GUNUNG MULU 4 – BORNEO 32

KDE SOU TY PTÁCI ?

Ráno brzkej budíček a v 7 hodin sraz se Sanniem před hostelem. Čekáme čekáme a Sannie nikde. Tak jsme si pro něj nakonec museli dojít. Došli jsme si do parku, půjčili si od hlídače klíč od věže Tree Top Tower. 30m věž umožňující tajné pozorování ptactva a veverek. Vyrazili  jsme do džungle. Vyškrábali jsme se na věž a pokusili jsme se s Ifčou být naprosto potichu, samozřejmě nám to moc dlouho nevydřželo – já a Ifča a být potichu??? Na věži jsme strávili asi hodinu, koukali do korun větví a koukali a koukali a pořád nic. Zklamaně , že jsme si radši mohli déle pospat, jsme slezli z věže a skočili si se Sanniem na snídani a pak vyrazili znovu k vodopádům. Byl krásný slunečný den a tak jsme to vzali ještě po 8km dlouhé okružní Paku Walley Loop v obráceném směru než posledně.

Vodopády a okružní Paku Walley Loop opačně

Cesta byla parádní, nejdříve nás dovedla přímo nad řeku, tak jsme se smočili, přefiltrovali nějakou tu vodu a vyrazili dál. Asi po hodině chůze jsme narazili na naše milé nekomunikativní Čechy a ti zase dělají, že nás nevidí. Sannie si z nich udělal legraci a pozdravil je českým „ahoj“ . Dívka ho úplně ignorovala a chlapec tedy odpověděl. Když nás konečně oba minuli, vydali jsme se objevovat trochu okolí naší pěšinky a narazili jsme na jeskyni, která byla částečně i odemčená. Najednou se objevili 3 guidi, a jelikož jsme mimo vyznačenou stezku, raději jsme se schovali do křoví a čekali až odejdou. Chvíli jsme nakukovali do jeskyně a nacvakali pár snímků, pak už jsme si vesele vykračovali dále k naším oblíbeným vodopádům. Sluníčko pěkně pralo a tak koupačka byla pro dnešek úplně ideální, byl to náš poslední den v parku, na další den jsme požádali maminku, aby nám koupila levné letenky, na letišti jsou totiž mnohem dražší.

Okolo jedné už jsme zase sedeli v naší oblíbené restauraci a dávali si lakso, najednou se objevil sympatický pár a mluvil naší rodnou řečí. Dali jsme se s nima do řeči a oni nám vyprávěli, že zrovna přišli ze slavného Haed Hunter Trail – 3 denní tůra junglí, po staré stezce lovců lebek. Vypadali dost unaveně, cestou jim skoro pořád pršelo a ve finále, když konečně dorazili sem do parku zjistili, že se jim někde zatoulala zavazadla a nemají vůbec nic. Nebyli zde sami, bylo jich celkem asi osm a zbytek vyrazil směrem k Deer Cave spolu s průvodcem Langem, jehož dědeček objevil jeskyni Lang. Pokud by chtěl někdo kontakt na Langa a mít svého osobního guida stačí dát vědět, kontakt ráda předám.

Jeskyně Deer Cave ještě jednou

Museli jsme si pospíšit, skupina měla skoro hodinový náskok a náš plán byl takový, že využijem únavy sympatického páru, který do jeskyní nechtěl. Nám se tam opravdu moc líbilo a tak proč se tam nepodívat ještě jednou, když je to díky nim zadara. Skupinu jsme došly až u netopýrů a trochu sme skupinku  zaskočili, že se k ní hlásíme. Nikdo prý neumí anglicky, tak jsme se nabídly jako šikovné překladatelky…

I tak nebylo lehké ukecat několik kontrol vstupu do jeskyně a několikrát jsme byly málem vykázány ven, ale nakonec se povedlo a my se mohly ještě jednou pokochat tou nádhernou. Těšili jsme se, že ještě jednou uvidíme netopýří exodus, ale dnes jsme neměli štěstí, začal tropický liják a tak jsme celé zmoklé pomalu kráčeli ještě naposledy touhle nádhernou džunglí. Po této cestě jdeme už minimálně po šesté, ale je pořád stejně úchvatná jako poprvé. Tento park opravdu za návštěvu stojí. Sice jsme nebyly na dvou nejvýznamnějších túrách – Summit Gulung Mulu a Pinnacles, ale i tak to byly jedny z nejkrásnějších dní na Borneu a park jsme opouštěly celkem nerady.

Večer se vrátili australský kluci plní zážitků z Pinnacles, já byla celkem ráda, že jsem to neabsolvovala. Namakaní borci měli celkem problém – v jeden den 1200 výškových nahoru a dolů po strmé ostré skále na slunci, vlhku a vedru, byla prý opravdu náročná… pak ještě 5 km džunglí na loď a hurá do parku.

Svítívé  houbičky za úplňku

Dali jsme si s klukama véču a já jako skvělý expert přes místní houbičky jsem  vzala ostatní na exkurzi. Trochu nevýhodou byl úplněk, ale i tak to byla velká zábava. Došli jsme na mé oblíbené místo a všichni zavřeli oči, pak už jsme se jen hromadně kochali a pokoušeli se o fotodokumentaci, vlastně a ani nevím jestli nějaká ta fotka vyšla.

Všichni jsme byly celkem unavení a tak jsme to brzy zapíchli do pelechů. Ráno jsme si dali okolo deváté sraz, že půjdem všichni společně na letiště.

cestopis následující

cestopis předcházející