Jezero Atitlán – Svatý Maximon.
28.3.
Už jsem opět natěšená a nemůžu dospat. Z terásky koukám jak naše malá indiánská majitelka myje nádobí před hotelem a zaslechla jsem houkáni. Paní rychle vyběhla ke vratům a vyndala ven za bránu sud s odpadky stejně velký jako ona. Říkám to Janě a ona na to, že konečně znám všechny mayské zvyky a tradice. Moc vtipná poznámka. Na 9 hod se máme setkat u cestovky. Jako vždy si tu uschováme bágly a nasedáme na loď. Jedeme se podívat po okolí jezera Atitlán. Viditelnost je dobrá, ale je tu trochu mlžný opar. Sedáme do motorového člunu. V lodi je s námi Guatemalec žijící na Floridě a jeho nová manželka. Jsou moc fajn. Jedeme přes nádherné jezero a směřujeme do zátoky a stejnojmenné vesnice San Markos. Hned jak jsme vystoupily z lodě, ujal se nás malý indiánský kluk a za pár quetzalů nás někam vedl. Moc jsme nechápaly kam, nakonec z toho byla vyhlídka.
Řekly jsme si, že se ještě podíváme na náměstí, ale tady nic moc nebylo. Snad jen klid. Jsou tu různé hotýlky, kde nabízejí masáže, jógu a meditace. Je tu znát americký vliv. Bohužel. Daly jsme si tu v jedné restauraci džus, ale trvalo to snad 20 minut, než ho donesli. Opravdu relaxační místo. Nasedáme na loď a jedeme do San Pedra La Laguna na břehu jezera Atitlan .
Tady se nám líbí víc. Je tu víc vidět každodenní život vesničanů. Jsou tu hodně strmé a dlážděné uličky. Místní trhy jsou v blízkosti centrálního náměstí. Ženy a muži nabízejí ovoce, zeleninu, ale i živá kuřata v tradičním oblečení. Když si chci někoho vyfotit, hned podrážděně mávají rukama, jedna paní mě asi i pěkně vynadala, což jsem poznala podle intonace hlasu a zlostného mávání rukama. Takže fotek mám na můj vkus málo. Většina obyvatel San Pedra jsou Mayové. Je zde údajně největší koncentrace domorodých lidí v Latinské Americe. Tedy kromě Bolivie, kam se moc chci podívat. Prošly jsme si tržnici, koupily si baby banány a ještě jsme viděly jak před školou děti pořádají koncert. Hrály moc pěkně.
Poslední zastávka lodí je do Santiaga Atitlan, místní vesnice. Téměř všechny místní ženy nosily tradiční pestré kostýmy. Chci se podívat na svatého Simona. Hned jak jsme vystoupily z lodi, přišel ke mně pán a nabízel mi, ze za větší obnos mě tam přivede. Jana rezolutně odmítla a dobře udělala. Bylo to hned za rohem. „Maximon“. Tak mu správně říkají. V té době jsem neměla tušení, že Maximon či Saint Simon je dřevěná postava zahalená do šatů. Nabízejí se mu cigarety a alkohol a žádají ho o požehnáni. Domeček jsme opravdu našly, Jana nechtěla jít dovnitř. Byl to malý domek, strašný nepořádek a vevnitř Maximon s cigaretou v puse. Je tu dýchatelně a hned jak jsem vstoupila, dej peníze, nebo odejdi. Protože Janka čekala venku s mým batůžkem, žádné peníze jsem mu nedala. Ještě jsem se chtěla vrátit, ale Jana mi to rozmluvila. Doufám, že jsem naštvala jen toho šamana co dělal „mayský rituál“ za peníze a ne zlého ducha Maximova.
…Navzdory tomu, že v Santiagu došlo k invazi protestantského náboženství v průběhu posledních 500 let, tradiční spiritualismus je stále živý. Typické kroje jsou utkané s posvátnými symboly, které odrážejí jejich duchovní svět. Velká část populace v Santiagu ještě stále drží tradice předků, ale věci se rychle mění. Jedna z nejvíce zakořeněných tradic je právě zde v Santiagu. Naprostá oddanost, Maximonovi, který je jakýsi místní svatý. Zde je příběh Maximona, a to v co místní věří.
Kdysi dávno žilo v Santiagu mnoho čarodějnice a zlých duchů. Člověk který se podíval, nebo se dostal blíž k čarodějnici, zemřel na dehydrataci, způsobenou průjmem a zvracením. Takže Xamanes (mayský šaman) dostal za úkol najít řešení pro tento problém a rozhodl se vytvořit ze stromu postavu starce. Zeptal se stromu, jestli by chtěl být velkým stařešinou a zachránit lidi, strom souhlasil. Xamanes začal vyřezávat. Tělo zabalil do látek, které jsou posvátné. Pro srdce použil zelený kámen a do kolen vložil kroužky, aby jej spoutali. To je důvod, proč se jmenuje Maximon,“Svázaný“. Na tvář přiložil vyřezávanou masku. Když byl vyřezán, vzali Maximona ven a řekli mu, že jeho úkolem je skončit s čarodějnictvím a zlými duchy. Když ho čarodějnice viděly na ulici, myslely si, že je obyčejný člověk a ještě k tomu spoutaný. Okamžitě jej proměnil v Rilaj Mam, neboli Maximona. Čarodějnice však dostaly strach a nechal ho jít. Když dorazily zpět do svých domů zemřely na zvracení a průjem.
Tímto způsobem všechny čarodějnice a zlí duchové, kteří žili v Santiagu zemřeli, a Maximon stal starcem všech lidí v Santiago Atitlan. Dnes lidé navštěvují Maximova v Santiago denně, aby jej požádali o pomoc, peníze, lásku, zdraví. Přinášejí květiny, alkoholu, tabák a peníze.
Maximon je známý také jako Rilaj Mam, Don Pedro, San Simon. Mayský šamani jej oslovují anděle, pane doktore, Gran Abuelo Mam, a Gran Abuelo Pedro.
Chtěly jsme si tu zajít na oběd, protože hned jak se vylodíme, jedeme do města Antigua. Zašly jsme do restaurace, čekáme snad hodinu a nic. Nakonec rušíme objednávku a odjíždíme zpět do Panajachelu. Tak jsme opět bez jídla celý den, už je to snad tradice. Večere to jistí. Ještě naposledy se projedeme po nádherném jezeře Atitlán a nastupujeme do busu. Je 16 hodin a máme být na místě v 19 hod.
Jsme na místě. Obešly jsme pár hotelů a pak našly jeden kousek od centra. Nebyl až tak moc drahý, ale recepční nám nemohl ukázat pokoj, že jsou zapečetěný. Šel nám ukázat, že je to opravdu tak. Poprosila jsem nějaké Francouz, co se chtěli zrovna ubytovat, jestli mi pokoj neukážou. Docela to jde, zůstáváme. Jmenuje se to Santa Lucia. Zaplatily jsme rovnou za dva dny. 186 quetzalů za noc a pokoj. Máme opět terásku a dá se vylézt na střechu. Hned jdeme na pivo a polévku a spát. Janka si nějak špatně zatáhla závěs ve sprše a všude v pokoji byla voda. Měly jsme z toho děsnou legraci, bazének přímo v pokoji. Dnes jdeme spát až v deset.. To je poprvé, kdy nejdeme do postele před 20 hodinou.
Přidat komentář