Belize, ostrov San Pedro – loučení, nejdražší internet světa a zpáteční lístek na nic…
Vstávám brzy. Chci vidět východ Slunce ! Bohužel jsou mraky.
Odpočíváme u hotelu a opalujeme se. Vypadáme legračně, černé ruce, obličeje a opálené pásky od sandálů. Jinak jsme bílé jako sníh. Ve 12 hodin se jdeme schovat domů a přepíráme, rovnáme si věci. Píšu domů pohledy, tady údajně dobře funguje pošta. Odpoledne jdeme do městečka. Chceme koupit nějaké dárečky. Mají tu místní rum a pálivé tekuté koření z papriček.
Zítra se vracíme do Mexika. Jdeme zjistit, kdy nám to jede. Bylo nám řečeno, že se nevracíme do Belize City, ale jedeme lodí do Chetumalu. Takže jsme zjistily, že jsme vyhodily peníze za zpáteční lístky na loď.
Jana jde na internet a já si jdu na chvilku lehnout. Jen co zavřu oči, Američan mi huláká pod oknem. Pustila jsem ho na chvilku dál. Je celý spálený od slunka. Naštěstí brzo odešel a na chvilku jsem si mohla lehnout.
Jana zaplatila snad nejdražší internet v životě. Za půl hodiny dva dolary.
Jdeme spát už v kolem deváté.
6.4.
Buzení v 5, 30. Zabalíme a jdeme si udělat ještě pár posledních fotek před odjezdem.
Nastupujeme na loď a hodinu jedeme na ostrov San Pedro. Půl ostrova patří Belize a druhá Mexiku. Vyplníme papíry, zaplatíme každá 4 dolary výstupní poplatek, razítko do pasu a už jsme zpět na lodi směr Chetumal, což jsou další dvě hodiny. Je tu jen pár lidí. Janka si lehla na sedačky a spala. Je to neuvěřitelné, jak dokáže všude usnout. Nárazy lodí na vlny jsou jako mlátička a ona si spí. V Chetumalu vystoupíme a musíme dát před sebe všechna zavazadla a policie s vlčákem očuchává naše bágly. Vybrali si jedinou Janku a prohlédli ji bágl.
Jsme v Chetumalu a jedem taxíkem na nádraží ADO, kde si musíme koupit lístky na bus na Playa del Carmen. My by jsme tam snad ani nejely, ale máme namířeno do Cancúnu a je to dlouhá štreka. Bereme to spíše jako mezipřistání. Vybrala jsem z ATM peníze a zaplatila jízdenky. Karty neberou. Daly jsme si housku v bufetu, pití a nastupujeme do busu. Budeme na cestě necelých pět hodin. Po cestě jsou hotely jako v Las Vegas. Tady se Američani tedy vyřádili. Autobus je skoro jako letadlo, voda a sušenka, připoutat, TV, klima. Jak řekla Janka, mám pocit, že budeme vzlétat. Myslím, že jsem usnula, protože cesta nějak rychle utekla, ale byla nám zima. Po těch vedrech, to byl šok pro organismus.
Jen jsme sem přijely, už jsem to tu nesnášela a byla jsem pěkně rozmrzelá. Rozeřvaný turisti, obrovské hotely a draho. Ceny jen v dolarech. Byly jsme unavený, bylo vedro, všude moc lidí a nemohly jsme sehnat hotel za nějakou rozumnou cenu. Už jsem měla chuť odjet, ale nakonec jsme našly v trochu zapadlé ulici hotel. Play del Carma. Chtěli zaplatit víc, ale nějak jsme to ukecaly a dostaly 83 dolarů na noc. Jsme v přízemí, máme venku posezení, varnou konvici a vodu. Je tu klima a bazének.
Vybalíme a jdeme na pláž, dokonce jsme dostaly i ručníky. Zašly jsme si na luxusní večeři. S limetkovou polévkou – Sopa de lima , Janka tomatovou,ovoce a tortillu s masem.
Šly jsme se ještě projít po okolí, koupily si pivo do hotelu a šly spát v neuvěřitelných půl
Přidat komentář