Této silnici se přezdívá „Gruzínská vojenská dálnice“ a mimo jiné spojuje Gruzii s Ruskem, takže tu potkáte spoustu kamiónů a doprava je zde celkem četná. Pevnost Ananuri leží u vodní nádrže Zhunvali, do které voda přitéká z řek Aragvi a Pshavis Aragvi. Pevnost byla postavena v 17. století. Celý komplex se skládá z vysoké kamenné věžovité zdi, která chrání dva kostely, strážní věž, studnu a vodní rezervoár.
Nejzajímavější část stavby je fasáda jednoho z kostelů, na které jsou vytesané překrásné reliéfy se zvířecími, rostlinnými a keltskými motivy. Tak jako u jiných památek, ani tady vstupné nikdo nevybírá. U paní žebračky jsme si tedy nechali batohy a volně se šli projít po komplexu. Nezastaví vás tady žádná bariéra, a tak můžete celou chátrající pevnost pořádně „prošmejdit“. Užijí si to tady hlavně zvídavé děti, pro které se pevnost Ananuri může stát báječným hřištěm.
Přidat komentář