V Národní parku Gunung Palung
Dle dohody nás v 7 ráno vyzvedává Rezi, spolu s naším guidem Hermanem. Každá sedáme na jednu motorku a jedem necelou hodinu po různě zpevněných a nezpevněných cestách do vesničky, kterou tady nazývají „Malé Bali „, parkujem u jezu a kluci vytahujou něco jako snídani. Dostáváme sladký koláč plněný střídavě pudingem a čokoládou, k tomu chipsy a vodu. Cca za 30 minut začínáme pochodovat přes jez a pokračujem úzkou, trochu zarostlou pěšinou mezi políčkama, do džungle a pak cca hodinu džunglí. Pěšina povětšinou stoupá, drží se řeky, kterou taky dvakrát přecházíme.
Kemp Lubuk Baji
Cestou míjíme několik vodopádů, ten největší těsně před kempem Lubuk Baji. Ehm, teda kempu, je tu jedna dřevěná konstrukce se střechou, v přízemí je místo na oheň, stůl a lavičky. Taky tu mají v jedný místnůstce pod zámkem věci na vaření. Nahoře se spí, buď se tam dá pověsit hamaka nebo se hodí na zem matrace (viděla sem tu asi 4). Nalevo za říčkou je kadibudka. Tady zůstáváme asi 3 hodiny. V podstatě jakmile přijdeme, dostaneme papayu a naši průvodci se pouští do vaření, což zabere cca 2 hodiny. Pak jíme, umyje se nádobí a kol 12 konečně vyrážíme za orangutany! Dem furt dál do kopce, nejdřív cca 40min na skalní vyhlídku, kde dáváme pauzu na focení a pití. Je tu krásný výhled na protější horu Palung, podle které se NP jmenuje a rýžová políčka pod ní. Na obzoru vidíme spoustu dalších kopečků vystupujících z deštého pralesa a oparu.
Neviditelní orangutani
Dofoceno, dopito. Pomalu zvedáme kotvy a zase hurá za těmi orangutany. Ještě asi 15 min pokračujem do kopce a když se cesta narovná začínáme objevovat orangutaní hnízda. Nejdřív nám ukazuje jedno starý, prý protože listy jsou suchý a orangutani si každý den staví nový. Po chvíli objevujem i jedno nový hnízdo, ale po orangutanech furt ani stopy. Zastavujeme kousek dál a čekáme. Guidi se snaží opice najít, popř. nalákat, marně a asi po 40 minutách to vzdáváme. Pokračujem po pěšině, kousek naklesáme a najednou slyšíme rámus v korunách stromů před náma. Guidi říkaj „orangutans, orangutans“ a ukazujou někam daleko nahoru. Bohužel ať mžouráme jak mžouráme, kdyby sme si oči vykoukaly, moc toho nevidíme. Párkrát se nám někde v dálekých korunách stromů mihlo něco oranžovýho, ale jestli to byl orangutan, natož kde to mělo hlavu a kde zadek se mě asi radši neptejte. Vyčkáváme další asi půl hodinku a modlíme se, aby přišli zpátky, když ne orangutani, tak aspoň gibboni, zázrak se bohužel nekoná a pomalu se začínáme vracet dolů do kempu. Tam dostáváme na sváču zase papayu. V tichosti dlabeme, všichni sme zklamaní a zamlklí. Po pauze se začínáme vracet do vesnice. Cestou ještě zastavujem u vodopádů na koupačku, která po dni ťapání do kopce v 30 stupních a 80% vlhkosti fakt bodne. Osvěžující čistá voda, hučící vodopád a deštný prales všude kolem jsou balzám na duši.
Gibboni
Pak pokračujem v návratu když najednou herman začne „gibbons, gibbons“ a ukazuje někam přes řeku. Chvilku si zas můžem oči vykoukat, ale tentokrát opravdu vidíme opičky, roztomilé a chlupaté, černé gibbony skákající ze stromu na strom….Potvory sou pekelně rychlý a během pár minut mizí, kdo ví kde, v džungli, ale byli fakt hezoučký a tentokrát sme je opravdu viděly .(o nějakých fotkách si ale samozřejmě můžem všichni nechat jen zdát). Zbytek cesty probíhá hladce podle plánu, brzy se objevujem na „parkovišti“ u jezu a za necelou hodinku poté opět v hotelu.
cestopis předcházející Sukadana
Přidat komentář