Budíček ve 3:30 hod. nebyl nic moc, ale nedalo se nic dělat, když jsme měli s průvodcem sraz už ve 3:45 hod. Naštěstí nás vyzvedl v hotelu, tak jsme nemuseli nikde sami bloudit. Provedl nás městem až k chickenbusu. Chickenbusy jsou staré americké autobusy pestrobarevně pomalované a jméno jim kdysi dali turisté, kteří byli překvapení, když viděli místní obyvatele, jak jedou autobusem na trh a na klíně mají slepice a kuřata. Pojem se ujal a používají ho všichni.
Nariz del Indio
Do vesnice San Pablo jsme dojeli cca po 1 hodině a 15 minutách, protože šlo o běžnou místní linku a autobus tak stavěl na každém rohu. Poté, co jsme vystoupili z autobusu, nás čekal půlhodinový výstup na „Nos Indiána“ (Nariz del Indio). Na vrcholku měli místní průvodci rozdělaný oheň, na kterém nám uvařili kávu. Bylo tady cca 30 lidí, ale nám průvodce poradil, ať sejdeme o pár metrů níž a usadíme se na malé skalce. Byl to dobrý tip, protože odtud byl skvělý výhled a hlavně jsme tam byli úplně sami. Na východ jsme si počkali do 6:35 hod. Čekání nám zkracovalo pozorování aktivní sopky Fuego, která čas od času chrlila lávu nebo kouřila.
V 7:15 hod. jsme se vydali zpátky pod kopec a minivanem se vrátili do San Pedra – tentokrát nám cesta zabrala jen 0,5 hodiny. V hotelu jsme si dali snídani, která tento den byla servírována jako bufet all you can eat. Zabalili jsme si věci, batohy nechali na recepci a v 9 hod. vyrazili na další výlet – coffee tour. Šel s námi stejný průvodce, což bylo fajn, protože byl pro svoji práci zapálený a uměl dobře anglicky. Říkal nám, že kolem jezera žijí tři skupiny Mayů, z nichž každá mluví svým jazykem. Mezi sebou se prý dorozumívají španělsky, protože si jinak nerozumí.
Kávové plantáže
Výlet začal jízdou tuk-tukem do kopce nad město. Další hodinku jsme pak procházeli kávovníkovými plantážemi. Po cestě jsme sbírali avokáda, která se všude válela jako u nás pláňata. Prý každá rodina má jen malý kousek půdy, ale dohromady byl tenhle „les“ pořádně rozsáhlý. Ve městečku není žádná továrna, která by kávu zpracovávala. Každý si trochu těch svých zrníček usuší na dvorku a pak je prodá velké společnosti, která vše odveze a zpracovává úplně jinde. Místní lidé dobrou kávu vůbec nepijí, protože je pro ně příliš drahá, takže si dají kávu jen z těch zbytků, které od nich nikdo nevykoupil. Stejně tak se v Guatemale v podstatě nepije rum (nejznámější je Zacapa), protože se vše vyváží do ciziny.
S průvodcem jsme si ještě v kavárně dali dobrou kávu a pak jsme se už vrátili na hotel. Bylo poledne a my čekali, že za chvíli dorazí i kluci. Nakonec přišli až ve dvě a pořádně zklamaní, protože nejenže neviděli quetzala, ale v podstatě ani žádného jiného ptáka. Zato přišli pořádně utahaní a poštípaní.
Lodí do Panajachelu
Kluci se vysprchovali a poté jsme se vydali na cestu do přístaviště. Abychom se nemuseli táhnout s báglama, narvali jsme je s Lubošem všechny do tuk-tuku s tím, že Miloš s Martinem půjdou pěšky. V přístavišti zrovna byla loď, která měla za chvíli odjíždět do Panajachelu (25Q/osoba), takže jsme se i se čtyřma batohy nalodili a čekali na kluky. Marně. Několikrát jsme ukecali kapitána, aby ještě chvíli počkal, ale kluci nikde. Zavolali jsme jim teda, že jedeme bez nich a počkáme na ně v Panajachelu.
Antigua
Cesta lodí byla tentokrát docela náročná, protože loď skákala na vlnách jako divá. Po půlhodině jsme tak rádi vystoupili v Panajachelu a zapadli do první hospody u přístaviště. Kluci dorazili po další půlhodině s tím, že v San Pedru zabloudili a nemohli se proto dostat k lodím. Po rychlém pozdním obědě jsme si objednali na 16:15 hod. uber (550Q/auto) a nechali se dovézt do koloniálního městečka Antigua. Stejně jako z Guatemala City jsme i tentokrát jeli po Panamerické dálnici. Cesta byla dost hrozná kvůli veliké zácpě před Antigou, ale řidič říkal, že to tak je v této oblasti o víkendu vždycky.
Kolem osmé večer jsme se ubytovali v Posada Don Valentino. Dvoulůžková pokoj za 710Q na dvě noci byl maličký a měl okno jen do chodby, a to jsem si myslela z fotek na bookingu, že bude patřit k těm nejhezčím po cestě. Myslela jsem, že máme z hotelu zamluvený výlet na další den, ale došlo k nějaké desinformaci, takže jsme zajištěno neměli nic. Na poslední chvíli se nám naštěstí podařilo zařídit výlet na sopku Pacaya u jedné místní agentury, která byla sice zavřená, když jsme k ní dorazili, ale po našem zabouchání nám ještě otevřeli. Večeři jsme si dali v místní hezké hamburgrárně, přičemž v Antigue to byla restaurace na restauraci, takže výběr byl opravdu veliký.
Přidat komentář