Lago Atitlán
Odlet z Prahy jsme s Lubošem měli v 10:45 hod., přičemž Miloš s Martinem byli tou dobou už cca 3 hodiny na cestě. Do Frankfurtu jsme letěli s Lufthansou, která cestu kooperovala s United. Cesta do Německa trvala asi hodinu a poté, co jsme si dali v letištní hospůdce „wurst“, odletěli jsme ve 13:20 hod. do New Yorku. Tam jsme přistáli po 8,5 hodinách a hodinky v té chvíli ukazovaly o šest hodin méně než v ČR.
Na letišti Newark jsme si museli vyzvednout zavazadla a znovu se odbavit. Znamenalo to projít celkem dlouhou procedurou, při které jsme nejprve vstoupili do USA a následně se zase odbavili, ale měli jsme dost času, tak nám to zase až tak nevadilo. Na letišti nás zaujalo, že v každé hospodě (a že jich tady bylo požehnaně) měli na stolech u každého místa tablet na objednávání jídla.
Tequila Sunrise B&B
V 18:30 hod. jsme vzlétli a čekal nás poslední úsek cesty do Guatemala City, kam jsme se dostali ve 23:15 hod. (časový posun oproti ČR je minus 7 hodin). Na letišti jsme se rychle našli s Milošem a Martinem, kteří přistáli před pár minutami. Do hotelu Tequila Sunrise B&B, který jsme měli zamluvený již z Čech, jsme se dostali uberem. Měli jsme zamluvený 4 lůžkový mini pokoj bez příslušenství (55 Q/osoba) ve 4. distriktu. Ubytování bylo celkem fajn, až na kravál z letadel, která nad hotelem občas přelétla.
Snídani, která byla zcela výjimečně v ceně ubytování, jsme dostali na terase – lívance s ovocem. Z terasy jsme také poprvé zahlédli v dáli sopky. Po snídani jsme zašli do města do banky vyměnit si peníze. Výměna zabrala celkem hodně času a každému vyměnili jen 300 USD. Zaujalo nás, že tam nemají přepážky, ale lidé vždy u automatu zavolali úředníkovi do kanceláře, dohodli se s ním na tom, co potřebují, a dokumenty nebo peníze si pak poslali v potrubní poště. Asi je to proto, že o Guatemala City se říká, že je to hodně nebezpečné město, tudíž jde o opatření proti případnému přepadení. Nám se žádná nepříjemnost nestala, ale je pravda, že jsme několikrát byli na možnost přepadení upozorněni. Všude, i u obyčejných obchodů s potravinami, stála vždy ostraha s puškami.
San Pedro
Shuttle do Panajachelu domluvený již předchozí večer na recepci hotelu (25 USD/osoba) přijel v 11:00 hodin. Spolu s dalšími turisty jsme nejdřív jeli 1,5 hodiny do Antiguy, kde nás shuttle vyložil a my čekali cca 20 minut na další shuttle do Panajachelu (cesta cca 2,5 hodiny). V Panachajelu jsme hned nastoupili na loď do San Pedra(25Q/osoba, 20 minut), kde jsme měli zamluvené ubytování na další dvě noci. Po cestě k hotelu jsme se půl hodiny zdrželi tím, že Miloš kupoval místní simku do telefonu, která stejně moc nefungovala. Pak jsme se již ubytovali v hezkém hotelu Mikaso přímo u břehu jezera (300Q/2 noci/osoba). Na večeři jsme zašli do městečka – moc jsme si pochutnali na velkých porcích. Sice nám skoro všechno přinesli jinak, než jsme si objednali, ale bylo to dobré a při placení nám toho polovinu nezapočítali. Pak jsme si už jen dali drink v hotelu, při kterém jsme probrali, jaké výlety v této oblasti uděláme. Měla jsem původně v plánu jít na trek na sopku San Pedro, ale v místních agenturách (je jich tady spousta) nám řekli, že tenhle výlet je zrušený kvůli banditům, kteří přepadávají turisty. V některých agenturách by nás sice vzali, ale muselo by se vyjít ve 4 hod. ráno a stejně bychom se nedostali až na vršek.
Výlety
Hned ráno jsme se na recepci hotelu sešli s místním organizátorem výletů Nikem a domluvili jsme si s ním výlety na druhý den. Protože se tvářil, že mluví jen španělsky, dohadovali jsme vše lámanou španělštinou. Dost nás překvapilo, když jsme se s ním viděli ještě odpoledne a on se začal bavit velice slušnou angličtinou. Tak aspoň jsem trochu potrénovala. Já s Lubošem jsme si vybrali výlet na východ slunce na jezerem (20USD/osoba) a kluci výpravu za ptáky, protože Miloš chtěl vidět a vyfotit místního národního ptáka – quetzala. Protože výlet kluků začínal o několik hodin později než ten náš a my bychom na ně pak stejně ještě dlouho čekali, rozhodli jsme se, že si dáme navíc ještě coffee tour (20USD/osoba).
Na jezeře Atitlán
Po snídani jsme vyrazili do jedné z agentur a pronajali si loďku, která nás měla celý den vozit po jezeře Atitlán(750Q/loď) s tím, že nám průvodce zastaví u několika městeček na břehu jezera. Na loď jsme čekali víc jak půl hodiny, tak jsme se zatím občerstvovali řepným smoothies. Lago Atitlán je považováno za jedno z nejkrásnějších na světě a jde vlastně o propadlý vrchol sopky, místy hluboký až 320m. Kolem jezera jsou další tři vulkány – San Pedro, Tolimán a Atitlán. Na břehu jezera leží 12 vesniček.
Jako první jsme navštívili vesničku San Antonio Palopo. Martin si v jedné tkalcovské dílně koupil šátky a pak jsme vylezli k místnímu kostelíku, před kterým stál vysoký umělohmotný vánoční stromek. Chvíli jsme tady lelkovali, Martin si koupil ještě halenu a pak jsme se po hodince vrátili k lodi. Pokračovali jsme do Santiago Atitlán. Přímo z přístaviště se do kopce vinula ulice plná krámků, my jsme však zakotvili v místní kavárně. Dalším městečkem bylo San Marcos La Laguna, které bylo stejně jako „naše“ San Pedro plné hipísáků. Opět jsme si prohlédli kostelík, před kterým stála další varianta vánočního stromečku, a pak si dali oběd.
Posledním navštíveným městem bylo San Juan La Laguna, kde se nám kostelík líbil nejvíc, protože byl z hnědobílých cihliček. Pak jsme se už vrátili do San Pedra a abychom těch kostelů neměli málo, vyškrábali jsme se do kopce k místnímu baptistickému kostelu. Vevnitř to nebylo nic moc – spíš to vypadalo jako přednáškový sál, ale ze střechy jsme mohli pozorovat západ slunce. Večeři jsme si tentokrát dali na hotelu a za zády nám pro změnu blikal vánoční stromeček.
Přidat komentář