• Menu
  • Menu

Dovolená na Ibize 4 – Nestopujte na dálnici

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Španělsko » Baleárské ostrovy » Ibiza » Dovolená na Ibize 4 – Nestopujte na dálnici

Ibiza (Ciutat d’Eivissa) – pláž Bossa

Je večer a jít na karaoke v Es Canar se nám nechce. Co se podívat o kousek dál. Napadla nás asi 7 km vzdálená  Santa Eulália. Možná by to šlo busem, ale to nemáme zjištěné a tak jdeme na stop. Už se stmívá, z Es Canar odjíždějí  většinou turisté z pláží, konečně nám zastavuje auto. Mladý muž, jmenuje se Thomas a pochází z Kolumbie. Nabízí nám, že nás sveze na pláž Bossa, kde to prý žije až do rána. Nevíme, kde to je, ale  zavrhujeme Eulálii a jedeme!

Cestou se dozvídáme, že Thomas je doktor na pohotovosti v hlavním městě. Povídáme si  o životě na ostrově, cesta ubíhá, venku se už setmělo a my jedeme poměrně dlouho, hlavně velká část vede po dálnici. No, to teda nevím jak se odstaneme zpátky.  Zastavuje nám na velkém parkovišti a ukazuje směr na pláž. To ještě netušíme, co nás čeká.

Hlavní město Ibiza parkoviště

Jdeme do prvního marketu a kupujeme si malé prosecco a vodu. Těšíme se na pláž. Zatím jsme na periférii města. Každou chvíli nám nad hlavami přelétne letadlo. Chvíli nevěřícně zíráme na oblohu než nám docvakne, že jsme blízko letiště a tedy v hlavním městě IBIZA!

Jdeme čím dál temnějšími místy a tam někde vzadu tušíme moře. Vůbec se nám to nelíbí a tak chceme dojít na pláž /jakoukoliv/ v klidu si vypít prosecco a pak se nějak dostat domů! Sem tam projede bus. Ocitáme se v 5. hvězdičkovém resortu. Hraje tu hudba /ale ne pro nás/, doufáme, že přes resort se dostaneme k moři. Opak je pravdou. Na konci resortu jsou vrata a tak se vracíme zpět,  až k místu, kde nás Thomas vyhodil. Na zastávce busu se snažíme zeptat, zda jede bus směr na Eulálii /při vyslovení Es Canar si všichni ťukají na hlavu/. Nasedáme na doporučený bus, který nás odveze na autobusové nádraží, odkud by měl jet bus do Eulálie. Hurá!

busem na autobusové nádraží

Dokonce jsme našly i jízdní řád a bus by měl jet každou chvíli!. Sedíme na lavičce, otevíráme si už zteplalé prosecco a čekáme a čekáme. Po půl hodině je jasné, že bus buď už jel anebo nejel a už nikdy nepojede!

na autobusáku

Sakra, co teď?  Taxíkem, stopem? Projdeme  pěšky několik kruhových objezdů a hledáme směr na Eulálii. Trochu magorky, připadá mi. Nohy už bolí, Gabče se udělaly na chodidlech obrovské puchýře a tak každý krok navíc bolí jako čert. Jsme kousek od nájezdu na dálnici, máme vztek , že jsme se vydaly na takovou nesmyslnou cestu. Jasně, že nám v tý rychlosti tady nikdo nezastaví. Jsme v úseku, kde je malé vybočení a zpomalovací pruh, tak jedině tady. Taky ne, sem tam projede taxík, ale obsazený. Konečně vidím zelený, mávnu. Uf, tak vyrážíme do Es Canar. Je po půlnoci, hele za 30 EUR až k hotelu, hurá!

No co, není každý den posvícení!

Pláž Bossa

Na Bossu jsme nedojely a přečetly si: nejznámější středisko na Ibize, které se pyšní krásnou pláží Playa d´en Bossa, která měří asi 3 km a na ni volně navazuje středisko Figueretas s vlastní pláží. Pláž je lemována hotely a promenádou s restauracemi, bary, kavárnami, obchody, butiky a obchůdky se suvenýry i nočními podniky a diskotékami. Do hlavního města Ibiza (Ibiza (Ciutat d’Eivissa) kam se večer sjíždějí turisté z celého ostrova, je to jen několik kilometrů, spojení je zajištěno pravidelnou autobusovou linkovou dopravou.

 

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.