• Menu
  • Menu

Dublin 2

dkasper

O’Connel – centrum Dublinu.

Dublin má většinu památek pohromadě na relativně malé ploše centra, takže jsme všude chodily pěšky. Vyrazily jsme přes most O’Connel Bridge, který vede přes největší místní řeku Liffey, na O’Connel Street. Široká O’Connel Street je centrem Dublinu a jeho historicky nejvýznamnější tepnou. Na jejím začátku jsme si všechny vyfotily památník osvoboditele Daniela O’Connela. Prošly jsme kolem pěkné historické budovy Hlavní pošty k Jehle (Spire). Jehla je 120 metrů vysoká plastika, která je symbolem boje proti heroinu. Základna Jehly má průměr 3 metry. Zkusily jsme s holkama Jehlu obejmout a povedlo se nám to. Při 7 lidech to nešlo, ale v 8 už to bylo naprosto v pohodě.

Kousek od Jehly jsme si fotily pomník Jamese Joyce. Seděl na něm bohužel nějaký bezdomovec, kterému se evidentně nechtělo vstávat, takže ho máme na všech fotkách. Další zastávkou byla St. Mary’s Pro-Cathedral – nejvýznamnější katolická katedrála v Dublinu. Na katedrále nás zaujalo hlavně 6 dórských sloupů na průčelí.

Potom jsme viděly sochu Parnella – nekorunového krále Irska, Rotundu Hospital – veřejnou nemocnici s viktoriánskou štukovou výzdobou a Gate Theatre. Další zastávkou byla zahrada Garden of Remembrance – bylo to tam moc pěkné, spousta květin a vodní nádrž. Nejzajímavější byla socha Lirovy děti, ty podle staré irské pověsti proměnila macecha v labutě. Potom jsme se začaly vracet k hostelu.

Cestou jsme se zastavily v budově Hlavní pošty. Byla hlavním stanem Velikonočního povstání v roce 1916. Hlavní pošta je nejvýznamnější symbol v dějinách irské nezávislosti a konají se před ní různé akce a protesty. My jsme si jenom prohlédly hlavní místnost s poštovními okénky. Anglickou vlajku, která má být za sklem, aby ji pořád někdo nepodpaloval, jsme tam hledaly marně.

Jehla
Jehla

Další zastávkou byla jídelna, kde jsme se naobědvaly. Potom jsme se šly ubytovat. Pokoj nás překvapil, nedá se říct, že mile. Oproti fotkám, co byly na internetu, byly jisté rozdíly. V pokoji byly 4 kovové palandy, 3 židle, 1 chabé světlo, žádné skříně. Bylo tam opravdu málo místa. Na podlaze byla spousta prachu, úklidu tam zřejmě moc nedali. K pokoji patřila miniaturní koupelna, ve které bylo také WC. Za těchto podmínek nás pobavila představa, jak se tam střídá 8 holek. Některé z nás radši chodily na WC k recepci. Objevil se také návrh, že bychom se raději neměly mýt vůbec. Nakonec se dohodlo, že část holek se bude mýt večer a část ráno. Jinak by se to časově nedalo stihnout.

Po nějaké době relaxace jsme vyrazily na další prohlídku města. Šly jsme do nedaleké Trinity College (kolej Nejsvětější trojice) – nejprestižnější irská univerzita. Rozhodly jsme se, že si zaplatíme komentovanou prohlídku (10 Eur). Průvodce byl mladý student, který některé účastnice zájezdu velmi zaujal. Průvodce mluvil dost rychle a říkal neskutečné množství informací. Byl trochu problém to vstřebat. Nejvíc nás zaujalo asi to, když komentoval svatebčany, které jsme na univerzitě viděly. Prý se na univerzitě mohou brát pouze její absolventi a to jen do 5 let po absolvování, je to dost prestižní záležitost. Obdivovaly jsme oblečení dam ze svatby, opravdu to mělo úroveň, to se u nás nevidí. Další zajímavostí bylo, když nám průvodce líčil, jaké koleje na univerzitě jsou a jaké jsou podmínky pro bydlení na nich. Jedna kolej je třeba konstruovaná tak, že kdo si chce odskočit, musí vyjít ven z domu a jít jiným vchodem do oné místnosti. Na další kolej se dostane jen ten, kdo umí irsky – málo Irů dnes umí irsky, tak je to těžké. Irové dnes mluví anglicky. Na závěr prohlídky jsme se šly podívat do Staré knihovny na Evangeliář z Kellsu – bylo to v ceně prohlídky. Je to největší atrakce univerzity, rukopis 4 evangelií se spoustou obrázků z roku 800. To úžasné jsou právě kresby, texty a skvostně zdobené iniciály každé kapitoly. V patře nad evangeliářem jsme se prošly dalším skvostem – Dlouhou síní. Škoda, že se tam nesmělo fotit. Síň má 65 metrů a je tam 200 000 nejstarších knih. Vypadalo to tam opravdu honosně.

Potom jsme fotili sochu Molly Malone. V průvodci o ní psali, že patří spolu s kodaňskou Malou mořskou vílou a bruselským čůrajícím chlapečkem mezi nejhloupější turistické atrakce Evropy.

Katčin bratr, který v Dublinu nějakou dobu byl, nám doporučil návštěvu jedné francouzské kavárny „Café en Seine“. Bylo to tam moc hezké, stylem to připomínalo vzdáleně kavárnu Slavia v Praze. Byly jsme nadšené. Káva tam stála 3 – 4 Eura.

Už se začalo stmívat, když jsme šly do parku St. Stephen’s Green. Parkem jsme se prošly sem a tam, vyfotily jsme si hlavní vchod Fusiliers‘ Arch (menší verze římského Titova oblouku), květinové záhony, jezírko, sochy, zahradu pro nevidomé, kde byly rostliny s popisky v Braillově písmu.

Fusiliers‘ Arch
Fusiliers‘ Arch

Prošly jsme si pěší zónu se spoustou obchodů na Grafton Street. Narazily jsme tam na nějaké pouliční představení. Černoch v tygrovaném oblečku proskakoval kruhy a podlézal menší a menší hrazdičku. Zajímavý akrobatický výkon.

Pak jsme už zamířily zpátky na hostel. Po odpočinku jsme vyrazily do nočního Dublinu. Katka měla od bratra tip na nějaký taneční klub ve vedlejší ulici, ale bylo tam zavřeno. Tak jsme šly dál do čtvrti Temple Bar. Tam to opravdu žilo, dobrá atmosféra. Jedna hospoda vedle druhé, spousta lidí. Na náměstí hrála nějaká skupina irskou hudbu, chvíli jsme je poslouchaly. Později si od nich holky koupily CD a zjistily, že na obale jsou česká jména. Takže tu zajímavou irskou hudbu hráli Češi.

U vstupu do hospody, do které jsme chtěly jít, stál chlápek, který kontroloval doklady. Nám všem uvěřil, že je nám víc než 18, i bez dokladů. Ve čtvrti Temple Bar jsme šly stylově do baru, co se jmenoval Temple Bar a byl na spoustě pohledů. Daly jsme si všechny samozřejmě pivo Guinness (5,20 Eur) a připily jsme na svatého Václava. V baru byla hlava na hlavě, daly jsme si jenom jedno pivo a šly jsme pryč. Polovina nás pak šla zpátky na hostel, druhá polovina ještě plánovala další bar, ale vrátily se jen o 20 – 30 minut později.

Spoluautor: Jana T.

cestopis následující den

cestopis předcházející den

dkasper
dkasper

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *