Protože jsme už dlouho nebyli na americkém kontinentu, chtěla jsem tentokrát navštívit některou ze zemí v této části světa. V září jsme se proto rozhodli pro Guatemalu s tím, že na pár dnů zavítáme i do Belize. Z různých informací na internetu se mi zdálo, že tyhle země mají turistům co nabídnout, protože jsou hodně různorodé a na každém kousku najdete něco úplně jiného. A nebyla jsem zklamaná. Na jednom místě jsme spali maximálně dvě noci a pak se pokaždé přesunuli o kus dál. V jedné části byly sopky, jinde mayské pyramidy, o kus dál řeky nebo jeskyně. Náročnější to bylo občas s přesuny, protože vzdálenosti jsou tady celkem velké … větším problémem však kolikrát byla kvalita silnic, která neumožňovala rychlou jízdu. Jednou jsme využili leteckého přesunu, abychom ušetřili celý den nebo noc v autobuse.
Cena letenky nebyla úplně nejnižší. V předchozích letech se letenky daly koupit pod 15 tisíc, ale letos se pod 20 tisíc prostě sehnat nedaly. A to navíc nezahrnovala tato částka ani zavazadla. Nakonec Miloš s Martinem letěli jedním letadlem přes Paříž a Panama City a já s Lubošem druhým letadlem přes Frankfurt a New York. Nazpátek to kluci měli přes Mexiko a Amsterdam a my přes Houston a Frankfurt. Ačkoli šlo o úplně jiné letecké spojení, přilétli jsme do Guatemala City 10 minut po sobě a nazpátek odlétali se stejnou minimální prodlevou, takže nás to nikoho neomezovalo.
Víza nejsou do Guatemaly ani Belize nutná, pouze v Belize jsme platili při odjezdu výstupní taxu 20 USD. Protože my s Lubošem jsme letěli přes USA, museli jsme si zařídit ESTU, což bylo vyřízeno on-line za pár minut za částku 2.000,- Kč.
Počasí nás opět nezradilo. Celou dobu bylo teplo, ale ne vedro, takže na cestování ideální podmínky. Nahoře ve Flores bylo tepleji a maličko vlhko, ale opravdu jen nepatrně ve srovnání s asijskou prádelnou. Dvakrát jsme trochu zmokli a pak asi 3x pršelo přes noc.
Všichni, se kterými jsme přišli do styku, byli moc milí. V Guatemale se v některých oblastech nedalo obejít bez španělštiny, protože tam lidi prostě anglicky vůbec nemluvili. Naštěstí moje chatrné základy stačily na to, abychom si domluvili to, co jsme potřebovali. V Belize se naopak španělština vůbec nepoužívá a všichni mluví anglicky. Turistů tady bylo pomálu – i na takové památce, jako je Tikal, jich bylo jen pár. Za celou dobu jsme nepotkali jediného Čecha, pouze nás jednou přišla pozdravit ke stolu holčina, jejíž rodiče emigrovali – ona se narodila už v Rakousku, ale pak se přestěhovali do USA. Mluvila sice s přízvukem, ale jinak bezva češtinou. Nejvíc turistů bylo z USA, Německa a Holandska.
Dopravu jsme řešili různě. Kromě jednoho vnitrostátního přeletu jsme se přesunovali místními autobusy (chickenbusy), turistickými minibusy, lodí, tuktukem a v oblasti kolem Guatemala City vycházel velmi výhodně i uber. V Belize uber provozovaný bohužel není.
Ceny v Guatemale a Belize jsou cca na úrovni ČR. Ubytování jsme měli za cenu od 150,- Kč do 800,-Kč/osoba. V restauracích si automaticky přičítali k účtu ještě 10%, takže další spropitné jsme už většinou neplatili. Je pravda, že jsme tak úplně nešetřili, tj. jídlo a bydlení by se dali v případě nutnosti pořídit i levněji. Platí se tady měnou zvanou quetzal a kurz je cca 3GTO = 1,-Kč. V Belize se platí belizskými dolary, ale v pohodě berou i ty americké (1 USD = 2 BZD, tj. 1BZD = 11,50Kč).
Jídlo nám moc chutnalo, je hodně podobné mexické kuchyni, tj. různé tacos, burritos apod. Když jsme byli u moře, ochutnali jsme i mořské plody. Ke snídani bylo vždycky ovoce, často omelety, palačinky. Typickou přílohou je rýže s fazolemi.
Přidat komentář