Mrtvé moře a Jeruzalem
Tentokrát jsem si musela přivstat, protože autobus odjížděl od hotelu už ve 2,30 hod. Na programu byl Izrael – koupání v Mrtvém moři a prohlídka Jeruzaléma. Z našeho hotelu jsem jela sama, ale během cesty na hranice jsme ještě pár lidí přibrali a přímo na hranicích jsme se pak spojili s lidmi, co bydleli v Sharm el Sheikhu, takže celkem nás bylo skoro 30. Před egyptsko – izraelskými hranicemi jsme museli všichni vysednout z autobusů, přejít hranice pěšky a na druhé straně nastoupit do jiného autobusu. Trochu jsem se toho obávala, protože naši podobný výlet absolvovali před pár lety a popisovali to dost děsivě – dvě hodiny ve frontě, ze které člověk nesměl udělat krok stranou, ani když chtěl vyhodit odpadky, protože na něho okamžitě začal řvát mladík se samopalem; namátkové velmi podrobné prohlídky batohů a šílené papírování. Dost často také testují, jestli cizinec nepřišel do styku se střelným prachem.
Můj zážitek byl díky bohu mnohem příjemnější. Na hranicích kromě naší skupinky nikdo nebyl, takže jsme plynule procházeli od kontroly ke kontrole. O tom, že by na nás někdo mířil samopalem, nemohla být řeč. Je fakt, že Egypťané milují vyplňování různých lejster a dávání razítek, ale aspoň v tom pase něco mám (jen za tuhle dovolenou 16 razítek). K hranicím jsme přijeli ve 4,15 hod. a v izraelském autobuse seděli asi 50 minut poté (pro zajímavost kurz eura k izraelskému šekelu byl 1EUR= 4,8 šekelu a celý výlet vyšel na 125 EUR).
Zhruba v 7,30 hod. jsme dojeli na první zastávku. Na hodinu jsme byli vypuštěni do Mrtvého moře. Prostředí sice nic moc – šlo vlastně o jeden velký obchod s kosmetikou z Mrtvého moře, kterým se prošlo do převlékáren a sprch, které měly své nejlepší časy dávno za sebou. Koupel v Mrtvém moři je však zážitek – jakmile se člověk položí na hladinu, nohy mu samy vylétnou nahoru. Doporučuje se, aby pobyt v moři netrval déle než 20 minut v kuse, a to jen 2x denně. Koncentrace soli je tak vysoká, že by delší pobyt mohl způsobit kožní problémy. Pro představu – slanost Mrtvého moře je cca 35%, zatímco např. Středozemní moře má slanost pouze 3,5%. Mrtvé moře má jen jediný přítok – řeku Jordán a žádný odtok. I tak se však strašně rychle vypařuje – 1m za rok. Mrtvé moře je nejníže položená vodní plocha na Zemi, leží 400 m pod úrovní hladiny moře. Rozloha Mrtvého moře je 1050 km2, jeho délka je 75 km, šířka se pohybuje mezi 3 až 18 km. Hloubka dosahuje až 365 metrů. Díky své nadmořské „nížce“ je tu další vrstva atmosféry, která filtruje určitou část ultrafialových paprsků, takže slunce nespaluje pokožku s takovou agresivitou, jak by se podle polohy zdálo. Tato dodatečná vrstva také zajišťuje větší množství kyslíku. U Mrtvého moře je ho o 10% více než ve velkých městech a o 5% více než v jiných mořských lázních.
V 8,30 hod. jsme se od Mrtvého moře vydali do Jeruzaléma. Cesta zabrala asi 1,5 hodiny. Po celou tu dobu nám úžasná průvodkyně vyprávěla příběhy z historie – škoda že nemám lepší paměť.
V Jeruzalému jsme nejprve zastavili na Olivetské hoře (někdy se jí říká i Olivová nebo arabsky Jebel al-Tur), odkud byl nádherný výhled na město (835 m.n.n). Od města je Olivetská hora oddělena údolím Kidron, na jejím západním úpatí se pak nachází Getsemanská zahrada. Jde o biblické místo, posvátné pro židy i křesťany. Podle židovské tradice na Olivetské hoře začne éra spasení. Ježíš zde pronesl proroctví o apokalyptické zkáze města a po Zmrtvýchvstání se naposledy objevil mezi lidmi.
Z Olivetské hory jsme sjeli dolů do Getsemanské zahrady. Podle Bible zde Ježíš bděl a modlil se tu noc, kdy byl zatčen a později ukřižován. Zahrada Getsemanská je prý místo, kde usnula Ježíšova Matka. Nachází se tam pravoslavný kostel, který skrývá prázdný hrob Panny Marie – není tam pochována. V zahradě se nachází olivovníky, z nichž nejstarší je prý starý 2.000 let.
Pak už nás autobus vysadil u Damašské brány – prý nejhezčí v Jeruzalémě. Spolu s průvodkyní jsme prošli křížovou cestou, kterou jsme se dostali až k Chrámu božího hrobu. Chrám leží na místě, které většina křesťanů uctívá jako Golgotu neboli horu Kalvárii, kde byl ukřižován Ježíš Kristus. Původně se místo Ježíšova ukřižování (jako místo poprav ) nacházelo za hradbami města Jeruzaléma. Když byly jeruzalémské hradby krátce poté rozšířeny Herodem Agrippou v letech 41-44, obehnaly i prostor nynějšího chrámu Božího hrobu. Po roce 135 Římané na tomto místě postavili chrámový komplex bohyně Afrodíté. Z původního kostela se zachovala pouze vnitřní okrouhlá část – rotunda, zvaná Anastasis („Zmrtvýchvstání“). V chrámu se věřící mohou poklonit u kamene, na němž byl Ježíš pomazán před uložením do hrobu, před oltářem, který stojí na místě, kde stál Ježíšův kříž, nebo u skály, skrz kterou protékala Ježíšova krev kanoucí z kříže. Uprostřed chrámu se nalézá kaple Božího hrobu, u níž prý obvykle stojí dlouhé fronty věřících, kteří zde čekají i několik hodin, aby mohli sestoupit do malé kaple s mramorovou náhrobní deskou (my měli asi štěstí, protože jsme stáli ve frontě 10minut). Počet lidí, kterým je dovoleno vstoupit, určuje přítomný zástupce jedné ze šesti církví (římskokatolická, řecká pravoslavná, arménská, koptská, syrská pravoslavná a etiopská), které společně chrám, rozdělený na sektory s přesností na centimetr, spravují. Klíče od chrámových dveří má již od 12.století v držení muslimská rodina, jejíž členové vždy ráno a večer chrám odemykají a zamykají.
Od Chrámu božího hrobu jsme se vydali směrem ke Zdi nářků, která je pozůstatkem západní části vnější hradby, která ke konci období druhého jeruzalémského Chrámu obklopovala Chrámovou horu. Dnes je to nejposvátnější místo Židů. Ke Zdi přichází mnoho (nejen židovských) poutníků z celého světa, aby zde vyslovili své modlitby (všichni muži musí mít na hlavě pokrývku, takže si, nemají-li vlastní, musí půjčit jarmulku). To bývá mnohdy provázeno zvykem, při kterém je modlitba napsaná na papírovém lístku vsunuta mezi kameny, z nichž je Zeď vybudována. Prý však stačí svou modlitbu do zdi pošeptat. No, já nic neriskovala a lísteček jsem radši napsala. Zeď je rozdělena na dvě části – napravo ženy, nalevo muži, jejichž část je minimálně 2x větší.
K Chrámové hoře není tak úplně jednoduché se dostat, protože nemuslimové to mají dovoleno pouze jednu hodinu odpoledne. U vstupu se stojí dlouhé fronty a ne vždy se za tu jednu hodinu dostane na všechny řada. Jako už po několikáté tento den jsem ocenila, že si asi většina lidí dala v tom horku oddech, protože jsme opět nemuseli stát vůbec nikde a okamžitě se na Chrámovou horu dostali. Jako už předtím v Chrámu božího hrobu jsme si i zde museli zakrýt dekolt, ramena a kolena.
Po prohlídce nejdůležitějších míst Jeruzaléma jsme zašli na společný oběd a pak dostali ještě na hodinu a půl volno. Já jsem se vrátila k Chrámu božího hrobu. Po cestě k němu jsem koupila pro holky malé křížky a v chrámu si je potom „posvětila“ – tak snad jim přinesou štěstí.
Z Jeruzaléma jsme odjížděli v 16 hodin a opět se zastavili u Mrtvého moře, ale tentokrát jen na nákup kosmetiky. Já zrovna velký nákupčí nejsem, takže jsem se ještě chvíli jen tak kochala.
Při přechodu hranic jsme všichni museli na otázku průvodkyně: “Má někdo zbraň?“ sborově zakřičet: “Ne.“, na základě čehož jsme byli vpuštěni do celního prostoru. Na hotel jsme dorazili ve 22.30 hod.
Přidat komentář