• Menu
  • Menu

Filipíny 6

Ráno mě ve 3.30 hod. vzbudily kapky deště, takže jsem se přesunula do chatičky. Jak se ukázalo, přestalo pršet hned poté, co jsem zalezla. Za další tři hodinky už vstali i všichni ostatní a zašli jsme na snídani.

Jirka s Honzou se šli opět potápět, my ostatní se slunili na pláži. V poledne, když se kluci vrátili, jsme si vypůjčili motorky a vyrazili na prozkoumání ostrova. Mimo jiné jsme navštívili i místní školu. Když jsme před školním dvorem zastavili, všechny děti se nahrnuly k plotu, ale když jsme vešli dovnitř, uprchly se smíchem zpátky do tříd. Za chvilku se všechny osmělily a ukázaly nám, jak to ve filipínských školách vypadá. Chvíli jsme si povídali i s paní učitelkou a zjistili tak, že školní docházka je povinná, začíná v 6 letech a trvá 6 let – základní škola a 6 let – střední škola. Ve třídě je vždy cca 30 dětí.

Po návštěvě školy jsme se stavili v Lazi na oběd (moc mi chutnal hlavně lilek připravený jako bramborák). Tady jsem se prý stala pravou motorkářkou, protože jsem si spálila holeň o výfuk a vytetovala si tam tak na dlouho pořádnou skvrnu.

Z Lazi jsme přejeli ke kaskádovitým vodopádům Cambughay. Všichni jsme se vykoupali, někdo si zaskákal na liáně nebo prozkoumal jeskyni za vodopádem. Cesty na Siquijoru byly někdy krásné asfaltové, jindy jen prašné, plné děr, což se stalo osudným i Janě. Zbyněk v jednom kopci postavil motorku na zadní a Janu vyklopil. Naštěstí se nic vážného nestalo, pouze rozbili zadní světlo, což je pak stálo 900,-Kč.

vodopády Cambughay
vodopády Cambughay

 

Další zastávkou byla největší hora Siquijoru – Mount Bandila. Někteří říkají, že měří 557 m.n.m., jiní že 628 m.n.m. Okolí hory bylo však hodně poničeno po ničivém tajfunu, takže původně asi pěkná pikniková oblast byla teď jen důkazem ničivé síly Matky přírody.

Z hor jsme sjeli do hlavního města ostrova Siquijor. Jana se Zbyňkem se vrátili do hotelu, my ostatní jsme si dali k večeři grilované kuře a nakoupili zásoby tekutin. Do hotelu jsme přijeli už za tmy kolem půl osmé. Do třech hodin do rána jsme seděli před chatičkou, popíjeli, hráli karty, někteří se šli ještě v noci vykoupat.

Snídani jsme si dali na hotelu, zabalili si věci a poflakovali se kolem bazénu a pláže. Odvoz vanem do přístaviště jsme měli domluvený na 13.30 hod., takže nebylo kam spěchat. V přístavišti jsme sice zjistili, že máme lístky na jména lidí, které vůbec neznáme, ale nikdo to nekontroloval, takže jsme se do lodi společnosti Oceanjet v pohodě dostali. S našimi jmény měli občas místní problém. Jirkovi na hotelu Coco Grove začali říkat Jerry, což se hodilo, protože pak mohli říkat, že Tom a Jerry jdou. Tomáš Zoufalý byl přejmenovaný na Loufals apod.

Loď vyplula na čas ve 14.30 hod. a byla to opět jízda, kterou bych opakovat nemusela – velké houpání a zima jako v mrazáku. Po zastávce na nějakém menším ostrově a na Boholu jsme ve 20 hod. dorazili zpátky na Cebu. Taxíkem jsme popojeli kousek do našeho starého známého Cebu Century hotelu, který jsme si rezervovali už při naší minulé návštěvě. Po večeři jsme se ještě zašli podívat ke kostelu Santo Niňo a na místní trh.

na Siquijoru
na Siquijoru

Check-out z hotelu byl v 7,30 hod. a pak už hurá taxíkem na letiště, kde jsme si dali snídani. Se společností Cebu Pacifik jsme v 9,50 hod. odletěli do Puerto Princesa na ostrově Palawan, kde jsme přistáli v 11 hod.

Já s Veronikou jsme měly v plánu v Puerto Princesa zůstat, zatímco ostatní chtěli jet ještě ten den na sever ostrova do El Nida, protože měli o dva dny více času než my. Domluvili jsem se proto, že my dvě se ubytujeme v Manny´s Guesthouse, ostatní si u nás nechají zavazadla a pokusí se zajistit noční přejezd do El Nida.

Do hotelu jsme se nechali odvézt tricykly. Majitelka ubytování byla moc příjemná paní a když zjistila, že ostatní shání van, nabídla jim služby svého manžela. Nám s Veronikou bohužel oznámila, že nemá smysl jet na podzemní řeku do Sabangu, protože je na další 4 dny plně vytížena kapacita a nedostaneme se tam. V okolí Puerto Princesa  prý kromě island hopingu v Honda Bay nic zajímavého není. Po získání informací jsme tak přehodnotily svoje původní plány a rozhodly jsme se, že do toho El Nida přece jen vyrazíme.

S majitelkou hotelu tedy bylo domluveno, že si necháme jeden pokoj, abychom kam měli dát batohy a v jednu v noci, že nás její manžel odveze na sever Palawanu.

Siquijor
Siquijor

Venku bylo krásně, takže jsme si nechali doporučit nejbližší pláž. Tricyklem jsme se přesunuli na Pristine beach. Zrovna byl velký odliv, takže byla daleko do moře mělčina, což zapříčinilo, že voda měla 35°C. Váleli jsme celý den v mořském bahýnku, popíjeli pivo a došlo i na koulování. Pokud někdo nechtěl být moři, usadil se v dřevěných chatičkách na pláži.

Do města jsme se vrátili až v 19,30 hod. a nechali se vysadit v centru na večeři. Jirka si dal hodně zajímavou kuřecí polévku servírovanou v kokosovém ořechu. Po večeři jsme pěšky došli k hotelu, vykoupali se, přebalili věci a na pár hodin si ustlali všude možně po chodbách a lavičkách hostelu.

Foto: Miloš Šálek

cestopis následující den

cestopis předcházející den

 

Simona

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *