Ecuador, cesta do Otavalo, slavná indiánská tržnice městečko ve výšce 2550 metrů s necelými 30000 obyvateli. Historie trhů v Otavalu sahá až daleko před kulturu Inca. Na místním trhu se objevují rukodělné produkty ze širokého okolí a dokonce i z daleké Amazonie.
22.5.2010
Dnes je sobota a to je den, kdy je obrovský trh v Otavalo. Nejlepší je jet tam brzo ráno a tak je budíček už v půl 6. Uvařily jsme si kávu do kelímku na zuby a v 7 hodin vyrážíme. Podle našeho chytrého průvodce na Main terminál. Hodinu hledáme , ale byl zrušený. Dvakrát přestupujeme a dostáváme se nakonec taxíkem na Carcelon, kupujeme lístky na bus turistikoa při vstupu na terminál platíme další peníze, poplatek za vstup. Usadily jsme se a přišla nějaká stará indiánka, že chce sedět na našem místě. Přesadili nás hned za řidiče, kde nebyl výhled z okna. Docela mě to naštvalo, nerada cestuji, když nevidím z okénka krajinu.
Teď je 8,15 a pojedeme 2 hodiny. V bus turistiko, nebyl ani jediný turista. Máme jet cca 2 hodiny. Každou chvilku řidič staví mimo zastávky, lidi vystupují a nastupují, prodavači občerstvení stále něco nabízejí. Neodolaly jsme a koupily si sladké tyčinky a sušené banány. Vedle mě přes uličku sedí míšenka (černoška-indiánka) a krmí děsně špinavé dítě, pak otevře okno a všechny odpadky vyhazuje z okna. Málem jsme s Jankou omdlely. Pak jsme to viděly mnohokrát. Ekologie sem ještě nedorazila. Nikde není žádné značení, nikdo nám nic neřekl, do žádného městečka bus nezajel a my se rukama domlouvaly, kde že je to Otavalo. No už dávno jsme ho přejely. Řidič zastavil, mávl na protější autobus a konečně jsme v Otavalo. Hurá , tržnici jsme našly. Tržnice je dost organizovaná, mají stánky, ale naštěstí ne všichni.
Chci si koupit obrázek, ale ten jsem nenašla. Všude bylo to samé a hlavně jsem hledala cocu. To ale bylo překvapení, když mi řekli, že je v Ecuadoru ilegální. Byla jsem v šoku, je to jako Čechům zakázat pivo. Nakonec jsem ji u jedné babky koupila. Je jemnější a drobnější než v Peru, ale chutnala stejně. Ještě jsem si koupila pepito, ovoce, ale tady mu říkají granáto, nebo granete. Moc jsem fotila a užívala si ty krásné tradiční oblečení z různých vesniček. Zašly jsme do pěkné restaurace, daly si oběd a pití. Hrála tu moc pěkná hudba. Obsluha uměla anglicky a já se zeptala, co je to za muziku. Autorem byl mladý indián , co nám vařil. Koupila jsem si 3 CD za 10 $ , daly jsme s ním řeč a poradil nám se ještě podívat na Cascada de Peguche.
Přidat komentář