Quezon
Naši cestu na jih ostrova začínáme městem Quezon. Je docela problém získat nějaké konkrétní informace, ani místní nic moc nevědí, reakce na našem ubytování byla – a nemáte strach ? Jedná se přitom o zhruba 4 hodinový přesun napříč ostrovem, směrem na jih. V dobrém rozmaru vyrážíme kolem osmé z našeho ubytování a během chvilky se nacpeme do nejbližšího minibusu, který má na boku napsanou konečnou stanici autobusové nádraží. Situace je trochu komplikovaná tím, že našimi batohy a námi samotnými zabereme víc jak třetinu ložné plochy, vypadá to ale, že řidiči to nevadí a asi po hodinovém utrpení dojíždíme na autobusové nádraží.
Autobusové nádraží
V podstatě se jedná o více či méně vybetonovanou plochu plnou autobusů, vanů a jeepney, obkrouženou stánky se vším možným – vývařovny, stánky s ovocem, lacinou elektronikou, drogerií apod. Vše si nějak žije svým životem a námi nepochopenou logikou, hlavní ale je, že prakticky ihned, za pomoci místních, nasedáme do středně velkého staršího autobusu, vyslechneme poblouzněné kázání náboženského pomatence a jedeme. Ihned po opuštění PP registrujeme, že kvalita silnice se prudce zhoršuje, sem tam poskakujeme po výtlucích a intenzita dopravy se snižuje. Jako bychom opravdu překročili imaginární linii, rozdělující ostrov na bohatší a nuznější polovinu. Cesta zabrala asi 4 hodiny, jedeme podél pobřeží a pak stoupáme do kopců, okolí je nádherné. Na střídačku poklimbáváme a snažíme se orientovat v prostoru.
Quezon, hrncovny
A najednou jsme v Quezonu, konečná je zdejší autobusové nádraží. Jsme jediní cizinci, stojíme na prašné udusané ploše a jsme za atrakci. Rozpaky řešíme tím, že se jdeme najíst do nejbližší vývařovny – hrncovny. Pokud cestujete na filipínské ostrovy a těšíte se na vybrané pouliční exotické lahůdky, jaké nabízí třeba Vietnam nebo Thajsko, budete zklamaní, hodně zklamaní. Pouliční Grande cuisine ve filipínském podání nabízí především úpravu „adobo“, což v základu obnáší ocet a sojovou omáčku, ve kterých se pak upravují různé druhy masa, nasekaného s kostmi, tak jak přijdou sekáčku pod ostří. Ale abych jen nepomlouval, najdou se výjimky…jen mě teď nic moc nenapadá… (oblíbené jsou grilované kuřecí pařátky, grilovaná kuřecí střívka a vrcholem všeho je ještě ve vajíčku vařený nedovyvinutý kachní zárodek). Samozřejmě jiná liga jsou restaurace zaměřené na turisty. Já především popisuji pouliční jídelny (hrncovny), kde se stravují prakticky všichni Filipínci a kde jsme se, po většinu času, stravovali i my, jiné možnosti ani nebyly. Ještě proč hrncovny? Každá jídelna se prezentuje pultem s vyskládanými velkými hliníkovými kastroly s pokličkami. Jdete a vybíráte a vše je pak korunováno kydancem lehce rozvařené rýže (sticky rice). Samozřejmě všude platí – hlad je nejlepší kuchař.
Tabon Village Resort ?
Do Quezonu jsme jeli především navštívit a prozkoumat jeskynní komplex – Tabon caves. Ten se nachází na Lipuunt point, kam se nejsnáze dostanete lodí z Quezonu. Ví se o 219 jeskyních, přičemž prozkoumaných jich je asi jen 29. Nejznámější nález pak jsou lidské kosterní pozůstatky staré 22 000 let ! Abych ale nepředbíhal, během jídla se snažíme sehnat ubytování, chceme být u moře a vytypován máme resort s názvem Tabon Village Resort, který jsme si vygooglili ještě před odletem na Palawan. Docela nás zaráží, že místní o rezortu v podstatě nevědí a reagují až po velké diskuzi mezi sebou. Bereme si dva tricykly, souhlasíme s docela vysokou cenou – je to prý daleko a zpátky žádné cestující neseženou. Jedeme opravdu docela dlouho, sjíždíme ze silnice a pokračujeme lesní cestou, kde by měl problém i každý terénní vůz. Přijíždíme na pobřeží a před námi stojí v podstatě trosky kdysi fungujícího rezortu. Pár chatek na pobřeží je zarostlých džunglí, hlavní budova na kůlech na pobřeží vypadá, jako by přežila malé tsunami. Nikde nikdo, místo je evidentně opuštěné už hodně dlouhou dobu. Od místního se pak dozvídáme, že majitel neměl hosty a tak odjel pracovat někam do zahraničí, nebo onemocněl…
Villa Esperanza
Místní nám pak doporučují ubytování ve Villa Esperanza, což je také malý rezort, hned na okraji Quezonu. Tam také strávíme následující dvě noci. Rezort se skládá z hlavní budovy s jídelnou a několika primitivně zařízených chatek, některé jsou vybavené rachotící klimatizací, kterou musíte na noc vypínat, aby jste se vyspali, sprchování je řešené poléváním vodou ze džberu.
Výlety
Pro případné návštěvníky, Quezon sám o sobě není moc hezké městečko. Známý je především jeskynním komplexem Tabon caves, a jako další jsme zjistili možnost výletu do okolí, jedno i vícedenní, my jsme si naplánovali jednodenní výlet do krajiny, na Devils Peak. Výlet však nikdo v podstatě nenabízí, až po vyptávání v „turistické kanceláři“, kde jsme si zajišťovali výlet do jeskyní, nám slíbili sehnat průvodce s tricyklem. Obvyklé to však evidentně není, lidé přijíždí především kvůli jeskyním a to jednodenním výletem z Puerto Princesa. Quezon sice leží na pobřeží, nejsou tam však žádné pláže, ani jiné možnosti koupání, při odlivu je vidět ploché skalnaté podloží, na kterém řádí sběrači měkkýšů.
Tabon caves
Dostat se k jeskyním, je docela zdlouhavý proces – nejprve navštívíte malou turistickou oficínu u autobusového nádraží, tam vás zaregistrují a s papírkem v ruce vás pošlou přes celé město do místního muzea, které je celé věnované průzkumu jeskyní, tam vás také zaregistrují, pustí vám videoprojekci o jeskyních a jejich průzkumu a pak jdete s permitem zpátky do kanceláře, kde zaplatíte a kde vám následně zorganizují loď na přeplutí zálivu k jeskyním…uff…ještě, že cesta mezi turistickou oficínou a muzeem vede přes místní tržnici, kterou určitě nesmíte minout, zvlášť sekce s rybím a masným trhem je pastva pro oči a čichové buňky.
K jeskyním přeplouváme na typické malé loďce s vahadly, v přístavu nejsou žádné schůdky a tak nastoupit do loďky je docela zábava. Plavba trvá asi půl hodiny. Tabon caves je v podstatě obrovská, členitá homole, provrtaná jeskyněmi jako ementál. Aby jste se k té malé, zprovozněné části z nich dostali, je potřeba překonat asi 1500 schodů. Ihned po přistání přichází průvodce, který nás provází. Na nohou má žabky, je mu přes 70 a skáče před námi jako kamzík. Je tropické vedro, obrovská vzdušná vlhkost a my lapáme po dechu. Prolézáme asi 7 zpřístupněných jeskyní, je to opravdu paráda. Máme sebou čelovky a baterky a prolézáme i nejzazší kouty jeskyní. Průvodce nás pouští i za provazy se zakázanými archeologickými zónami a tak si to docela užíváme. Tedy aspoň já s Vítem, Věra postává v ústí jeskyní a vymýšlí si něco o klaustrofobii. Některé jeskyně prochází skrze celý masiv a měří i několik kilometrů. Zpátky scházíme jinou cestou a zpět k lodi se brodíme podél pobřeží.
Výlet se šnorchlováním
Kromě jeskynního komplexu jsme si domluvili i šnorchlovací výlet u ostrůvků, které jsou v okolí. Jsme však docela zklamaní, lokality jsou hlavně travnaté, takže šnorchlování nic moc…Musím podotknout, že z Čech si sebou vezeme brýle, šnorchly a bazénové ploutve, ty docela příjemně vyztužují zádovou část batohů.. Při návratu k pobřeží se začíná kazit počasí, začíná foukat a objevují se těžké dešťové mraky. Tak tak jsme se stihli vrátit do rezortu. Počasí se definitivně pokazilo a začal typický tropický déšť, což znamená horko a vlhko, vlhké máte oblečení, batoh, zkrátka všechno. Zjišťujeme si předpověď počasí a ta není nic moc, pršet má několik dní. Na náladě nám to nepřidává a představa, že bychom měli trávit čas v Quezonu se nám vůbec nelíbí. Operativně se rozhodujeme, rušíme náš výlet do okolí Quezonu, využíváme chvilky kdy neprší, přesouváme se na autobusové nádraží a chytáme autobus, naším dalším cílem je město Narra, s několika zajímavými lákadly.
Přidat komentář